11. listopadu - sv. Martin z Tours

10.11.2018

Pokud by se obliba světce měřila počtem obcí, farností, kaplí a oltářů mu zasvěcených, zaujímal by Martin z Tours (316 ?–197) jedno z předních míst. Jeden výzkum z nedávné doby ve Francii ukázal, že 485 obcí a 3 667 farností nese jeho jméno, a není pochyb, že kdybychom vzali v potaz celou Evropu, tento seznam by se nesmírně prodloužil.

Svatý Martin se narodil pohanským rodičům roku 316, nebo 317 v panonské Sabarii (dnešní Szombathely v Maďarsku). Své dětství prožil v Pavii (dříve Ticinum) patrně proto, že jeho otec tribun tam byl se svou posádkou přemístěn. V Pavii zrál jeho smysl pro náboženství a zdá se, že jeho duch byl na jedné straně přitahován ke společenství věřících, avšak na druhé také k samotě a poustevnictví. Byla to jakási předzvěst jeho pozdějšího skutečného povolání biskupa a mnicha. Přes odpor rodičů byl ve dvanácti letech přijat do katechumenátu, ale až po šesti letech mohl přijmout křest. Navíc byl v patnácti letech přinucen narukovat. Stal se důstojníkem jízdní stráže a brzy si získal oblibu a úctu u vojáků díky svým ctnostem, laskavosti a skromnosti. Prokázal také asketického ducha.

Známou se stala příhoda ze zimy roku 334. Tehdy se Martin před branami města Amiens rozdělil se žebrákem o svůj plášť. Poté měl vidění, v němž se mu Kristus zjevil oděný do toho kusu pláště, kterým podaroval chudáka v Amiens. Pro Martina to bylo znamení, aby přestal být císařským vojákem a stal se vojákem Kristovým. Než se tak stalo, uběhla spousta let. Martin opustil vojenskou službu až roku 356.

Tím okamžikem pro něj začalo nové dobrodružství. Na tuto cestu vstoupil pod vedením významné osobnosti biskupa Hilaria z Poitiers. Martin nicméně zůstal ve městě jen krátce a pak se vrátil do Panonie. Tam obrátil ke křesťanství svoji matku a zažil první střety v boji s ariány. Když byl z města vyhnán, vrátil se do Itálie a kolem roku 358 se usadil v blízkosti Milána a žil asketicky jako mnich. Ariánský biskup Auxentius ho vypudil i z Milána a Martin se odebral na ostrov Gallinaria v Ligurii. Později (roku 360) se usadil v poustevně Ligugé blízko Poitiers; toto místo se brzy stalo střediskem monastického hnutí v celé Galii. Později založil klášter v Marmoutier, nedaleko Tours. Roku 371 byl na žádost lidu zvolen biskupem Tours. Za krátký čas se život tohoto biskupa-mnicha, nebo spíše mnicha, který se propůjčil pastorační aktivitě, naplnil nejrozmanitějšími činnostmi. Skutky lásky, zázračná uzdravení, exorcismy, evangelizace venkova, obrana pravého učení proti bludům a pověrám, to vše ho zaměstnávalo bez oddechu. Brzy se Martin setkal s překážkami a pokořováním, ale vytrvale, trpělivě a moudře sledoval své záměry s jediným cílem: zajistit blaho církve, jež mu byla svěřena. Ve své biskupské službě dával stále příklad života modlitby, pokání a askeze. Odhaloval každou touhu po moci a privilegiích, tak jak se sluší na toho, kdo hledá pouze Boha.

Jeho síla tkvěla v podstatě právě v umění skloubit dohromady apoštolskou činnost a kontemplativní život, aby se tyto dvě složky navzájem obohacovaly. To vše přineslo své plody, pohanství ustoupilo. Obyčejní lidé i vysoce postavené osobnosti se obraceli a množily se kláštery a farnosti.

Martin zemřel dne 11. listopadu roku 397 v Candes. O několik měsíců později napsal Sulpicius Severus, advokát v Bordeaux, který se po smrti své ženy obrátil k asketickým ideálům a uchýlil se do poustevny, jeho životopis Vita sancti Martini. Tento spis zůstal primárním pramenem poznání života tohoto světce. Tato Vita byla doplněna o tři Epistulae (397–398), které popisují zejména smrt a pohřeb svatého Martina, a dále o Dialogy (404), hagiografický soubor, jež lze považovat za druhý životopis, rozsáhlejší než ten původní.

Sulpicius Severus byl oddaným Martinovým žákem a životopiscem. Právě jemu vděčí tento světec za svou popularitu. Přestože Martinův životopis obsahuje vyprávění o zázracích a je psán vzletným tónem, typickým pro svoji dobu, nesmírně přispěl k přiblížení postavy tohoto světce a též k nadšení, s jakým se k jeho hrobce v Tours vydávali poutníci nejen z Francie, ale též z Itálie a Španělska.

Když franský král Chlodvík přijal křesťanství a za svoje vítězství nad Vizigóty v jižní Galii roku 507 vzdal dík svatému Martinovi, dostaly poutě nový impulz. Ještě o několik století později byly velmi rozšířené.

Z knihy: Svatí na každý den - 4. svazek
autor:
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-101404-