Ludvík Maria Grignion z Montfortu a Jana Berettová Mollová (28.4.)

26.4.2017

Ludvík Maria Grignion z Montfortu a Jana Berettová Mollová (28.4.)28. dubna nalezneme v kalendáriu dva světce, kteří jsou od sebe vzdálení několik století, ale mají mnoho společného. Svatý Ludvík Maria Grignion a svatá Jana Berettová-Mollová. Oba dva pevně stáli na svých hodnotách, hluboce zakořeněných v Bohu. Sv. Ludvík kázal obyčejným lidem ve městech a na vesnicích a dokládal své učení příkladem, když se staral o nemocné a trpící. Sv. Jana jako lékařka pečovala o staré a nemocné lidi a její krátká duchovní cvičení byla bohatými na vnitřní usebrání. Sv. Ludvík vedl lidi k důvěře v Ježíše jako přítele. Sv. Jana se řídila svým heslem: "Kdo se dotýká těla pacienta, dotýká se těla Kristova." Spiritualita sv. Ludvíka velmi ovlivnila duchovní život bl. Jana Pavla II, který v květnu 2004 svatořečil Janu Berettovou. Oba tito světci jsou pro nás povzbuzením.

Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu

Ludvíkův život byl krátký, trval jen 43 let. Narodil se v Bretani v dobré rodině a po kvalitním studiu se stal v roce 1700 knězem (v tomto jubilejním roce přišly povodně a bazilika sv. Petra byla nepřístupná). Chtěl odejít jako misionář do Kanady, ale poslali jej do Poitiers. Měl za sebou dobrou doktrinální přípravu a uměl pěkně mluvit, a tak se brzy o něm rozšířila pověst: hovoří velmi dobře, ale ještě lépe jedná, pomáhá lidem trpícím odpudivými nemocemi. Myšlenka na misii jej však nikdy neopustila, takže nedbal představených a šel přímo za papežem.

Znamenalo to pro něj cestu z Poitiers do Říma a zpět, pěšky, se zastávkou v Loretu. Papež Klement XI. mu ale sdělil, že čas si žádá kázat Francouzům ohroženým doktrinálním sporem, který jansenisté vedou proti Římu. Ludvík tedy opět hovořil ve městech a na venkově. Když bylo potřeba, čelil vzdělaným jansenistům právě tak učenými argumenty. Jeho hlavní snahou však bylo podat své učení v každodenní venkovské řeči, aby bylo co nejpochopitelnější pro lid, který byl tak citlivý na dobrý příklad. A ten Ludvík poskytoval, když umýval nemocné a staral se o ně. Jeho skutky provázely jeho slova a ta šířila zbožnost a vedla spíše k důvěře v Ježíše jako přítele než ke strachu z něj jako soudce.

A k Ježíši Ludvík s vášní připojoval Marii. Ale s rozumem, tedy se zásadním odstupem od té mariánské zbožnosti, která občas upadá do nepřijatelných excesů. Pro něj byla Ježíšova matka stvořená bytost, jež může učit křesťany všech dob těmi několika málo slovy, která řekla Ježíšovým učedníkům na svatbě v Káni: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ To učí jeho spisy a jeho kázání, při nichž využíval barvitosti a zápalu typických pro svou dobu. Vždy svá slova doprovázel horlivou výzvou k modlitbě růžence. Tak to čteme v jeho knize O pravé oddanosti k Panně Marii, spisu, který bude vydán až po 130 letech – v roce 1842. Po svém vydání se tato kniha stala jedním ze základních textů mariánské zbožnosti. V letech 1712–1713 Ludvík Grignion založil mužskou misionářskou komunitu, jež měla za úkol evangelizovat: Společnost Panny Marie. Tito řeholníci, kterým se obvykle později říkalo monfortiáni, rozšíří postupem času svou činnost na Evropu, Ameriku a Afriku. Ludvík však spatřil pouze začátky, neboť zemřel jen několik let po jejich založení. V roce 1947 prohlásil Pius XII. Ludvíka Grigniona za svatého.


 

Všechny dostupné knihy sv. Ludvíka naleznete zde.

 

 

 

 


Sv. Jana Berettová-Mollová

„Výjimečně čistá, výjimečně milá.“ Tak se doktorka Jana Berettová jevila inženýru Petru Mollaovi při prvních setkáních. Poznali se v roce 1954 a vzali se v Magentě dne 24. září roku 1955. Poválečná „španělská epidemie“ a dvě úmrtí v kojeneckém věku snížily počet dětí v její milánské rodině ze dvanácti na osm. Z osmi dětí, které přežily, se jedno stalo klavíristou, dvě inženýry, čtyři lékaři a jedno lékárníkem. Jeden z inženýrů, Josef, se později stal knězem, a dva z lékařů řeholníky: matka Virginie a otec Albert, oba misionáři.

Jana, předposlední z osmi dětí, se narodila v domě svých prarodičů v Magentě. V roce 1949 se stala chiruržkou a v roce 1952 se specializovala v pediatrii. I nadále se však starala o všechny, zvláště o staré a opuštěné. Byla lékařkou na sto procent. Všechno bylo pro ni povinností, všechno jí bylo posvátné: „Kdo se dotýká těla pacienta,“ říkávala, „dotýká se těla Kristova.“ Oba manželé žili rodinnou náboženskou tradici (každodenní účast na mši a modlitba, eucharistický život) a úspěšně ji začlenili do moderní doby. Jana milovala sport (lyžování) a hudbu. Malovala, vodila svého muže, neustále zaměstnaného průmyslového ředitele, do divadla a na koncerty. Žili v Ponte Nuovo di Magenta a Janě se dařilo obohatit radostnými novinkami i místní život: její „krátká duchovní cvičení“ byla chvílemi bohatými na vnitřní usebrání. Jana k nim svou činností neustále připojovala i příležitosti k slavení.

Manželům se narodily děti: v roce 1956 Pierluigi, v roce 1957 Maria Rita (Mariolina) a v roce 1959 Laura. Při čtvrtém těhotenství v září 1961 se objevil fibrom na děloze. Jana byla hospitalizována a její případ se ukazoval stále vážnějším. Začalo se hovořit o tom, že nemá-li zemřít, bude se muset zříci mateřství. A také nechce-li zanechat po sobě tři osiřelé děti. Jana měla však svou stupnici hodnot a na prvním místě bylo právo dítěte se narodit. A tak se rozhodla: za cenu jejího života a bolesti jejích nejdražších, přese všechno se nakonec Jana Emanuela narodila a její matka ji ještě mohla sevřít v náručí, než dne 28. dubna roku 1962 zemřela. Její smrt je světlým poselstvím lásky. Když ji Jan Pavel II. svatořečil, chtěl spolu s hrdinným rozhodnutím na konci jejího života zdůraznit celou její existenci. Takto za ni mluví Jana Emanuela, dcera, která se zrodila z její oběti: „Cítím v sobě sílu a odvahu žít, cítím, že se na mne můj život usmívá.“ A chce vzdát čest své mamince tím, že „věnuji svůj život péči a pomoci starým“.


O životě sv. Jany vypráví kniha Život za život.

Život za životŽivot za život

Svatá Gianna Berettová-Mollová. (2. vydání)
Giuliana Pelucchiová

Když Jan Pavel II. v květnu 2004 svatořečil Janu Berettovou Mollovou (1922–1962), nazval ji „prostou, ale o to výmluvnější poselkyní Boží lásky“. Jaké motivy přivedly Janu k jejímu rozhodnutí, když věděla, že nejspíše položí svůj život za život dítěte? Proč její smrt vyvolala tak velký ohlas a rozporné reakce? Publikace Život za život ukazuje Giannu v realistickém světle, jako ženu temperamentní, radostnou, vyrovnanou. Vede k hlubšímu zamyšlení nad mezními situacemi v našem životě a nad hodnotou mateřství.

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému