Kdo byl prorok Izaiáš

16.10.2024

Aby prorok Izaiáš přivedl Boží lid k obrácení srdce, hlásá pohromu i optimismus, hrozbu i naději. Přestože Boží lid zažije očistu ohněm, „zbytek“ zkázu přežije, aby se stal prostředkem pokračování dějin spásy. Izrael se bude podobat stromu tak důkladně spálenému, že z něj zůstane jen pařez. Prorok dodává: „Z pařezu vzejde svaté potomstvo.“

***

Izaiáš byl prvním z klasických starozákonních proroků v jižním (izraelském) království. Byl to vzdělaný šlechtic, rádce judských králů a inspirativní básník. Své prorocké povolání popisoval jako vidění Boha v jeruzalémském chrámu. Uchvátil ho zde majestát Boží svatosti: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy“ (Iz 6,3).

Obrovská propast mezi Boží svatostí a hříšnou zkažeností Božího lidu pak Izaiáše drtí po celou dobu jeho dlouhého působení. Prorokuje za vlády čtyř králů a vystupuje proti mravní zkaženosti, kterou kolem sebe vidí. Když pozoruje porážku severního království Asyřany, ví, že se blíží i zkáza Judska. Přes tuto bezútěšnost však dál hlásá Boží zaslíbení.

Izaiáš zdůrazňuje tradice týkající se Siónu a soustředí se na stálost Jeruzaléma a jeho chrámu. Ví, že hora Sión je místem Božího přebývání a zdrojem Božího učení, takže „v posledních dnech“ budou do svatého města proudit lidé ze všech národů. Tehdy z Jeruzaléma vyjde Boží slovo a národy přemění své zbraně k válčení v nástroje míru.

Stane se v posledních dnech:
Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem
na vrcholu hor,
vyvýšena nad pahorky,
budou k ní proudit všechny národy.
Budou k ní putovat četné kmeny a řeknou:
„Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu,
do domu Jakubova Boha!
Ať nás naučí svým cestám,
choďme po jeho stezkách!“
Ze Siónu vyjde nauka,
z Jeruzaléma Hospodinovo slovo.
Soudit bude národy,
rozsuzovat četné kmeny,
že zkují své meče v radlice
a svá kopí ve vinařské nože.
Nezdvihne již meč národ proti národu,
válce se již nebudou učit. (Iz 2,2–4)

Izaiáš také zdůrazňuje tradice spojené s králem Davidem a trvá na tom, že právě král z Davidova rodu se stane nástrojem Božího pokoje.

Hle, dítě se nám narodilo,
syn je nám dán,
vládu má na svém rameni
a dostane jméno podivuhodný rádce, mocný Bůh,
věčný otec, kníže pokoje.
Jeho vladařství vzroste
a pokoje nebude konce;
bude vládnout na Davidově trůně
a v jeho království,
aby je upevnil a utvrdil
právem a spravedlností
od tohoto času až navěky! (Iz 9,5–6)

Aby Boží lid přivedl k obrácení srdce, hlásá Izaiáš pohromu i optimismus, hrozbu i naději. Přestože Boží lid zažije očistu ohněm, „zbytek“ zkázu přežije, aby se stal prostředkem pokračování dějin spásy. Izrael se bude podobat stromu tak důkladně spálenému, že z něj zůstane jen pařez: „Znovu bude zničena jako terebint / a jako dub, z nichž při skácení zůstane pařez“ (Iz 6,13). Prorok však zároveň dodává: „Z pařezu vzejde svaté potomstvo.“

Izaiáš prorokuje, že tento pařez má kořeny v Božích zaslíbeních daných Abrahámovi, Mojžíšovi a Davidovi. Stejně jako u stromu, který je sice skácen, ale přesto z jeho padlého kmene vyrazí nové větve, vyraší i z pařezu Jišaje (též Jesse, otce krále Davida) výhonek a rozkvete.

Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse,
výhonek vypučí z jeho kořenů,
spočine na něm duch Hospodinův:
duch moudrosti a rozumu,
duch rady a síly,
duch poznání a bázně před Hospodinem.
Má zálibu v bázni před Hospodinem. (Iz 11,1–3)

Pařez je obrazem strašlivého trestu, který bude lid a Davidův dům muset podstoupit. Ale rašící výhonek představuje ideálního izraelského krále, budoucího pomazaného, v něhož Boží lid doufá. Tento pravý a věrný král, mesiáš, bude pomazán Božím duchem a povede svůj lid k naplnění Boží smlouvy.

Zpracováno podle knihy:

Panorama Bible - Starý zákon
(Pro web redakčně upraveno)