26.1.2011

Křesťanský čas se liší od jakéhokoli jiného času tím, že je bytostně poznamenán časem Ježíšovým. V křesťanském čase nadále trvá čas Kristův: ovšem nikoli tak, že by byl křesťanský čas s Pánovým naprosto totožný, neboť v jeho čase je cosi neopakovatelného a charakteristického pouze pro něho, ovšem právě jeho čas dodává času křesťanskému specifický rys. Chceme-li jako křesťané vědět, jakým způsobem přistupovat k času, měli bychom zaměřit pozornost na Ježíše a podívat se, jak on žil v čase.

Tak jako byl čas pro Ježíše Otcovým darem, jenž mu umožňoval naplnit svěřený úkol, je jím i pro nás. Čas vytváří Otec a dává nám jej darem: čas je tedy dobrý. Za ten, který nám je dán, bychom měli děkovat. Křesťan si uvědomuje, že není pánem svého času, že si jej nemůže přivlastnit ani jej ovládnout. Pro dvacetiletého věřícího není samozřejmé, že prožije ještě dalších padesát let. Každá chvíle je milostí.

Čas daný Bohem je vždycky spojen s určitým úkolem. Není to nádoba, již lze naplnit anebo nechat prázdnou. Bible nezná prázdný čas. Už samo slovo má vždycky své doplnění poukazující na to, k čemu nám byl čas dán: k jídlu, k práci, k setí i ke sklizni. Nikdy tu není k „marnění“. Dává-li nám jej Bůh, znamená to, že máme něco udělat. Především ale máme úkol něčím se stát.

V nebi nebudeme nezaměstnaní. Největším úkolem tam je Boží chvála a zpěv: „Svatý, svatý, svatý“ (Zj 4,8). Jsou ovšem úkoly, jež lze splnit pouze tady na zemi lidmi žijícími v čase. Bůh potřebuje naše ruce, nohy, oči, uši, ústa a jazyk, aby mohlo být evangelium zvěstováno a uskutečňováno. Odmítnou-li někteří sloužit, je Bůh vůči nim do jisté míry bezbranný.
Nejvýstižněji charakterizuje křesťanský čas naprostá proměna, jež se uskutečnila ve Vtělení. Před ním byl čas pouze fragmentární skutečností rozbitou na minulost, přítomnost a budoucnost. Po Vtělení se tajemným způsobem sloučil s věčností. Bůh vstoupil do dějin a věčnost byla zaseta do pomíjivosti. Platí to ovšem i naopak: čas vstoupil do věčnosti, a proto se dějiny dotýkají samého Boha.

Toto tajemné smísení času a věčnosti nekončí okamžikem Ježíšovy smrti na kříži, ale trvá dále v jeho učednících žijících jeho životem. Uprostřed našeho spojení s časem jsme všichni věčnými bytostmi. Žijeme v čase a současně jsme nadčasoví. Křesťan má své kořeny v Kristu. Každý, kdo vstupuje do tohoto středu, může spolu s ním říct: „Já jsem“ (Jan 8,58).

kniha: Věčnost uprostřed času
autor: Wilfrid Stinissen
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-10549-

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému

• čtenářský koutek
• mešní vína
• hledáte knihu?
• Novinky KNA