Sv. Cyril a Metoděj na Karlově mostě

3.7.2225

Přiblížila se hodina, kdy se Cyrilovi mělo dostat pokoje a kdy měl byt přenesen do věčného života. Tu pozdvihl své ruce k Bohu a v slzách se modlil: „Hospodine … dej, ať se tvá církev hojně rozroste, spoj všechny v jedno, učiň je lidem vyvoleným, ať jsou jedné mysli v tvé pravé víre a správném vyznaní, a vdechni jim do srdce slovo svého učení. Je to jistě tvůj dar, že nás nehodné přijal za hlasatele evangelia svého Krista. Odevzdávám ti jakožto tvé ty, které jsi mi svěřil: usiluji o dobré skutky a konají, co je ti milé. Spravuj je svou mocnou pravici, vezmi je pod ochranu svých křídel, ať všichni chválí a oslavuji tvé jméno, Otče i Synu i Duchu svatý, navěky. Amen.“

Socha sv. Cyrila a Metoděje na Karlově mostě

Na místě, kde dnes stojí socha sv. Cyrila a Metoděje stálo původně sousoší sv. Ignáce z Loyoly. Při povodni v roce 1890 bylo dílo strženo do řeky. Na jeho místě bylo umístěno sousoší svatých Cyrila a Metoděje, které v letech 1928–1938 zhotovil sochař Karel Dvořák. Dílo bylo objednáno k desátému výročí republiky.

Svatý Metoděj je zobrazen jako kazatel s pozdviženou rukou, zatímco svatý Cyril přináší knihu a kostel, což je odkaz na překlad Písma svatého a nalezení ostatků sv. Klementa. Pod nimi stojí zástupci Velké Moravy.

Ze života sv. Cyrila a Metoděje

Svatí bratři Cyril a Metoděj (křestními jmény Konstantin a Michal) zvěstovali na Velké Moravě křesťanskou víru slovanským jazykem. Svatý Metoděj byl vysvěcen na kněze papežem Hadriánem II . v roce 869 a následující rok jej tentýž jmenoval arcibiskupem pro území Velké Moravy a Panonie. Svatý Cyril zemřel Římě 14. února 869 v konventu u baziliky svaté Praxedy. Svatý Metoděj zemřel v roce 885 a byl pohřben na Velehradě.

Najdeme v literatuře

Přiblížila se hodina, kdy se Cyrilovi mělo dostat pokoje a kdy měl byt přenesen do věčného života. Tu pozdvihl své ruce k Bohu a v slzách se modlil: „Hospodine, můj Bože, ty, který jsi všechny kůry andělské i sily netělesné utvořil, nebe sklenul a zemi založil a vše, co jest, z nebytí v bytí přivedl, ty, který vždycky a všude nasloucháš těm, kdo činí tvou vůli, kdo se tě boji a zachovávají tvá přikázaní, vyslyš mou modlitbu a ochraň své věrné stádo, jemuž jsi mne, svého neužitečného a nehodného služebníka, postavil do čela.

Ty, který všechny zbavuješ všeliké bezbožné a pohanské zloby těch, kdo rouhavě mluví proti tobě, dej, ať se tvá církev hojně rozroste, spoj všechny v jedno, učiň je lidem vyvoleným, ať jsou jedné mysli v tvé pravé víre a správném vyznaní, a vdechni jim do srdce slovo svého učení. Je to jistě tvůj dar, že nás nehodné přijal za hlasatele evangelia svého Krista. Odevzdávám ti jakožto tvé ty, které jsi mi svěřil: usiluji o dobré skutky a konají, co je ti milé. Spravuj je svou mocnou pravici, vezmi je pod ochranu svých křídel, ať všichni chválí a oslavuji tvé jméno, Otče i Synu i Duchu svatý, navěky. Amen.“

Potom všechny políbil svatým políbením a řekl: „Veleben buď Hospodin, že nás nevydal za kořist zubům našich neviditelných nepřátel: léčka se přetrhla a on nás vysvobodil z jejich zkázy.“ A po těch slovech zesnul v Panu ve svých dvaačtyřiceti letech. Uložili ho do hrobu po pravé straně oltáře v chrámu svatého Klimenta. Z „Žitie Konstantina“