Víra není předmět ve škole: Klíčová role rodičů a prarodičů v rozvoji víry dítěte

2.4.2025

Pokud se rodiče dětem přiměřeně věnují, vzdělávají ho často mimovolně prostě tím, že ho v mnoha věcech uvádějí do života, v němž se orientují lépe než jejich děti. Navíc pokud jsou děti jen trochu zvídavé, ptají se. V jistém věku někdy až do úmoru dospělých. Pokud rodiče neposadí dítě hned po návratu domů k počítači a jsou ochotni s ním hovořit, i když by se třeba rádi zabývali něčím jiným, je to pro dítě velmi cenné.

Výukou dítě získává znalosti, ale ne automaticky víru jako vztah

V dávnějších dobách bylo vcelku samozřejmé, že pokřtěné děti byly seznamovány s křesťanstvím v rámci výuky na základní škole, případně na střední škole. Tento model povětšinou trvá i dnes v církevních školách.
Je ovšem veliký rozdíl mezi náboženstvím jako jedním z vyučovaných předmětů, který souvisí třeba i s dějepisem, výtvarnou nebo hudební výchovou, a mezi katechezí uvádějící do víry. Výukou dítě získává znalosti, ale ne automaticky víru jako vztah – jedinečný vztah s Bohem. 

Tento vztah započal z Boží strany křtem, aby v průběhu života dále neodvolatelně pokračoval. Ze strany člověka však nevzniká automaticky; rozvíjí se vlivem různých faktorů, které se postupně promítají do života dítěte. 

Klíčovou roli zde hraje zkušenost víry, kterou dítě vnímá u svých rodičů a dalších blízkých, pokud sami křesťanskou víru žijí. Dále sem patří jeho vlastní duchovní prožitky, poznávání Božího slova, zkušenost modlitby a výuka základních pravd víry – lidově řečeno „výuka katechismu“. 

Bez vzájemného, postupně se prohlubujícího vztahu mezi člověkem a Bohem však ani sebelepší vzdělání a výklad křesťanské nauky nestačí – mohou vést k encyklopedickým znalostem, ale ne k objevení a prožití víry jako skutečné životní opory a celoživotního bohatství.

Pokud tedy rodič či prarodič dobrým způsobem postupně přiblíží dítěti obsahy víry, svět Bible, svět umění s křesťanskými obsahy, jistě tím přispívá ke vzdělanosti a kultivaci rostoucího dítěte. Ale víra jako jedinečný vztah mezi člověkem a Bohem, založený křtem a rozvíjený v životě dítěte, tím ještě nevznikne. Může ovšem probudit zájem o poznávané reálie a usnadnit cestu k poznávání skutečných obsahů víry.

Rodiče jsou vzdělavateli svých dětí

Vzdělávání rostoucího dítěte není jen záležitostí školy. Pokud se rodiče dětem přiměřeně věnují, vzdělávají ho často mimovolně prostě tím, že ho v mnoha věcech uvádějí do života, v němž se orientují lépe než jejich děti. Navíc pokud jsou děti jen trochu zvídavé, ptají se. V jistém věku někdy až do úmoru dospělých. Pokud rodiče neposadí dítě hned po návratu domů k počítači a jsou ochotni s ním hovořit, i když by se třeba rádi zabývali něčím jiným, je to pro dítě velmi cenné. 

Ale vznikne tu mnohdy problém, že rodič není schopen dostatečně odpovědět na otázky. Když to dobře dopadne, přijme takovou situaci jako výzvu a pokusí se najít odpověď. Nejen populární Google, ale i jiné elektronické i tištěné zdroje dnes mohou být velkou pomocí. Nejde ovšem odpovědět na všechno, vysvětlení v odpovědi mnohdy vyžaduje další předběžné znalosti, které tázaný dospělý, natož dítě, nemá. Důležité je, aby dítě pocítilo, že je bráno vážně, a aby byla dodržena známá pedagogická zásada, že dítěti se nemá říkat nic, co by se muselo později odvolávat nebo zásadně měnit. Ostatně děti se mnohdy spokojí i s částečnou odpovědí, je-li přiznána neznalost na straně dospělého a třeba i přislíbeno, že se k problému bude možné ještě po čase vrátit. 

Tato rodičovská vzdělavatelská role je důležitá, i když ve všem zpravidla nestačí. Nicméně buduje důvěru mezi dítětem a rodičem či prarodičem, a to je velmi cenná věc.

Z knížky:

image:Image náhled produktu Jak dál po křtu dítěte

(pro web redakčně upraveno)
 

Autor: Webredaktor kna   |   Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému