Byla zachvácena temnotami: sv. Terezie z Lisieux

1.10.2024

Svatá Tezezie z Lisieux zakoušela nejsilnější a nejpevnější víru v temnotě noci, a dokonce i v temnotě Kalvárie. Její svědectví dosáhlo vrcholu v závěru jejího života, ve velké „zkoušce proti víře“, která začala o Velikonocích 1896. Ve svém vyprávění dává tuto zkoušku do přímé souvislosti s bolestnou realitou ateismu své doby. Skutečností je, že žila na konci 19. století, které bylo „zlatým věkem“ moderního ateismu jako filozofického a ideologického směru. Když psala, že Ježíš dopustil, aby její duše „byla zachvácena nejneproniknutelnějšími temnotami“, naznačovala tím temnotu ateismu a odmítnutí křesťanské víry.

Ve spojení s Ježíšem, který, když přijal kalich utrpení, vzal na sebe veškerou temnotu hříchu světa, vnímá Terezička v oné temné noci zoufalství, prázdnotu nicoty.

Temnota nemůže pohltit světlo

Temnota však nemůže pohltit světlo. Vždyť ji přemohl ten, který přišel na svět jako světlo (srov. Jan 12,46). V Terezčině příběhu se projevuje její hrdinná víra, její vítězství v duchovním boji, tváří v tvář těm největším pokušením. Cítí se být sestrou ateistů a stejně jako Ježíš sedí u stolu s hříšníky (srov. Mt 9,10–13). Přimlouvá se za ně, přičemž neustále obnovuje svůj úkon víry, vždy v láskyplném společenství s Pánem: „Běžím za svým Ježíšem a řeknu mu, že jsem ochotna prolít poslední kapku své krve, abych vyznala, že existuje Nebe. Říkám mu, že jsem šťastná, že se netěším z tohoto krásného Nebe na zemi, aby ho otevřel navěky ubohým nevěřícím.“

I v temnotě žila v naprosté důvěře dítěte

Spolu s vírou Terezie intenzivně zakoušela bezmeznou důvěru v nekonečné Boží milosrdenství: „Důvěra nás má přivést k Lásce.“ Žije, a to i v temnotě, v naprosté důvěře dítěte, které se beze strachu vrhá do otcovy nebo matčiny náruče. Pro Terezičku totiž z Boha vyzařuje především jeho milosrdenství, které je klíčem k pochopení všeho ostatního, co o něm říkáme: „Mně dal své nekonečné milosrdenství a skrze ně nazírám a uctívám ostatní božské dokonalosti! Všechny pak vidím, jako by zářily láskou, ano, zdá se mi, že i spravedlnost (a snad ještě víc než která jiná vlastnost) je oděna do lásky.“ To je jeden z nejdůležitějších aspektů, které Terezička odhalila, jeden z největších přínosů pro všechen Boží lid. Mimořádným způsobem pronikla do hlubin Božího milosrdenství a odtud čerpala světlo své bezmezné naděje.

Z knihy:

Nic než důvěra
papež František
(Redakčně upraveno)