Jak jsme se pohádali na místě Ježíšova křtu

11.1.2025

Evangelia nám říkají, že předtím, než Ježíš zahájil své veřejné působení, šel nejprve za svým bratrancem Janem, který křtil u řeky Jordánu. Ale kde přesně? Před cestou do Svaté země jsem neměl tušení, kde Jan křtil. A ani mě přesné detaily ohledně místa Ježíšova křtu příliš nezajímaly.

Řeka Jordán teče z nejsevernější části dnešního Izraele na jih, protéká Galilejským jezerem, a nakonec se vlévá do Mrtvého moře, což je asi 250 km. Stejně jako v případě mnoha jiných míst ve Svaté zemi je zde více lokalit, z nichž se každá horlivě uchází o to, aby byla označena za autentické místo, kde Jan křtil. A ani evangelia nám v této otázce příliš nepomohou.

Jedno z míst, kde mohl být Ježíš pokřtěn, jsme nakonec navštívili na cestě z Galileje do Jeruzaléma. Než jsme se vydali na cestu, říkali nám, že až do loňského roku byla tato lokalita uprostřed silně zaminované oblasti v podstatě nepřístupná…

Když jsme s kamarádem Georgem jeli po silnici 90 do Jeruzaléma, měl jsem oči na stopkách. Najednou se objevila cedule, na které stálo: Místo křtu. „Jedeme!“ zvolal jsem.

„Opravdu tam chceš jet?“ zeptal se mě George. „Když jsem tu byl naposledy, bylo to dost nechutné.“ Pak popisoval, co tenkrát viděl: malý potůček odporného odstínu táhnoucí se pouští.

Trval jsem na svém. Nebylo by úžasné obnovit naše křestní sliby přímo u Jordánu?

George nepřesvědčivě pokrčil rameny a odbočil. Jako příjezd ke svatému místu to tedy nevypadalo. Prašná cesta vedla z kopce do suché, žluté, měsíční krajiny bez jakékoli zeleně. Kodrcali jsme se po strašně rozježděném terénu a zajeli do bývalého vojenského pásma, které nyní spravuje izraelský Úřad pro přírodu a parky. Když jsme vystoupili z auta, skoro jsme padli vedrem. Pak jsem uviděl zbrusu nový amfiteátr s dlouhými lavicemi, umístěný na břehu řeky. Nejspodnější lavice byly pod vodou, aby se dalo snadněji křtít.

Na protějším břehu Jordánu stál obyčejný dřevěný pavilon a k vodě vedly schody. Probíhal tam akorát křest dítěte. Dále podél druhého břehu stálo několik krásných kamenných kostelů.

Pak jsem uviděl řeku Jordán. Byla neonově zelená, spíš jako perlivá světle zelená limonáda než jako voda. „Říkal jsem ti, že je to hnus,“ podotkl ironicky George. Hladina klesla na nebezpečně nízkou úroveň kvůli zavlažovacím projektům na horním toku řeky a říkalo se, že je nyní velmi znečištěná.

Opatrně jsem sešel po schůdcích a byl jen pár centimetrů od vody. „Hej,“ navrhl jsem. „To je řeka Jordán! Obnovme si své křestní sliby.“ A z legrace jsem na George cákl vodu.

„Fuj!“ řekl. Omylem jsem na něj cákl, když měl otevřenou pusu! Vyplivl zelenou vodu. Omlouval jsem se mu, ale cítil jsem se hrozně. George šel zpátky k autu, aby si vypláchl pusu balenou vodou. Poté, co jsem se požehnal vodou z Jordánu a rychle se pomodlil, šel jsem za ním.

Zalovil jsem v kufru a vytáhl ještě neotevřenou cestovní lahvičku Listerine. „Na, vypláchni si tím pusu. Mělo by to vydezinfikovat.“ A George vypotřeboval celý obsah lahvičky. Teď jsem byl naštvaný zase já. „No, nemusel jsi to vypotřebovat všechno!“
Zamračili jsme se na sebe, nasedli do auta, které se najednou zdálo menší, a zabouchli dveře.

Jak jsme se dostali až sem? Nemyslím tím, jak jsme našli řeku Jordán, ale jak jsme se dostali do situace, kdy se dva přátelé pohádají, vymění si uštěpačné poznámky a jsou na sebe naštvaní kvůli malému incidentu na svatém místě?

Náš hněv netrval dlouho. Brzy si z toho George začal dělat legraci a Ježíšova slova v evangeliu pojal po svém. „Jan vás křtil vodou,“ vtipkoval v autě, „ale já vás budu křtít... cholerou!“

Přesto otázka zůstávala nezodpovězená. Jak jsme se dostali až sem? Čím jsem starší, tím snáze se mi o tom mluví. Odpovědí je hřích. Každý člověk, já i George jsme stále náchylní ke zlu, k hříchu.

/…/ Není zapotřebí žádné námahy ani velkých pokání, abychom zakusili svou omezenost a hříšnost, což nás obojí vede k poznání, že neustále potřebujeme Boha. Poznání vlastní hříšnosti je tedy milostí.

U Jordánu jsem se setkal tváří v tvář s hříchem, v malém. Byl to jeden z důvodů, proč Jan přišel křtít, totiž aby vyzval celý izraelský národ k obrácení, ale také aby vyzval jednotlivce, aby si uvědomili, že potřebují Boha. Evangelia říkají, že „hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy“. /…/

U Jordánu jsme s Georgem narazili na svou vlastní hříšnost. A na (zhruba) stejném místě se sám Ježíš přidal k hříšnému lidstvu, čímž rozhodujícím způsobem zahájil své veřejné působení.

Tehdy přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on se bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?“ Ježíš mu však řekl: „Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli.“ A tak mu vyhověl.

Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle ‒ otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.“ (Mt 3,13–17; viz také Mk 1,9–11; Lk 3,21–22; Jan 1,29–34)

Z knihy (redakčně upraveno):

Ježíš
Svědectví o cestě, která může změnit i váš život
James Martin
více