Tobiáš a jeho anděl

1.6.2009

Tobiáš a jeho andělVeronika bedlivě naslouchala „třem příběhům lásky“ a začala si představovat, že se z ní, až bude velká, stane filmová režisérka, aby mohla o těchto příbězích natočit tři různé filmy. Matěj nedával příliš dobrý pozor, ale hrál si s malým modelem ryby, který mu daroval mnich. Byl z červeně zbarveného dřeva a jedna jeho polovina se dala odklápět, takže se bylo dobře vidět páteř, srdce i trávící ústrojí.

„Líbí se ti?“ ptal se starý mnich.
„Moc. Můj dědeček také dokáže pracovat se dřevem. Kdysi mi vyřezal anděla, kterého jsem si pověsil do svého pokojíčku!“
„Opravdu?“ upřímně ocenil mnich a začal listovat ve Velké knize, ve které se ukrýval jeden krásný příběh, jehož hlavním hrdinou byl právě anděl.
„Možná, že anděl, kterého ti dědeček vyřezal, je právě ten samý, jako ten, který kdysi doprovázel Tobiáše!

Ve městě Ninive žil jeden zbožný Izraelita, který na rozdíl od svých spoluobčanů zachovával Mojžíšův zákon a snažil se konat dobré skutky. Jmenoval se Tobit a měl syna, kterého pojmenoval Tobiáš. Jednou postihla Tobita těžká oční nemoc a oslepl. Tobiáš byl v té době už dospělý muž a bylo načase, aby se oženil. Tobit mu doporučil, aby se vydal na cestu do země jejich otců a tam si našel za ženu mladou židovskou dívku z dobré rodiny. Tobiáš proti tomu nic neměl , jenom se necítil na to, aby podnikl tak dlouhou cestu sám. Proto k sobě hledal průvodce. Náhodou se setkal s mladíkem jménem Rafael, který se mu nabídl. Byl to anděl, ale Tobiáš o tom neměl ani tušení.“
„Ale vždyť andělé mají přece křídla!“ řekla Veronika.

„Vždycky ne…“ dobrácky upřesnil mnich. „Během cesty přecházeli řeku Tigris a jedna ryba se pokusila zakousnout do Tobiášovy nohy. ‘Pozor!’ zavolal na něj Rafael. ‘Nenech ji uplavat!’ Potom mu doporučil, aby si z ní schoval srdce, játra a žlučník, který obsahuje žluč, protože to jsou vynikající léčebné prostředky. Cesta dále pokračovala až do domu jednoho Tobiášova příbuzného, který měl dceru jménem Sára. Tobiáš se do ní zamiloval a oba dva se rozhodli, že se vezmou. Existoval ale jeden problém… Pokaždé, když si chtěla Sára vzít někoho za muže, zemřel jí její snoubenec v náručí. Tobiáš byl už…, tedy, vlastně… osmým snoubencem.“

„Oooosmýýýým? To bych se s ní nikdy neženil!“ hned vyjasnil Matěj.
„Mlč! Jak to dopadlo?“ ptala se netrpělivě Veronika.
„Rafael dal oběma mladým lidem cenné rady: v den svatby se měli modlit a spálit srdce a játra ryby… Démon, který vždycky způsoboval smrt Sářiných snoubenců, se dal skutečně na rychlý útěk, a tak se Tobiáš po svatbě vrátil se svou ženou Sárou domů k otci. Když už byli doma, doporučil Rafael Tobiášovi, aby použil žluč ze zabité ryby k léčbě Tobitovy slepoty. Stařičkému otci se skutečně zrak vrátil. Jenom si představte tu radost! Rafael nakonec prozradil, že je anděl, kterého vyslal Hospodin, aby všichni věděli, že Bůh nikdy neopouští své věrné a naslouchá každé jejich modlitbě. Potom se jim ztratil z očí.“

 

kniha: Katedrála moudrého písaře
autor: Tommaso Mastrandrea, Giacomo Perego
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-101159-

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému