Ježíš na křížové cestě potkává svou matku Marii

2.4.2021

„K čemu tě mám přirovnat, k čemu připodobnit, jeruzalémská dcero, kdo ti přispěje, aby tě potěšil, panno, siónská dcero? Jak moře veliká je tvá pohroma, kdo tě má zhojit?“ (Pláč 2,13)

Z pohledu Marie:

Nikdo si nedokáže představit mé utrpení propojené s radostí
ve chvíli, kdy se mé oči setkaly s Ježíšovými
a kdy jsme se mohli na několik málo vteřin spolu obejmout.

Pořád ještě slyším znít Ježíšova slova ve svých uších:
„Mami, neplač; já tvořím všechny věci nové.“
Nikdo nemohl porozumět významu těch slov;
vždyť se zdálo, že vše spěje ke konci.
Jenom já, jeho Matka, jsem je v tu chvíli mohla pochopit.

I tebe dnes objímám stejně, jako jsem tehdy objala svého syna Ježíše.
Objímám tě se vším tvým utrpením,
se všemi tvými hříchy, s tvou veškerou křehkostí a bídou.
A tobě také říkám: „Neboj se. Společně učiníme všechno nové.“

Modlitba:

Má Matko, královno mého srdce,
tys byla přemožena zármutkem,
když jsi šla s Ježíšem cestou na Kalvárii.

Přimlouvej se za mne ,
abych se nenechal srážet pod kříž svého utrpení.
Pomoz mi uvědomit si, že žádný kříž, který nesu,
neznamená mé konečné zničení,
ale naopak je prostředkem k definitivnímu vítězství.

Sám to nemohu zvládnout.
S tvou pomocí však, Panno Maria,
spojím svůj kříž s vítězným křížem tvého Syna.

Ze sekvence Stabat Mater:

Kde je člověk, jenž zadrží
pláč, když vidí matku Boží
v takovém ponížení?

Kdo nechápe její smutek,
necítí, co matka Krista
trpí spolu se synem?

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému