Tím důvodem je samozřejmě to, že Ježíšův kříž a jeho zmrtvýchvstání jsou nejdůležitější událostí dějin, že díky křtu jsme také my byli spolu s Kristem ukřižováni, pohřbeni a vzkříšeni a že Ježíšův kříž je naším poznávacím znamením. Křesťané si již ve 2. století zvykli začínat znamením kříže každou svou činnost: vstávání, umývání, obouvání či jídlo – protože ve všem, co děláme, v nás žije Kristus, který se za nás obětoval (Gal 2,20). Protože Ježíš na kříži zvítězil nad ďáblem a nad smrtí, bylo velmi záhy gesto kříže vnímáno také jako ochrana proti Zlému. Středověcí teologové říkají, že když děláme znamení kříže, stavíme pevnost proti nepříteli.

Není divu, že se gesto kříže dostalo také na začátek modlitby a mše. Původně se jednalo o tiché, soukromé gesto malého křížku na čele, až ve středověku se rozšířil zvyk dělat v úvodu mše velký latinský kříž, jak jej známe dnes. Trojiční formule se k němu připojila na sklonku středověku.

Slova, která znamení kříže doprovázejí: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen“, jsou slova křestní formule. Tato slova nad námi byla vyslovena, když jsme byli ve křtitelnici spolu s Ježíšem pohřbeni a povstali jsme k životu věčnému. Opakování trojiční formule na začátku bohoslužby je povzbuzením, že každá mše svatá v nás tento Boží život živí.

Slovo Písma

Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista (Gal 6,14).

Moudrost církevních otců

Na cestách, při každém vcházení i vycházení, při oblékání i obouvání, při umývání i rozsvěcení světla, u stolu, když uléháme i když sedíme, zkrátka při jakékoli činnosti se označujeme na čele znamením kříže (Tertulián, 3. stol.).

 

Z knížky: