Nepokoj, který do nás vložil Stvořitel, je hnací silou

20.7.2021

Hluboký nepokoj, který do nás vložil Stvořitel, je hnací silou, která udržuje poctivé lidi v hledání Boha bez ohledu na překážky, na které narážejí. Naše nepokojné putování znamená celoživotní milostný vztah s Bohem, který nás přitom znovu a znovu naplňuje štěstím.

 

Duchovní život křesťana

Svatý Augustin byl velmi zkušeným učitelem duchovního života. Hodně z toho, co řekl, se v naší době týká i nás. Jak je to možné? Hlavně proto, že Augustin dobře rozuměl lidské přirozenosti a jejímu nasměrování k tomu, co by samo o sobě přineslo člověku skutečné štěstí a pokoj, to znamená schopnosti spojení s Bohem. Jedna jeho slavná věta, kterou zná každý, shrnuje stručně hlubokou touhu, kterou všichni prožíváme: „Stvořil jsi nás pro sebe a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě“ (Conf. I, 1).  Co tato věta opravdu ve své původní podobě říká? To, že jsme byli stvořeni, abychom „kráčeli cestou k Bohu“, a nikdy nemůžeme zažít pravý pokoj, dokud nebude tato cesta dokončena a my nedojdeme do cíle.

Tento hluboký nepokoj, který do nás vložil Stvořitel, je opravdovou hnací silou, která udržuje poctivé lidi v hledání Boha bez ohledu na překážky, na které narážejí. Naše nepokojné putování znamená celoživotní milostný vztah s Bohem, který nás přitom znovu a znovu naplňuje štěstím.

Největším osobním objevem, který Augustin udělal v mládí během svého patnáctiletého odloučení od církve a zároveň neúnavného hledání pravdy, se stalo poznání, že Bůh nikdy nebyl daleko od něj. Zjistil, že ve skutečnosti mu byl Bůh blíž než on sám sobě: „Tys ale byl hlouběji, než co je ve mně nejhlubší, a výš, než co je ve mně nejvyšší“ (Conf. III, 6). Augustin bloudil daleko a hledal Boha, aniž by tento intimní rozměr vnímal. Když si to ale opravdu uvědomil, Bůh se dotkl Augustinova srdce i všech jeho smyslů, jak to Bůh často dělá také s námi. Augustin shrnuje svou zkušenost těmito silnými slovy: 

Volal jsi a křičel a prolomils mou hluchotu;
leskl ses a zářil a zahnals mou slepotu;
vydával jsi vůni a já se nadechl a vzdychám po tobě;
okusil jsem tě a hladovím a žízním po tobě;
dotkl ses mě a vzplanul jsem po tvém pokoji (Conf. X, 27). 

Augustin každého z nás vybízí, aby si více uvědomoval velký dar, který v sobě nosí: Boží přítomnost. Ale také na nás naléhá, abychom s tímto darem něco udělali. Nedovolte, aby to byl jen příjemný pocit, říká. Spíše se nechte vést k velmi praktické a otevřené víře.

Z knihy:

Náhled

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému