Před jistou dobou jsem byl pozván na nedělní oběd do jedné rodiny ve farnosti. Oběd byl výborný, v rodině bylo několik dětí a o zajímavá témata k diskusi nebyla nouze. V jídelně byl také menší stůl s počítačem, kde jeden z mladších členů rodiny trávil většinu času hraním „střílečky“. Bojoval v týmu, propojený s několika lidmi z celého světa prostřednictvím internetu, a čas od času jsme zaslechli, jak dává do mikrofonu jednotlivé povely ke vzájemné koordinaci strategie jeho týmu. Přišlo mi, že se od zbytku rodiny hodně straní. Přisedl si k velkému stolu jen na chvilku, aby snědl oběd, a hned potom odběhl ke svému počítači do virtuální bitvy. Později jsem se dověděl, že ve škole zažívá silnou šikanu od spolužáků a příležitost zažít určitá vítězství mu dává zatím pouze toto virtuální bojiště. Občas na tuto událost vzpomínám, protože řada našich skutků je často vedena snahou o kompenzaci něčeho, čeho se nám nedostává. A platí to jak v reálném, tak virtuálním světě, a jak ve světě dětí, tak i dospělých. Když to přesáhne určitou míru, můžeme mluvit... více

Ó cesty plné zákrut!
Běda opovážlivé duši, která doufá,
že dosáhne něčeho lepšího,
když se od tebe vzdálí, Bože!
Převracej se dopředu,
na záda, na bok nebo na břicho,
všechno je tvrdé – a jen ty jsi odpočinutí.
A hle, ty jsi tady a osvobozuješ nás
od politováníhodných omylů
a uvádíš nás na svou cestu.
více

U Moniky – jako mladé dívky – se nepozorovaně objevila náklonnost k vínu. Když ji totiž rodiče poslali, aby nabrala ze sudu víno, ponořila do sudu nádobu na víno, ale než z ní přelila víno do láhve, trošičku z nádoby usrkla: víc zprvu vypít nesvedla, protože jí to nechutnalo. Ale když k té kapce přidávala den po dni kapky další, propadla tomuto návyku tak, že už byla schopná vypít pohárky plné vína až do dna. více

Blahoslavená Viktorie Rasoamanarivová, Madagaskar
Blahoslavená Viktorie Rasoamanarivová se narodila na Madagaskaru do prominentní rodiny. Spolu s většinou malgašského obyvatelstva praktikovala kult uctívání předků. Ale když jí bylo třináct let, zemřela královna, která postavila křesťanství mimo zákon, a tehdy začali zahraniční misionáři znovu na Madagaskaru veřejně kázat. Téhož roku byla Viktorie zapsána do školy, kterou provozovaly Sestry sv. Josefa z Cluny. Jejich svědectví a učení ji zasáhlo, a tak se ve svých patnácti letech nechala pokřtít. Její rodina stála na straně protikřesťansky orientované královny. Když Viktorie svým nejbližším řekla o svém rozhodnutí vstoupit do katolické církve, byli zděšeni. Z katolické školy ji odhlásili. Viktoriina víra však zůstala pevná. Došlo to tak daleko, že rodina označila její křest za zradu rodu. více

Karel HAAS se narodil Olomouci 9. srpna 1913. V mládí působil velmi aktivně ve skautingu. Poté, co vystudoval učitelský ústav, odešel do vojenské akademie v Hranicích, kterou v roce 1938 ukončil v hodnosti poručíka. Nastoupil jako důstojník Čs. armády do posádky v Rimavské Sobotě na Slovensku, kde sloužil až do rozpadu Československé republiky v březnu 1939. více

Jakob LUMPE se narodil v rove 1900 v severočeském Rumburku do rodiny tkalce Jakoba Lumpeho a jeho ženy Marie, byl německé národnosti. V rodném městě vychodil čtyři třídy základní školy a v roce 1910 začal studovat na zdejším osmiletém gymnáziu. Poté, co 11. března 1918 složil maturitu, byl ihned povolán do armády, kde sloužil až do konce první světové války. V roce 1919 vstoupil do kněžského semináře v Litoměřicích. více

Stručná odpověď zní: Zajímat by nás měl proto, že jeho způsob života pomohl milionům lidí objevit radost, pokoj, svobodu a v neposlední řadě zakoušet Boha v každodenním životě.
„Způsob duchovního pokroku“ svatého Ignáce, abychom použili jeden z jeho oblíbených výrazů, vedl lidi více než 450 let k plnějšímu životu. To celkem vzato není špatná bilance.
Ignácův způsob spočívá v hledání svobody – svobody stát se tím, kým máme být, svobody dávat a přijímat lásku, správně se rozhodovat, vnímat krásu stvoření a tajemství Boží lásky. Tento způsob vychází z přístupu, který nám zanechal ve svých dílech, i z tradice, praxe a duchovních zkušeností, které si jezuitští kněží a bratři předávali z generace na generaci.
více

Svatá Marta Wang Luo Mandeová
1802–1861
Čína
Svátek: 29. července

Od žen, jako byla sv. Marta Wang Luo Mandeová, by nikdo nečekal, že budou utvářet dějiny. Narodila se v Číně do nekřesťanské rodiny a provdala se za nekřesťana. Když se ukázalo, že manželé nemohou mít děti, adoptovali dva synovce a vychovávali je na své zemědělské usedlosti. Chlapci si ale bohužel zvykli na divoký život a utráceli peníze svých adoptivních rodičů, dokonce i když matka zůstala po smrti otce sama. Marta věděla, že pro ně udělala, co mohla, a přestěhovala se do malé hospody za městem, kterou provozovala, aby se uživila. Vyráběla sandály, uklízela, vařila – zvláště dušené fazole, které byly mezi jejími známými vyhlášené – a byla ve svém životě naplněném tvrdou prací a přátelskými sousedy spokojená. více

Podívejme se na Marii z Magdaly. Marie byla prostitutka plná špatně realizované sexuální touhy. Svatý Jan o ní říká, že z ní Ježíš vyhnal sedm zlých duchů. Nebyla to tedy světice. Ale měla velkou náklonnost k lásce. Milovala nesprávným způsobem, nesprávné lidi, v nesprávném čase, ale chtěla být milována a chtěla také milovat. Byla veřejnou hříšnicí, ale setkala se s Ježíšem. Tím, že ji Ježíš proměnil, změnil i její hřích na dar. Její hřích sexuality změnil na velkou důvěrnost, blízkost. Neobral ji o vroucí touhu milovat, kterou v sobě Marie cítila. Stala se z ní žena schopná kontemplace, která vydržela probdít celou noc u Ježíšova hrobu. Její sexuální hřích se proměnil ve velikou důvěrnost. V Písmu nenajdeme ženu, která by měla hlubší, důvěrnější vztah k Ježíšovi, než je Marie z Magdaly. více

Jak vyučuje Duch Svatý?
Podobně jako lidský učitel?
To by pak nebyl božskou osobou!
Jeho styl vyučování je jiný
více

Jan HAVELKA kněz královéhradecké diecéze
farář v Lipnici nad Sázavou…
* 10. května 1887, Smidary
† 12. května 1942, Německý Brod, (nyní Havlíčkův Brod)
Zemřel dva týdny před atentátem na Heydricha…
více

Objevit slovanskou spiritualitu je podle Špidlíka důležité nejen pro Slovany samotné, ale pro celý svět. Navazuje tím na myšlenku, která má své kořeny už v době, kdy byli vysláni na Velkou Moravu Cyril a Metoděj. Papežové vytušili, že by tato nová síla – Slované – mohla být mostem mezi Východem a Západem. Tento prozíravý projekt se ale neuskutečnil, protože tehdejší Evropa, potažmo svět byl už příliš rozdělený, zejména na úrovni mentalit. A tak místo toho, aby Slované vytvořili svorník mezi Východem a Západem, stali se první obětí rozdělení. Špidlík byl ale přesvědčen, že spiritualita srdce, kterou považoval za nejvlastnější přínos Slovanů, nepozbyla nic na své aktuálnosti. více

Blahoslavená Kateřina Jarrigeová
Jak se z rozverné, nezbedné holčičky-šibalky stane světice? Tak, že z ní vyroste rozverná, nezbedná žena-šibalka, zvlášť když jsou její šprýmy namířeny na pronásledovatele církve.
Blahoslavená Kateřina Jarrigeová byla nejmladší ze sedmi dětí chudých francouzských rolníků. Bylo to roztomilé dítě. Měla ráda legraci a nevinné škádlení. Když jí bylo devět let, začala pracovat jako služka, a ve třinácti se vyučila krajkářství. I když byly její dny naplněny prací, měla Kateřina vždycky čas tancovat, zvláště tradiční tanec bourrée. více

Sáro, tenhle chlapík má velkou moc a taky má plán.
On nás z té bídy dostane.
Ale na to potřebuje kolem sebe pár ranařů.
Rozhodl jsem se, že všechno vsadím na něho.
Slibuju ti, že se vrátím mocný a bohatý.
více

Jsem Petrovi vděčný, že Ježíše zapřel a hned třikrát.
Dává mi tak šanci snášet mou vlastní zbabělost.
A navzdory tomu si Petra zvolil Ježíš za následovníka.
více

Svatá Markéta Baysová nás může inspirovat skutečností, že pocházela z rodiny, kterou bylo těžké milovat, a že ji přesto milovala. Odehrávala se v ní různá dramata a pletichy, ale Markéta svou rodinu i tak milovala. Byli to nevděční lidé, ale ona je milovala. Bratr byl zločinec, ale ona ho milovala. Věděla, že jejich zlé jednání, jejich utrpení, jejich hněv a přezíravost ji nedefinují, a tak je milovala přes to všechno. více

Začátkem padesátých let jsme měli uši u rádia, které všechny politické procesy vysílalo. Byly to hodně bolestné zážitky, působilo to na mě hrozně. Byl jsem malý kluk... Otec měl totiž mezi mnoha souzenými kněžími přátele a s matkou kolikrát i plakali. Vše bylo spojeno i s ohrožením: Kdy přijde řada na nás?
více

Některá zobrazení Ježíšova srdce nám mohou připadat málo přitažlivá a nemusí nás příliš pohnout k lásce a k modlitbě. Tady je důležité připomenout, že vyobrazení je jen motivačním ztvárněním, a jak by řekli východní věřící, nesmíme upírat zrak na prst, který ukazuje na měsíc. více

V roce 1941 se lidický farář Josef Štemberka definitivně rozhodl odejít do důchodu. Bylo mu již sedmdesát dva let a chtěl zemřít tam, kde to nejvíce miloval, ve své rodné Pecce. I přesto, že byla válka a okupace, pustil se se svou sestrou do stavby domu ve svém rodném městečku v Podkrkonoší. Oba sourozenci byli ubezpečeni, že do léta 1942 bude hotovo… Přišel však osudný 10. červen 1942. více

To věčné zřídlo
tajně uchovává
se v živém chlebu,
jenž nám život dává,
třebaže noc je... více

V Písmu najdeme mnoho příkladů údivu nad bohatstvím a krásou stvoření. Například v Jobovi nacházíme v řeči Elihuově hymnus na Boží vznešenost a jeho stvoření. Nebo třeba celý Žalm 104 je písní o divech a rozmanitosti tvorstva. A to tehdy lidé zdaleka neměli povědomí o tom, o čem víme dnes. Přitom stále více chápeme, jak všechno spolu nějak souvisí a je na sobě vzájemně závislé. Já v tom vidím zjevný otisk Nejsvětější Trojice. více

P. Augustin Lang je příkladem věrného křesťana a kněze, který se nezpronevěřil své víře a svému kněžskému poslání a statečně se postavil násilnému režimu s jeho lživou ideologií. více

Zastřelen 26. května 1944 v Osvětimi.

Z jeho strhujících kázání si spoluvězni uchovali v paměti mnohé úryvky:
Nebojte se smrti! Buďte hrdí, že vám Pán Ježíš dopřál mučednickou smrt. (…)
Mnozí s vás se nevrátí ke svým rodinám.
Ty však, kteří se vrátí, prosím, aby se nemstili,
ale aby odpustili svým mučitelům a katům – a aby pamatovali na to,
co říkal Kristus: Milujte své nepřátele.
více

Ve vyznání víry říkáme: „Věřím v Ducha Svatého, Pána a dárce života.“ Asi málokterý křesťan si tato slova Kréda spojí s ekologickou problematikou. A přece právě zde se ve slovech křesťanského vyznání víry zjevně rozkrývá univerzální rozměr, spojující křesťana se vším živým. Kniha Moudrosti říká, že „Duch Hospodinův naplňuje zemi; on, jenž všemu dává řád, zná každou myšlenku“. Duch Tvůrce je hybnou silou evoluční historie vesmíru. Za veškerým stvořením a životem stojí Duch Tvůrce. Příroda, vesmír, vše je naplněno Duchem a otevřeno jeho působení a také křesťan má být otevřen tomuto působení, nemá se uzavírat do sebe, ale být schopen vidět a ve víře prožívat skutečnosti neustále nové. více

V našem běžném životě to vypadá často tak, že i když teoreticky známe evangelium (třeba přikázání lásky k Bohu a k bližnímu), nakonec převládme „jiný program“, většinou pod tlakem emocí (třeba když na silnici potkáme agresivního řidiče). V takových okamžicích si většinou ani nevzpomeneme na evangelní postoje, především z toho důvodu, že je nemáme v krvi. více

V roce 1944 – koncem války – se Brno, kde byl zbrojní průmysl, stalo cílem náletů. Neustále se vylepšovala požární ochrana a na vybraných domech se objevila velká bílá písmena LSR (Luftschutzraum – protiletecký kryt). V krytu měl každý určené místo. Bohoslovci měli kryt přímo pod biskupstvím. V brněnských sadech a parcích bylo vyhloubeno 77 protileteckých zákopů. Byl vypracován systém varovných signálů. více

P. Bohuslav Burian († 29. dubna 1960, věznice Mírov) – brněnský kněz – prožil strhující životní příběh. Proslul tím, že převáděl přes hranice pronásledované, utekl nacistům z pochodu smrti a komunistům z leopoldovské pevnosti. Celý život vzdoroval nenávisti a ukazoval lidem cestu ke svobodě i k Bohu. Neustále zářil vtipem a s neuvěřitelnou energií se věnoval práci s lidmi na okraji společnosti. více

STB pak vyhodnotila jeho činnost m.j. takto: Založil skupinu mládeže, kterou nazval Vojtíšci a vychovával je k náboženskému fanatismu. Mimo to jim vštěpoval nenávist k lidově demokratickému zřízení. Měl velký zájem, aby jeho mládež nevstoupila do Československého svazu mládeže. více

Cesta do Emauz je příběh plný hlubokých lidských emocí, které zná každý, kdo utrpěl ztrátu a hledá naději: smutek ze zmařených nadějí, který Kleofáš a ostatní učedníci dávají najevo, podrážděnost ze zdánlivého cizincova nezájmu o novinky dne, jejich šok z nepochopitelné zprávy o prázdném hrobě, jejich zklamání. více

Evangelista Lukáš pátral po podkladech pro své vyprávění velmi důkladně, jako málokdo jiný. Seznámil se s Ježíšovými příbuznými – pravděpodobně v letech 58 až 60 – a mohl tak zaznamenat i mnohé třeba i následující příběh o setkání ve vesnici jménem Emauzy. Podle nejstarší tradice byl jeden z těch dvou mužů Kleofáš - bratr Josefa z Nazareta (Ježíšův strýček). Jeho průvodce, jehož jméno Lukáš neuvádí, mohl být možná jeden z Kleofášových synů jménem Šimon – tedy Ježíšův bratranec a pozdější druhý jeruzalémský biskup. Jak lze usoudit z tohoto příběhu, Ježíš nevěnuje pozornost pouze svým apoštolům a učedníkům, ale i svým příbuzným. Nemají jen slepě věřit těžko uvěřitelným historkám. Mají zdravým rozumem přemýšlet o tom, co se píše v Písmu svatém, zkoumat souvislosti a v setkání s ním, živoucím Ježíšem, se dopracovat k jistotě: Bůh opravdu vzkřísil Ježíše z mrtvých! více

Vzkříšený Kristus je laskavý k těm, kdo pochybují, k těm, kdo potřebují smíření, i k těm, kdo jsou tak zmateni, že ho nejsou schopni vidět. Bůh se s námi setkává tam, kde právě jsme. více

Lidé, kteří opravdově nevěří v Krista,
se buď oddávají trpně a tupě svému osudu,
anebo skládají svou víru v člověka.

A tak vidíme, jak dnes lidé některým lidem slepě věří,
skládají v ně víru jako v Boha,
skládají do jejich rukou osud svůj a svých národů s pevnou vírou,
že jim mohou zajistiti šťastnou budoucnost.
Ovšem každá taková přílišná víra v člověka je těžkým omylem
a přináší těžká zklamání. (…) více

"První den v týdnu, když začínalo svítat, šly ženy ke hrobu a nesly vonné masti, které předtím připravily." (Lukáš 24,1)

"Jsem muž, nemám rád feminismus ani feministky." Tato slova by dnes stačila k vyvolání ostré polemiky, já se však přes propast času obracím k vám – ženy, které jste šly o velikonočním jitru ke hrobu. Za vašich dob byly ženy úplně na okraji společnosti. Nikdo je nebral vážně, nikdo s nimi doslova nepočítal (dokonce i počty účastníků historických událostí zahrnovaly pouze muže). více

Když Jidáš slyšel nadšené provolávání slávy Ježíšovi, trochu ho to uklidnilo. I on přece patří k Ježíšovi! O několik dní později se ho ale však znovu zmocnily pochybnosti. Při pohledu na mocné městské hradby Jeruzaléma se totiž Ježíš usedavě rozplakal a o tomto městě říkal: "Na tebe i na tvé děti přijdou dny, kdy tě tvoji nepřátelé srovnají se zemí, protože jsi nepoznalo čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň." Jidáše tato slova šokovala. Když viděl Ježíše tak slabého a bezmocného, svíral se mu žaludek. více

„Tu Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu pravé ucho. Ten služebník se jmenoval Malchus.“ (Jan 18,10)

... Vcházíte do zahrady a začíná nepopsatelný mumraj. K tomu všemu se obrovitý rybář začíná ohánět krátkým mečem; čert ví, kde ho vzal. Než stačíš uskočit, cítíš závan vzduchu na tváři a vzápětí ostrou bolest. Křičíš – více úlekem než bolestí – a tiskneš si prsty k ráně, která silně krvácí. Ten blázen ti uťal ucho! ... více

V lidových tradicích a kultuře
se Velikonoce často spojují s vajíčky a zajíčkem.
Ke křesťanské tradici
ovšem tyto symboly nepatří.
více

Byli už blízko Jeruzaléma a zastavili se na okamžik u malé vísky na úbočí Olivové hory jménem Betfage. Ježíš poslal dva učedníky napřed s úkolem: „Jděte do té vesnice. Najdete tam oslici a vedle ní její hříbě. Odvažte je a přiveďte ke mně. Kdyby se vás někdo ptal, proč to děláte, řekněte: Váš Pán je potřebuje, ale hned je zase vrátí.“ Tak se splnilo, co napsal prorok Zachariáš: „Jásej a zpívej, Jeruzaléme! Podívej, přichází k tobě tvůj Král!
Je spravedlivý a přináší pomoc. Pokojně jede na oslu, na osličím hříběti.“
více

Na cestě Svatou zemí byl dnes naším cílem Nazaret. Před poutí se s Georgem dohodli, že každý den začneme modlitbou a čtením z Písma, které odpovídá našemu cíli. Za hučení klimatizace jsme si dnes přečetli příběh o zvěstování, o dramatickém setkání Panny Marie s andělem Gabrielem. Do Nazareta jsme se dostali snadno. Je to jen asi hodina autem z Kafarnaa. Cestou jsme minuli malou směrovku na Naim, kde Ježíš vzkřísil z mrtvých jediného syna jedné vdovy z tohoto města. V Ježíšově době byl Nazaret zapadlým městečkem, kde žilo snad jen 200 až 400 obyvatel, což jednoho odborníka vede k označení „bezvýznamná osada“. Jeho nijak úchvatné postavení vedlo apoštola Natanaela k jízlivému odseknutí, když se dozvěděl, odkud Mesiáš pochází: „Může z Nazareta vzejít něco dobrého?“ více

Introvertní dívka, která našla svatost v povolání, jež nikdy nechtěla
Svatá Františka Římská chtěla jít do kláštera a nechtěla se vdávat. Je známá pro svůj výrok „Vdaná žena, když je k tomu volána, se musí vzdát své služby Bohu u oltáře a musí ho hledat ve svých záležitostech v domácnosti,“. Ze všeho nejvíc se chtěla stát řeholnicí, a to také řekla svému otci. Toho ale bohužel její touhy nezajímaly – trval na tom, že se vdát musí. V době, kdy budoucnost dcer určovali jejich otcové, tak bylo o Františčině cestě rozhodnuto, ať se jí to líbilo, nebo ne. více

Snad v každém katolickém kostele visí na zdi křížová cesta.
Jaký má smysl předvádět Křížovou cestu v kostelích dnes,
a to od Aljašky po Kapské město?
O co v ní jde?
více

Spolu s adventem je postní doba silným liturgickým obdobím, protože silněji než jiná období burcuje k obrácení. Většina věřících proto usiluje o změnu, ať už chvilkovou, nebo trvalou. Není to však tak snadné, jak praxe ukazuje. více

V roce 1945 z nás bylo sňato německé jařmo, ale začala se na obzoru rýsovat reálná podoba jařma jiného. O skutečných cílech některých skupin v našich národech nemohlo být sporu, události nenechávaly nikoho na pochybách. Politikové však, opojeni vítězstvím nad Hitlerem, doslova spali. více

Je mi blízký svatý Petr, který byl nadšený pro Krista, zbrklý, někdy myslel rukama. Byl to normální prostý člověk. Pomáhá mi to bojovat se svými chybami a uvědomovat si, že i přes své nedostatky můžu být prospěšný. více

Od roku 533 se papežové vzdávají jmen, která dostali při narození, a přijímají jméno nové. Například kardinál Joseph Ratzinger se stal papežem Benediktem XVI., nebo Jorge Mario Bergoglio přijal jméno František. Změna jména ukazuje, že zastávají důležité a význačné postavení. více

Biblické texty Popeleční středy jsou velmi úderné: není divu, vždyť udávají tón celé doby postní. Každé čtení má svůj vlastní akcent. Joel klade důraz na roztržení srdce neboli na vnitřní zkroušenost projevenou pláčem. Pavel vyzdvihuje moment smíření a evangelium tři klasické prostředky obrácení: zbožnost, sebezápor a skutky milosrdenství. více

Žijeme v neklidné době. Všichni máme moc práce. Máme víc povinností, než stíháme plnit, víc informací, než umíme zpracovat, víc věcí, než dokážeme spotřebovat. Nemáme čas. Není snadné zachovat si vnitřní odstup a nadhled, nenechat se převálcovat spěchem a stresem, neztratit duši v záplavě všedních banalit, neutopit se v moři spotřeby a zábavy. více

Benedikt měl původně v plánu oznámit svou abdikaci v závěru vánoční audience pro římskou kurii, která se toho roku měla konat 21. prosince, a za poslední den svého pontifikátu stanovil 25. leden 2013, svátek obrácení svatého Pavla. Tak mi to v polovině října oznámil, a já mu odpověděl: „Svatý otče, dovolte mi poznámku: Pokud to tak uděláte, tento rok nebudou žádné Vánoce, ani ve Vatikánu, ani nikde jinde. Bude to, jako by kvetoucí zahradu přikryla vrstva ledu.“ 11. října 2012, v den padesátého výročí zahájení II. vatikánského koncilu, začínal Rok víry, který měl končit 24. listopadu 2013. Při té příležitosti papež Benedikt začal psát encykliku o víře. Kromě toho v té době pracoval na korekturách své knihy o Ježíšově dětství, která měla vyjít 16. listopadu 2012. Když jsme se s kardinálem Bertonem bavili o jejím obsahu, došli jsme společně k závěru, že jsme ho sice ve věci abdikace nedokázali přemluvit – ačkoli jsme podnikli všechno možné –, ale že se chceme přinejmenším pokusit přimět ho, aby odložil rozhodnutí na následující rok. Benedikt chápal naše důvody a na... více

Památka sv. Blažeje se slaví 3. února, kdy je možné udílet tzv. svatoblažejské požehnání... více

Občas nás přepadá strach z nebezpečí, samoty, odmítnutí nebo zranění.
Svíčka vydává světlo, které zahání temnotu.
Podobně i Boží láska zahání temnoty,
které cítíme v sobě.
Láska zahání strach,
podobně jako světlo zahání tmu.
Svíce je působivý symbol Božího světla,
které září do temnoty.
více

Svatá Hyacinta Mariscottiová nevybledla do podoby sladké, zbožné, tiché řeholnice, nepotlačila svého divokého ducha a vášnivé srdce. Tuto svou vášnivost ale usměrnila a naučila se milovat... více