Odvaha překonat strach
„Nebojte se!“
Věta, která je v Bibli zapsána údajně třistapětašedesátkrát. Možná proto, že tuto krátkou větu, výzvu, potřebujeme slyšet opravdu každý den v roce.
Strach a úzkost nás přepadá často. Bojíme se o své blízké, často tak, až to bolí. Bojíme se o práci a živobytí. Bojíme se konkrétní hrozby, konkrétního člověka. Bojíme se o planetu a o mír, přinejmenším v našich končinách.
více

Bylo mi osmnáct. Ležel jsem v nemocnici v Hradci Králové. V rádiu tehdy často hráli písničku od skupiny Elán „Smrtka na pražskom orloji“. Nechtělo se mi, ale musel jsem vždycky znovu vyslechnout její slova až do konce. Byl jsem smrtelně nemocný. Zdálo se, že to nejde léčit, pan doktor nad mou postelí nenuceně vykládal kolegům, jak to bude postupovat a že to nebude trvat dlouho. Dodnes netuším, jestli si myslel, že mu nerozumím, nebo jestli mu to bylo jedno. více

Mám ráda podzim.
Slunečný, jasný a barevný. I chladný, zatažený a mlhavý.
Pozdní léto, které občas přeskočí do chladu a pak zase propukne sálavým horkem a jasným, zářivým sluníčkem.
To už ale svítí jinak: je položené níže a když zapadne, do zahrady či lesa se rychle vkrádá temnota a mlha. Listí, tráva, všechno je unavené, jasná zeleň se dávno vytratila a nastupují teplé tóny hnědavé a žluté.
více

Víte, co to bylo tzv. Babylonské zajetí
a jaké mělo důsledky?
Víte, co to znamené "diaspora"?
Víte, co to znamená „Sión“?
více

Ježíš uzdravil deset malomocných – ale jen jeden se vrátil poděkovat. A právě ten, od kterého by to nikdo nečekal: Samařan, cizinec, „kacíř“. Bible je plná takových překvapení. Bůh obrací lidská měřítka naruby – vyvoluje si slabé, aby zahanbil silné, a z nepravděpodobných činí své nástroje. Praotcem víry je stařec Abraham, mluvčím koktavý Mojžíš, králem podle Božího srdce pasáček David, apoštoly prostí rybáři. více

Porovnáním víry Marie a Abraháma (srov. Lk 27 a Gn 18,14), vidíme, že nazýváme-li jako křesťané bez váhání Abraháma „naším otcem ve víře“, o to větší důvod máme nazývat Marii bez zaváhání „naší matkou ve víře“. Abrahám uvěřil, že se mu přes jeho vysoký věk a neplodnost jeho manželky narodí syn; Maria uvěřila přes své panenství. Abrahám věřil, že když mu Bůh přikázal obětovat svého syna na hoře Moria; Maria věřila, když na ní Bůh žádal, aby doprovázela Syna k oběti na Kalvárii. U Abraháma se Bůh zastavil před smrtí; u Marie zašel dál: žádal, aby věřila až za smrt… více

Blahoslavený Ceferino Giménez Malla (1861–1936)
Ke konci svého života pravděpodobně vypadal Španěl Ceferino Giménez Malla jako tisíc jiných mužů, kteří se každý den po mši modlí růženec. Jeho cesta ke svatosti nebyla úplně typická, ani jeho růst v ctnosti. Když byl ale zastřelen proto, že se modlil růženec, nikoho, kdo ho znal, nepřekvapilo, že položil svůj život pro Boha. To, že Ceferinova svatost byla obecně uznávána, je pozoruhodné vzhledem k jeho etnickému původu – Ceferino byl Rom a vyrůstal ve světě, který se na něj kvůli jeho původu a životnímu stylu díval svrchu. Ceferino ale nezahořkl, ani se nevzdálil od svého lidu. Naplno žil romským životem a působil jako prostředník mezi Kalos (jeho etnikum) a Španěly. více

Což mi uškodí žít obklopena srdci, která mě nemají v lásce,
když ve vlastní duši mám plnost štěstí?
Anebo co mi pomůže náklonnost jiných srdcí,
nemám-li ve svém nitru Boha?
Může mi snad někdo uškodit,
když mám ve vlastním nitru Boha?
Sužují-li mě nějaká utrpení, už mi to nyní nepůsobí hořkost,
jsem ovládnuta pokojem a vyrovnaností ducha,
která pramení z poznání pravdy.
více

Svatá Tezezie z Lisieux zakoušela nejsilnější a nejpevnější víru v temnotě noci, a dokonce i v temnotě Kalvárie. Její svědectví dosáhlo vrcholu v závěru jejího života, ve velké „zkoušce proti víře“, která začala o Velikonocích 1896. Ve svém vyprávění dává tuto zkoušku do přímé souvislosti s bolestnou realitou ateismu své doby. Skutečností je, že žila na konci 19. století, které bylo „zlatým věkem“ moderního ateismu jako filozofického a ideologického směru. Když psala, že Ježíš dopustil, aby její duše „byla zachvácena nejneproniknutelnějšími temnotami“, naznačovala tím temnotu ateismu a odmítnutí křesťanské víry. více

Terezie Martinová - dívka z bohaté rodiny, která si může dopřát mnoho... Místo toho ale vstupuje do přísného kláštera. Bylo jí patnáct let. Vstoupila na Karmel a už nikdy klášter neopustila. Svůj život strávila na několika metrech čtverečních, a přesto se stala světovou patronkou misií. Neudělala nic oslnivého, a přesto se její autobiografie stala bestsellerem. Chtěla žít ve skrytosti, a přece ji v současnosti milují a vzývají miliony křesťanů. Její teologický, misionářský a duchovní vliv je obrovský. více

Po komunistickém puči v únoru 1948 vzniklo na Jihlavsku několik ohnisek odporu. Vydávali a kolportovali předvolební letáky s požadavkem svobodných voleb pod kontrolou OSN a s dalšími varovnými výzvami. V jedné skupině spolupracoval i akademický sochař Jaroslav Šlezinger. V té době vytvářel m.j. sochu promlouvající k českému národu – svatého Václava, patrona země, a to jako symbol naděje, že útlak a nesvoboda jsou jen dočasné. Patrně již tehdy tušil, že za jeho postoje i za tuto práci mu hrozí zatčení, neboť všude probíhaly čistky a soudy podle nově vydaného komunistického zákona č. 231/1948 Sb. na ochranu republiky a nelítostně odsuzovaly „nepřátele lidově demokratického zřízení“ ke krutým trestům. S pomocí svých přátel si totiž opatřil cyankáli, které hodlal použít v případě, že by byl vyšetřovateli Státní bezpečnosti mučen. Jejich výslechy si totiž v ničem nezadaly s těmi gestapáckými, s nimiž měl sochař zkušenosti. více