„Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine“ (1 Petr 1,3). Tato slova směřovala z úst svatého apoštola Petra k prvním křesťanům možná právě v okamžiku, kdy se shromáždili k oslavě velikonoční vigilie, aby si připomněli Kristovu smrt a vzkříšení a aby také mohli být pokřtěni připravující se katechumeni. Byla to nová slova, do té doby ve světě neslýchaná: být zrozeni k živé naději díky jediné události: vzkříšení nějakého člověka z mrtvých! více

neboť on dává radost
klidnému svědomí,
uzdravuje svědomí
zraněné hříchem
a všem dává
jistotu naděje ve spásu.
více

Na otázku si odpovídá známý český popularizátor vědy Jiří Grygar více

Zveme Vás k poslechu 48 dílné četby na pokračování z románu Longinovo kopí, která Vám může nevšedním způsobem přiblížit události Velikonoc. Rádio Proglas uvádí román jako četbu na pokračování od 1.2. do 6.4. 2016. Všechny již uplynulé díly je možné poslouchat přes audioarchiv. více

Je to především jedinečný způsob,
jak vědomě propojit to těžké v našem životě s Kristem
a s mocí jeho lásky, jak si uvědomit a prožít,
že na životní těžkosti nejsme sami.
více

Ježíš mluví o postu, modlitbě a almužně (Mt 6,1–18),
třech pilířích křesťanské zbožnosti, vnitřního obrácení,
ke kterému nás církev vybízí v postní době.
I na této cestě se ovšem vyskytují pokrytci, více

Jak je smutný, Bože,
život bez tebe!
Že tě spatřit toužím,
umřela bych hned!
více

Bůh
nám daroval
hudbu
jako lék.
více

V pozdravu „Pán s vámi“
během mše svaté
nejde o zbožné přání...
více

Když sledujeme zprávy
a pořád jen slyšíme o nových katastrofách,
může to být skličující.
Máme dojem, že Bůh je od tohoto světa na hony daleko.
Všechno je špatně, všude kolem tolik neštěstí.
Jak ještě máme doufat ve zdravý svět?
více

Jestliže jsem padl, zase vstanu;
i když sedím v temnotě,
Hospodin je mé světlo.
(Micheáš 7,8)
více

Z vyprávění pamětníka 1. světové války
Díval jsem se na vojáky, jak běží s puškami, na kterých mají nasazené bajonety… pádí proti mému úseku fronty. A já sedím za kulometem…
„Zasněžené pláně vypadaly idylicky, krev z minulých bojů se vsákla… jenom slzy pozůstalých se ještě třpytily v dálkách… dlouho se budou třpytit… více

Knížka s vánočním příběhem pro malé čtenáře, vhodná už od 3 let s krásnými celostránkovými ilustracemi. Při čtení rytmického textu si děti mohou procvičit počítání. Jedna, dvě, tři, čtyři, … deset oveček šlo jedné hvězdné noci přes kopec nedaleko Betléma. Tam uviděly anděla, který přinesl radostnou zprávu o dítěti v jeslích, o dítěti jménem Ježíš. více

Páté Ježíšovo blahoslavenství "Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství" bychom dnes mohli opsat následovně: "Blahoslavení ti, kteří mají soucit s druhými: Bůh bude mít soucit s nimi", nebo "blahoslavení ti, jejichž pohnutkou je soucit, a nikoliv touha ovládat – i od Boha se jim dostane soucitu". více

více

Traduje se, že Jan od Kříže byl malé postavy, ale ušlechtilý ve slovech i gestech. Na rozdíl od Terezy neměl dar humoru; snad k tomu přispělo tvrdé mládí. Neměl vůdcovské, organizační vlohy, nebyl strhujícím kazatelem, ale spíše neobyčejně vnímavým zpovědníkem a duchovním vůdcem. Tvrdilo se, že po dvou slovech rozuměl duši. Ty, kteří mu byli svěřeni, k sobě nechtěl připoutat, ovládat, ale jen „vést za ruku“. více

Jsme lidmi, abychom milovali.
Narodili jsme se pro věčnost,
abychom už nikdy
nezemřeli.
více

Nedovolme silným emocím, aby nás dostaly pod svou nadvládu.
Negativní emoce nevedou k ničemu dobrému.
V okamžicích slabosti nám zbývá jediné: odevzdat se Ježíši.
Když „se duše cítí slabá jak malé dítě, vší silou se drží Boha;
v těch chvílích žije z čisté víry“.
více

Karel Weirich se narodil 2. července 1906. Měl velmi pohnuté mládí, plné stěhování z místa na místo. Musel proto navštěvovat základní školy v Římě, na Moravě i ve Vídni. Po smrti otce odešel s matkou do Švýcarska, kde se zapsal na gymnázium při opatství otců benediktinů v Einsiedelnu. Po dvou letech se vrátili do Říma, kde Karel absolvoval studia... V době německé okupace se Weirich stal hlavní kontaktní osobou československého odboje v Itálii a působil mimo jiné jako prostředník mezi římským Výborem pro národní osvobození a svými krajany, kteří se přidali k italským partyzánům. Právě pro tuto tajnou činnost ho však 1. dubna 1944, právě když byl upoután na lůžko s horečkou, zatklo gestapo. více

Dobří vůdcové nejsou žádní workholici. Dobrý vůdce považuje práci za způsob, jak dosáhnout daného cíle. Dobří vůdcové tvrdě pracují, ale nenechávají se prací spoutat. Práce je neděsí a stejně tak se nebojí pověřit jí někoho jiného. více

Přijímáním eucharistie se stále více uskutečňuje to, o čem píše sv. Pavel: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2,20). více

Neboj se pozemských bouří. Tvůj anděl strážce tě chrání a v tvém srdci spočívá Ježíš. (sv. Terezie od Dítěte Ježíše) více

Jestliže nějaký úkol přesahuje mé schopnosti,
buď to není úkol pro mne,
anebo mám počítat s pomocí shůry. více

I ta nejtragičtější zkušenost se může stát živnou půdou pro rozvoj důvěry... více

Rozjímání o utrpení duše našeho Spasitele nás nesmí přivádět pouze ke zkroušenosti a bolesti, ale musí v nás probouzet také naději. Naději pro nás a pro naše bližní; z ní máme čerpat slova, která by měla od nás směřovat k těm, kdo jsou v životě ponižovaní, zraňovaní, utlačovaní, jejichž práva jsou pošlapávána, k těm, kdo jsou stejně jako Ježíš poražení. Poražení a přemožení ze strany jakéhokoli nepřítele, včetně toho nejhoršího ze všech – posledního nepřítele – kterým je smrt. více

Pán Bůh hrál svůj part a já jsem jen souhlasil, že odehraji ten svůj. více

Bývají těžké situace, kdy si viditelný úspěch modlitby přejeme právě pro velký soucit s trpícími. Sestra Briege McKenna je řeholnice, která je ve světě známá pro charisma uzdravování. Ve své knize Zázraky se dějí vypráví, jak byla pozvána, aby se pomodlila za jednu nemocnou holčičku. Později ale vnímala, že ji Bůh vede, aby se modlila spíše za její rodiče, kteří procházeli větší krizí než nemocné dítě. více

Nedávno jsem ukončil jeden kurs, během něhož u nás v klášteře pobývali manažeři jedné velké firmy. Svěřovali se mi, že mnohdy touží po životě oproštěném od účelovosti. Touží po vnitřní svobodě a po úniku z ubíjejícího života – po úniku jakoby z kolotoče pro křečka. Ale neodváží se toho, protože je okolnosti nutí vydělávat peníze. Nemohou prostě jen tak z tohoto kolotoče vystoupit. více

S jezuity jsem skutečně neměl mnoho kontaktů, dokonce i když jsem byl žákem na jejich gymnáziu. Všechny své síly totiž věnovali klasickému gymnáziu a o „barbary“ z techniky se příliš nezajímali. Kontakty a diskuse s mladými jezuity na gymnáziu mi jistě pomohly, nicméně rozhodující prvek byl jiné povahy. Nastala hrozná doba čistek. Abychom pomohli politickým vězňům, kterých bylo tehdy mnoho, chodili jsme od domu k domu a sháněli knihy, z nichž by se pro ně mohla sestavit knihovna. více

Tváří v tvář sklíčenosti, která může nastat v životě toho, kdo se snaží žít víru jako matka a otec v rodině, říkám jasně: mějte vždycky v srdci jistotu, že Bůh jde spolu s vámi a ani na okamžik vás neopouští! Nikdy neztrácejme naději! Nikdy ji ve svém srdci nezhášejme! V našem světě existuje zlo, ale není tím, kdo je silnější. Silnější je Bůh a Bůh je naše naděje! Bůh nás doprovází. více

„Radujte se stále v Pánu, opakuji, radujte se… Pán je blízko. O nic nemějte starost“ (Flp 4,4-6). Těm farářům se to řekne! Jak se mám radovat, když rodinou vládne chřipka? Když se v práci kupí potíže? Když máme doma zase jak v ponorce? Když se finančně nedaří a zase nejede auto? „O nic nemějte starost“ – to se to někomu řekne! více

hned se do tebe začnou strefovat
tisícerými průpovídkami i pomluvami...
(František Saleský) více

Chtěl jsem něco víc. Ale nevěděl jsem co. Vstoupil jsem do semináře. Líbili se mi dominikáni a měl jsem mezi nimi přátele. Potom jsem však zvolil Tovaryšstvo Ježíšovo, které jsem dobře znal, protože seminář byl svěřen právě jezuitům. Na Tovaryšstvu mne oslovily tři věci: misijní dimenze, komunita a disciplína. To je zvláštní, protože jsem od narození nedisciplinovaný, vskutku od narození. Ale jejich kázeň, jejich způsob rozvržení času mne velice oslovil.“ více

Nevidím Ježíše už jako božstvo
naivně ztvárňované v kostelích mého dětství;
nevidím ho už jako teologický koncept,
nad nímž jsem se dost nenapřemýšlel.
Nevidím ho jako nedostupného Boha…
více

Jste-li v radostné náladě, hleďte na zmrtvýchvstalého Pána...
jste-li smutné a v neútěše, hleďte na Pána v Getsemanské zahradě...
Mluvte s ním o všem; jenom neusilujte o pěkné a vzletné výrazy,
ale mluvte s ním prostými slovy tryskajícími přímo ze srdce.
(sv. Terezie od Ježíše) více

Myslím na nás pokřtěné
a ptám se:
Věříme skutečně?
(papež František) více

Naše západní civilizace je civilizací soutěže.
Už od školních let se dítě učí „vyhrávat“;
jeho rodiče jsou blahem bez sebe,
když je první.
více

Jeden z výrazů zbožnosti papeže Františka
je velmi málo známý.
A právě na jeho rozšíření
se jako biskup Buenos Aires v Argentině podílel.
Jedná se o úctu k Panně Marii „rozvazující uzly“.
více

Vyšly známé
i méně známé
„farářské vtipy“...
více

Čím dál, tím zřetelněji vidím,
jak je obtížné dobře zastávat úlohu autority.
A to hned z několika důvodů...
více

V časech, kdy byly rodiny
a kmeny pevně spojeny,
lidé nebyli izolováni.
Cítili se v bezpečí.
Ale rodiče a ti, co představovali autoritu,
vystupovali vůči dětem občas příliš dominantně,
místo, aby v každém viděli jedinečnou bytost
schopnou dosáhnout své vlastní svobody.
více

Zákoutí přírody se v každém ročním období vyznačují jedinečnou symfonií vůní. Každý květ, keř i strom voní originální voňavkou, která je charakteristická jen pro ten určitý rostlinný druh. více

Je zvláštní příběh oné Marie, Ježíšovy učednice, která pocházela z Magdaly, vesnice rybářů u Tiberiadského jezera, obchodního centra. Její osoba byla hodnocena mnohokrát a protikladně. My vyjdeme ze situace jednoho jarního jitra, jehož atmosféru vyvolává úryvek z evangelia podle Jana, jehož část nám předkládá velikonoční liturgie (20,1–18). Marie v něm stojí před hrobem, do něhož bylo před několika hodinami uloženo Ježíšovo mrtvé tělo. Paradoxní je, že si splete Ježíše, který vstal k novému životu a stojí před ní, se zahradníkem. více

Protestovat proti mytí nohou – to vlastně existuje asi jen u dětí. U dospělých lidí se „strach z vody“ objevuje zřídka. Dnes se v evangeliu setkáme s protestem vůči mytí u dospělého, a k tomu ještě prvního muže církve, od Petra: „Nohy mi umývat nebudeš! Nikdy!“ (Jan 13,8a). Petr odmítá službu Mistra, a tím odmítá jeho samotného. Ježíš mu to výslovně říká: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl“ (Jan 13,8b). Na to reaguje Petr tím, že – jako často v takových případech – říká Ježíši přemrštěně: „Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce a hlavu!“ (Jan 13,9). více

V křesťanství je a bude událost kříže, popř. jeho různé zobrazování a znamení, „pohoršením a bláznovstvím“. Křesťan bude vždy v pokušení „vyprázdnit kříž“, jak to svatý Pavel odhaluje v prvním listu Korinťanům, podobně jako na nekřesťana kříž a jeho logika odjakživa působí nelidsky nebo jako zavádějící pokus o vyložení utrpení. více

Jako v příběhu svatého Josefa,
i v našem životě se vyskytují situace,
kdy se síla zla snaží zmařit Boží dílo
a udusit v nás Boží život.
I v našem životě může někdy platit,
že útěk znamená záchranu.
více

Jednou jsem v odlehčeném rozhovoru dostal otázku,
jaké přikázání bych doplnil do Desatera. více

Píšeš mi o babičce. Vím, že tě to nesmírně vysiluje a že je to hrozně těžké. Nemůžeš s ní už ani hovořit. Ona se na všechno dívá už jen po svém, jinak není schopna. Zde je třeba velké trpělivosti. Nikdo z nás nevíme, jak dopadneme. Zde je na místě jen láska a zas láska, jen ta dá sílu toto všechno vydržet. více

Děkujeme Bohu, že jsme Boží děti, za cestu víry, která v našem životě začala křestní vodou, nevyčerpatelnou a plodnou rosou činící z nás Boží děti a bratry a sestry v církvi. více

Každý z nás potřebuje někoho, kdo by ho vyslechl,
komu by se mohl vypovídat.
Někoho, kdo by mu pomohl ujasnit si
to podstatné ve svém životě.
více