Tak asi jako každý jiný křesťan, kterého znám, jsem si i já vždycky myslel, že modlitba je sice možná dobrý nápad, ale docela dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, jak moc toho na ní závisí. Podobně jako vzduch, který dýcháme, ji dlouho pokládáme za samozřejmost, ale její účinky se projevují v každé oblasti našeho života. více

Když jsem byl administrátorem farnosti sv. Pavla na Maltě, měl jsem ve zvyku brát své farníky služební cesty do zahraničí. Bylo to v červnu 1986, doprovázel jsem tehdy šestnáct osob na setkání s charismatickým společenstvím v Holandsku. Setkání se mělo konat v Rixtonu, na hradě Croyanne. více

Předání Ducha Božího ve Starém Zákoně vyjadřovalo gesto pomazání olejem na hlavě. Olejem byli pomazáváni ti, kdo měli sloužit lidu nikoli ze svých sil, ale z moci Boží: králové, kněží a proroci. Slovo Mesiáš neboli Kristus znamená pomazaný. Křesťané, to znamená „Kristovci“, jsou tedy ti pomazaní. Nejen král z pohádek je „hlava mazaná“ – je to každý křesťan. Biřmování se proto udílí vzkládáním rukou a současně pomazáním posvěceným olejem na čele. více

Zastavme se a zaposlouchejme se
do toho, co říká naše vlastní srdce.

Dotkneme se tak mnoha bolestí.
Nejspíš se dotkneme i spousty hněvu.
Možná se dotkneme také osamělosti a mučivé úzkosti. více

Význam křtu jasně vysvítá z jeho slavení. Nejprve je v obřadu přivítání kladena otázka po jménu kandidáta, protože jméno nám sděluje totožnost člověka. Když se představujeme, řekneme nejprve svoje jméno, abychom vyšli z anonymity. Anonym je ten, kdo nemá jméno. Beze jména zůstáváme neznámí a nemáme práva ani povinnosti. Bůh dává každému jméno, poněvadž nás má rád jednotlivě, v konkrétnosti našich životů. více

Měl jsem výhodu, že jsem poznal církev od počátku jako živé společenství, jako rodinu a teprve poté jako instituci. V opačném pořadí by to asi u mě neklaplo. Jednou se mě jeden kamarád zeptal, jestli chodím do kostela. Odpověděl jsem mu , že ne. Ale hned jsem dostal chuť to vyzkoušet, nikdo mě nemusel přemlouvat. Vzpomínám, jak jsem se v neděli ráno oblékl a u snídaně doma prohlásil, že se chystám na mši. Rodiče neřekli nic, babičku z toho málem omylo. Ale ustál jsem to. Ten den jsem se poprvé před vlastní rodinou přihlásil ke své víře. více

Na jídle je důležité to, že má společenský ráz. Člověk zpravidla sdílí jídlo s ostatními, usedá s nimi společně k jednomu stolu, a to i v přeneseném smyslu: učí se přitom poznávat vlastnosti svého protějšku a vážit si jich. Jedině tímto způsobem lze odvrátit hrozivé „stíny společnosti ocitající se ve stále větším rozkladu“. Společnost se nutně rozpadá, pokud v ní každý „nedostane své místo u stolu“. Toto (budoucí papež) František zcela jasně prohlásil v květnu 1999. Stál tehdy přesně rok v čele arcidiecéze Buenos Aires a byl si vědom znepokojivých signálů v argentinské ekonomice, která se ocitla před zhroucením. Dávno předtím, než začala strmě stoupat míra chudoby, uvědomoval si tento otec předměstí (padre barrios), že se lidé ocitají ve stále větší existenční tísni, protože ceny potravin vylétly vzhůru přímo závratnou rychlostí. více

Životní příběh svatého Vojtěcha se zdá být potvrzením evangelijního výroku, že žádný prorok není vítán ve svém domově. Zatímco v mnohých okolních zemích českého biskupa ctili, vítali a milovali, v jeho vlasti jej čekaly jen neúspěchy, zrada a odmítání. více

Kroužení církve kolem sebe samé je závažný problém. Církev v ten moment přestává oslavovat Krista, ale usiluje o oslavu sebe sama. Když církev tomuto zlu podléhá, stává se z ní církev světská, která žije v sobě, ze sebe, pro sebe. více

Žádný učený z nebe nespadl a z nebe nespadl ani Bůh. Bůh si zvolil svou cestu do světa prostřednictvím člověka, který se jmenuje Maria. A k Bohu není jiné cesty ze světa, než této cesty Boha ke světu. Je to cesta procházející třemi stanicemi. více

Z Bible se o Josefovi, Mariině manželu a Ježíšově pěstounovi, mnoho nedovíme, a proto není divu, že se mu o to více věnují apokryfy a z nich především Protoevangelium Jakubovo. Pokud však zmínky o Josefovi v Novém zákoně prozkoumáme podrobněji, vyvstane před námi zajímavá osobnost, která může oslovit i dnešního čtenáře. více

Víte, jak vznikly české tvary Pepa, Pepík či Pepek? A víte, že jednou z mnoha soch na Karlově mostě v Praze je socha svatého Josefa? A víte, že původní socha sv. Josefa byla dílem Jana Brokoffa z roku 1706, její donátorkou byla Terezie Příchovská z Příchovic? Tato socha však byla zničena střelbou za revolučních dnů v roce 1848. Současná socha proto pochází až z roku 1854. V textu se samozřejmě dozvíte, kdo to byl svatý Josef. více

Denně přicházejí situace vyžadující naši

t
r
p
ě
l
i
v
o
s
t

více

Někdo zvoní u dveří - rychle, běžme mu otevřít;
je to Bůh, který přichází s láskou.
Někdo chce nějakou informaci — poskytněme mu ji,
je to Bůh, který přichází s láskou.
Je čas zasednout ke stolu — pojďme,
je to Bůh, který přichází s láskou.
Odhodlání konat jen "velké věci" může způsobit,
že přehlédneme ty malé.
více

Je to strašné pokušení proti víře v dobrého Boha, který, přestože je Všemohoucí, nebrání zlu svázanému s lidskou svobodou. Prožíváme dny v bolesti a námaze: docházíme za zraněnými do nemocnic, doprovázíme umírající, pohřbíváme a navštěvujeme poničené domy i rodiny bez střechy nad hlavou. více

Už nějakou dobu vnímáme v katolické farnosti sv. Františka v Aleppu náznaky nového a strašného problému (vedle nekonečné řady těch dosavadních). Některé banky, které mají po pěti letech války potíže, začaly procházet seznamy dlužníků. Je to dlouhý seznam rodin, které si vzaly půjčku a jako záruku daly vlastní dům. Od té chvíle nemáme klid. Jako první věc jsme se snažili zjistit identitu rodin, kterých se problém týká. Zjistili jsme, že seznam je velmi dlouhý. Stovky a stovky rodin, z nichž čtyři sta padesát pět jsou křesťanské rodiny všech možných vyznání, které ve městě žijí. více

V těchto dnech máme elektřinu jen půlhodinu denně. Minulý týden jsme byli celkem devět dní bez vody. Od čtvrtého dne vždy zapínáme velký elektrický generátor, čerpáme vodu z naší klášterní studny a otevíráme bránu lidem, kteří vzápětí přicházejí s kbelíky a odnášejí si vodu domů. Být bez vody znamená nemít ji ani k jídlu. Člověkem otřese to, když vidí staré lidi, kteří nikoho nemají, a někdy i děti, jak nosí kbelíky a těžké nádoby, často s pomocí mladých žen i mužů – všichni stojí frontu na pár litrů vody. více

Říkají mi, abych uvažovala o přírodě, chci-li porozumět Bohu. To je pro mě problematické. Písmo mi říká, že stvoření je jedním ze způsobů, jak se nám odhaluje Boží podstata. Pokud jde o sílu a krásu, pak mohu přijmout přírodu jako výraz a odhalení Boha. Ale co si mám počít třeba s parazitováním nebo se smrtí? Nevím, co se mám o Bohu naučit z přírody, nebo jaký přesně vztah mám zaujmout ke stvoření. Zoufale se snažíme omezit přírodu na fotografie, které si můžeme nastavit jako spořič obrazovky, a Boha na plyšového medvídka. Nespoutanost přírody ani Boha nám to však nedovolí. více

100 let
od konce
1. světové války
Když jsem rukoval na vojnu, přišel jsem k panu řídícímu. Byl nejvyšší autorita obce. Řekl mi: „Víš, nikdy nezapomeň, že nepřátelé nejsou ti, co jsou za ně označováni. Jediným nepřítelem každého vojáka je válka. A kdo na to zapomene, toho může nepřítel snadno zničit. Hrdina není ten, kdo zabíjí, ale ten, kdo zachraňuje. více

Máma začala pochodovat po místnosti. Měla vztek. Chovala se jako lvice, když zjistí, že jedno z jejích mláďat bylo ponecháno napospas smrti, a ona teď musí přijít na to, kdo za to může.
Jak tak rázovala po místnosti, začala nahlas klást otázky:
„Jak to mohl Bůh Tracey udělat?“
„Jak nám to Bůh mohl udělat?“
„Co ještě po mně v tomhle životě Bůh chce? Po tom všem?“
A pak položila tu nejnepříjemnější otázku ze všech: „A kde k čertu Bůh vůbec je?“ více

Byl časný podzim a jedna paní si vyšla na procházku po asfaltové silnici. Nalevo od silnice byl smrkový les, napravo svah a potom pole. Slunce svítilo. Paní si na svahu všimla obrovského mraveniště. Mravenci pilně běhali přes silnici do smrkového lesa a sbírali jehličí a chrastí na stavbu mraveniště. Avšak po několika minutách vždy přijelo auto a několik tuctů mravenců přejelo. Ostatní byli trochu zmatení, ale pohybovali se dál v oné smrtonosné stopě. více

Existují neuvěřitelně podivné představy o "svatosti" - jako kdyby musel být z jiné planety nebo alespoň povznesen nad lidské pocity a potřeby. To nemá s pravou dokonalostí či svatostí v křesťanském smyslu nic společného. Míněna však není ani "perfektnost" a "výjimečnost". A že je někdo "hodný", má také málo společného se svatostí... více

Spoustu let jsem vůbec netušil, že jsem žid! Dozvím se to dost nečekaně. Jednou ve škole nadávám kamarádovi do „špinavých židáků“ a paní učitelka mě za to velice přísně potrestá. Zdá se mi to přehnané, nechápu, proč se tolik zlobí. Pro mě to je nadávka jako každá jiná. Když se vrátím domů, vypravuji matce, co se stalo. Podívá se na mě a řekne mi jen: „Ale ty jsi žid,“ a to je všechno. Cože, já že jsem žid? A co to vůbec znamená být žid? více

Maxmilián Maria Kolbe se narodil dne 8. ledna roku 1894 ve středním Polsku. Jeho rodiče byli textilní dělníci. V roce 1907 byl přijat do minoritského semináře ve Lvově, kde pokračoval ve studiích a dne 4. září roku 1910 vstoupil do noviciátu a přijal jméno Maxmilián. více

Dokud jsem byl zbožný žid, nevěřil jsem, … že Bůh mě miluje takového, jaký jsem. Křesťan se musí snažit být stále lepší, ale nespoléhá přitom na své lidské síly. V judaismu jsem hledal dokonalost, ale v Kristu ji nehledám. Když se Pavel trápil svými chybami, Ježíš mu řekl: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.“ více

Vyprávění Jean-Marie Élie Setbona, který vyrostl v židovské rodině, stal se dokonce rabínem, ale v dospělosti objevil Ježíše Krista a moc jeho kříže. V roce 2008 byl pokřtěn, po smrti své manželky se znovu oženil a má osm dětí. Jeho život je neobyčejným příběhem, jenž dokazuje, jak nevyzpytatelné jsou cesty Boží. více

Před začátkem všeho byla láska.
Skrze ni bylo všechno stvořeno od věčnosti,
bez ní by nic nebylo.
Od počátku byla láska,
která je základem vesmíru,
zákonem a koncem všeho.
Nic nezůstane, všechno zanikne, kromě lásky.
více

Vaše štěstí nepochází od lidí,
kteří vám ho nemohou poskytnout,
protože ho sami nemají.
Nikdo nemůže darovat, co sám nevlastní.
Pouze Ježíš vám může darovat pravé štěstí.
více

Apoštol Pavel byl perfekcionistou a mužem hněvu. Bůh často proměňuje naše hříchy v dary. Své obdarování a charismata můžeme objevovat díky svým hříchům. více

Když lidé ve skupince vyprávěli o tom, jak s něčím zápasí, měl jsem vždy chuť říct: „Proč nevyzkoušíš tohle?“ Když někdo řekl, že se cítí osamělý, měl jsem chuť říct: „Zaklepej mi na dveře.“ Nechápal jsem, proč představený chtěl, abychom mlčeli. Postupně jsem na to přišel – proto, abychom se naučili naslouchat. více

„My nepotřebujeme slyšet o Ježíšovi. Potřebujeme hrát karty!“ S posledními slovy udeřila pěstí do stolu a všichni lidé v sále zmlkli. Ústa se otevřela údivem a ruce připravené vynést další trumf na chvíli zamrzly ve vzduchu. Kromě údivu ale tváře lidí vyjadřovaly i spravedlivé uznání, že dotyčná řekla nahlas to, co chtěli říct i všichni ostatní. více

Studium na internátech nebylo ekonomicky rentabilní, zato však politicky důležité. Byl to způsob, jak odtrhnout mladé lidi od jejich rodin a v našem případě i od církve a držet je v prostředí, které se snažilo je „politicky formovat“. Domů jsme jezdili pouze každých jedenáct dní. Morální život obyvatel internátu byl žalostný. Morální degradace byla úmyslnou částí programu, protože v člověku, který je morálně rozložen, hůře zůstanou mravní ideály. Bez morální integrity všechny sny zmizí. Je daleko těžší zůstat silný a bojovat a snadněji se podléhá manipulaci. více

Křesťané a všední život na komunistické Kubě
Odmala jsem stále byl někde na stromě, skákal do řeky, lezl po kopcích nebo lovil divoká zvířata. Na svých toulkách jsem si postupně zlomil jednu ruku, pak druhou, předtím nohu, o rozbité hlavě ani nemluvě. Tyhle vášně mě nikdy nepřešly. Jednou jsem přinesl ze školy domů pozvánku do pionýra. Pozvali mě, abych se zapojil. Jet na tábor, ne jenom na jednodenní výlet – na ten opravdový, plný dobrodružství pro mě tehdy bylo jako pozvání do nebe. A moji rodiče přemýšleli, jak reagovat... více

Mluvil jsem s mnoha lidmi, kteří se snažili nemít strach, ale tato snaha je absurdní, protože pocity člověk neovlivní. Přicházejí a odcházejí, buď je máme, nebo ne. Nemám proto ve zvyku říkat lidem „nemějte strach,“ nýbrž ať se odváží, „i když strach mají“. více

Může řeholní sestra stihnout moderovat v rádiu, pracovat v pasťáku i ošetřovat prezidenta? Jak vypadá neobyčejný život řádové sestry se mohou zájemci dozvědět na besedách s Angelikou Pintířovou, která za komunismu tajně vstoupila k boromejkám už ve 14 letech, protože ji Bůh oslovil. Od té doby jí padají z nebe stále nové výzvy a ona je přijímá. více

Veleben buď Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista,
který nám dal vzkříšením svého Syna nově se narodit k živé naději.
Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí
je připraveno pro vás v nebesích
a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení,
které bude odhaleno v posledním čase.
více

obracíme se k vám s důvěrou!
Svatá Rodino z Nazareta,
učiň také naše rodiny
místem srdečného sdílení...
Ať v našich rodinách nevládne
násilí, neústupnost a rozdělení;
kéž ti, kdo zakusili zranění a pohoršení,
najdou brzy útěchu a uzdravení.
více

Armáda se ujala moci za "podpory" mlčící většiny národa.
Mučení se stalo běžnou praxí.
Na 30 000 lidí beze stopy zmizelo.
Byla to barbarská doba.
Byla to Argentina, ve které žil a působil dnešní papež František…
více

Mé děti se kvůli mým přísným nárokům a kvůli atmosféře, v níž chyběla radost, báli si domů vodit kamarády. Když však Bůh začal pracovat na mém srdci, a setkal jsem se opravdu niterně s Boží otcovskou láskou, i naše celá rodina se začala měnit. Asi šest měsíců potom mi jednou volala dcera ze školy, jestli může domů přivést kamarádku. Překvapilo mě to, protože dříve si děti domů vodily kamarády jen málokdy. více

Dne 22. února 1943 byli nacistickým soudem v Mnichově odsouzeni k popravě gilotinou tři mladí lidé obvinění z napomáhání nepříteli, přípravy velezrady a rozvracení branné moci. Přesně v den desátého výročí popravy těchto tří mladých bojovníků, kteří byli ve smrti následováni dalšími ze skupiny Bílá růže (Die Weisse Rose), prohlásil tehdejší spolkový prezident Theodor Heuss toto: „Jejich činnost musí být v kontextu tragédie německého národa nahlížena nikoli jako pokus o zvrat poměrů, jenž se nezdařil, nýbrž jako snaha nést světlo i v té nejtemnější hodině. A proto patří jejich památce náš dík a úcta.“ více

Uvědomovala jsem si, že je lépe hovořit s Bohem než o Bohu, protože do duchovních rozhovorů se plete příliš mnoho sebelásky. (sv. Terezie od Dítěte Ježíše) více

Voda je Boží dar. Bez vody by nebylo života. Voda je zázrak. Za zázraky je třeba děkovat. Voda je na nebi, na zemi i pod zemí. Pára, tekutina i pevný led. Vodu nic na světě nenahradí. Vodu nikdo nezotročí a nemůže sáhnout na její svobodu. Voda si vždy najde skulinku, kudy proteče a prorazí si cestu k moři. Voda v sobě skrývá tajemství očisty a zrození. Právě proto je živel vody pevně svázán se svátostí křtu. více

Zahlédla jsem někde na internetu video s návodem, jak nejrychleji na světě a bez jakékoliv námahy oloupat česnek. Prý nemáme život k tomu, abychom jej trávili otupující domácí dřinou v kuchyni. Prý kdo až dosud nepoužíval oné revoluční, časově úsporné metody, promarnil při loupání česneku spoustu hodin. Všechny tyto hodiny mohly posloužit k opravdovému prožívání. Jak neuvěřitelně revoluční úspora času! více

Byly to tehdy těžké časy pro víru v Boha, ale moje sestry a já jsme žili daleko od neštěstí. Můj domov byl domovem víry, a jak plynul náš život mezi domovem, kostelem a příbuznými, necítili jsme zpočátku žádné závany nepokojů. Po mnoha letech jsme se dozvěděli, že když jsme my děti byly malé, rozhodli se naši rodiče neemigrovat, zůstat na Kubě a chránit víru v pronásledované katolické církvi. více

Jako medik jsem začal pracovat v týmu chirurgů, což uspíšilo moje profesní zrání. Mezi druhým a třetím rokem jsem měl dva nadřízené: Ramóna Romera a Julia Blanca, vynikající odborníky. Společně se zbytkem skupiny nás vzdělávali ve všem, co bylo třeba. více

Rozvažovala jsem, proč jsou lidi tak zvláštní.
Chtějí si číst, ale nečtou si.
Přitom číst se dá všude,
dokonce i na místech,
kde se nedá dělat nic jiného….
více

Výběr z knížky vtipů, anekdot, aforismů, důvtipných hádanek, rčení, přísloví a historek zejména z náboženského prostředí - „V ráji bude veselo“ více

Miserando atque eligendo. „A vyvolil ho skrze milosrdenství“ ‒ toto heslo Bergogliova biskupského svěcení odkazuje na text Mt 9,9. více

Předurčuje nám Bůh naše životní cesty? Předurčuje někomu manžela, manželku, život v klášteře, kněžství, předurčuje někoho k tomu, aby zůstal singl? více

Bůh nás ustavičně vede k tomu podstatnému v životě,
k našemu pokladu v nebi,
který ani mol,
ani rez
nez
ni
čí.
více