Jeden bratr položil otci Agathonovi otázku ohledně smilstva. Dostalo se mu vysvětlení: "Nuže, předlož svou obtíž Bohu a nalezneš klid." (Apo 103) více

Milý Petře, když ti píšu, myslím znovu na onen večer, kdy stál Ježíš před soudem a byl pak odsouzen k smrti a ty ses na dvoře ohříval u ohně. Tam jsi ho zapřel. více

Protože je Ježíšovo utrpení i smrt dílem samého Boha, jde zároveň o tajemství, jež svým rozjímáním nelze nikdy beze zbytku proniknout. Můžeme pouze zachytit, či spíše vycítit jeho určité aspekty. V rozjímání o utrpení Božího Syna bychom vždycky měli mít na paměti to, že jeho posledním slovem je zmrtvýchvstání. Mezi utrpením a zmrtvýchvstáním existuje úzké spojení. více

Slovo agrese se u mnoha lidí setkává především s odmítnutím a odporem. Rostoucí násilí ve veřejném i soukromém životě, náboženské války, vyvražďování národů po celém světě spojují pojmy agrese a agresivity s násilností a brutalitou. více

Trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel Evangelium přináší jako slova umírajícího Ježíše výkřik žalmu 22: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" (Mk 15, 34 = Mt 27,46). Toto zvolání vyjadřuje Ježíšovu opuštěnost na kříži, jež se stala kamenem úrazu křesťanské interpretace tajemství Velkého pátku a středem různých "teologií Božího utrpení", snažících se v hlubokém poznání Ukřižovaného najít základní smysl utrpení světa. více

"Zavrhli úmysl, který Bůh s nimi měl." (Lk 7,30) Není to tak dávno, kdy mi začalo docházet, jak závažným tématem je lenost. Byly doby, kdy jsem ji běžně zařazovala do katalogu svých hříchů pro svátost smíření jen jako neškodnou vycpávku. Dnes bych řekla, že lenost je jednou z nejzávažnějších neřestí. Z nejzávažnějších proto, protože je schopna sama o sobě zablokovat člověka ve vyvoji, v tom obyčejně lidském i v duchovním, zmařit celý potenciál Božího obdarování, které si s sebou nese každý člověk. více

Kde byl dům s místností, v níž Ježíš slavil s Dvanácti velikonoční večeři Nové smlouvy? Je pochopitelné, že budoucí pokolení jevila o toto místo velký zájem. Ježíš však chtěl místo, kde bylo večeřadlo, utajit záměrně. To se mu podařilo. Dům, kde Ježíš slavil se svými učedníky velikonoční večeři, zůstává v tajuplné temnotě. U evangelistů marně hledáme nějakou narážku na to, kde vlastně dům byl. Ježíšův příkaz: "Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody" (L 22,10) nás přivádí do okolí rybníka Šíloach, z něhož se musela čerpat voda pro velikonoční večeři. více

Každý den jsme se modlili v kapli křížovou cestu. Střídali jsme se ve vedení této pobožnosti. Nadešel osudný pátek, kdy přišla řada na mne. Byla to křížová cesta podle vzoru sv. Alfonse, našeho zakladatele. Došel jsem ke dvanáctému zastavení: Pán Ježíš umírá na kříži. Nastala chvilka tichého rozjímání před umučeným Kristem. Bylo to v červenci, ve tři hodiny odpoledne. Všichni jsme klečeli a v kapli bylo mimořádné ticho. Okno na střechu bylo otevřené. Vtom nečekaně zakokrhal kohout tak nahlas a tak svobodně, až nám zaléhaly uši. Bylo to příliš pro naši bránici - všichni jsme propukli v nehorázný smích. Málem jsme se váleli po zemi, nemohli jsme se přemoci. více

Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti.(Jan 13,1) Pro mne k exerciciím patří, abych v nich rozjímal o největším tajemství lásky, které nám Kristus dal, o tajemství eucharistie. Za klíč k eucharistii jsem vybral první verš 13. kapitoly Janova evangelia: "Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k otci; miloval své, kteří jsou ve světě a prokázal svou lásku k nim měrou nejvyšší." více

Říkejme jim třeba otec Petr a otec Pavel. Dva kněží, kteří si užili své v kriminálech, kterými prošli i přes svůj věk. Nikdy ovšem nebyli ochotni se ohnout. Proč také a před kým, a tak je komunisté nešetřili. Nakonec se přece jenom dostali nejen z vězení, ale i na opuštěné fary ve zdevastovaném pohraničí. Věřící zde téměř nebyli, a tak zde "nebylo co zkazit", domnívali se mocipáni. Ale protože kněžím se nesmí nikdy moc věřit, jakýsi člověk jménem Posedlo měl za úkol v té oblasti na ně dohlédnout, návštěvy prověřit, doručovanou poštu okem skouknout - člověk nikdy neví. více