Neodpuštění v našem duchovním životě připomíná jízdu autem se zataženou ruční brzdou. Odráží se v kvalitě našich mezilidských vztahů, narušuje naši duševní stabilitu a rovněž ovoce našeho každodenního snažení je pak jakési jalové. Týká se všech lidí bez rozdílu, ať už jsou věřící, nebo nejsou. Problém je, že svět kolem nás dnes vytěsňuje pojmy jako vina nebo hřích. Naučili jsme se mluvit raději o pocitech viny, sebevýčitkách. Pojem hřích jsme nahradili slovem problém. Dnes nikdo nepomlouvá, nezávidí, nedělá rozbroje ve vztazích, nepodvádí – dnes má každý jen vztahový problém. A máme pocit, že kde není vina, tam není třeba žádat o odpuštění. více

Ještě i dnes - šestnáct staletí po svém vzniku (roku 398 po Kristu) - zůstávají Augustinova Vyznání bestsellerem. Je to kniha populární napříč dějinami. Nesmírnou popularitu tohoto spisu lze vysvětlovat tím, že se Augustinovi podařilo vyjevit ze svého nitra cosi velice lidského a známého každému čtenáři, který jen trochu reflektuje vlastní život, který kdy zatoužil po pravdě, po dobru, po kráse a po štěstí. A to je podle Augustina každý člověk. více

„Když večer za sebou zavřete dveře ordinace, všechno musíte nechat za nimi, nic si nesmíte v hlavě odnášet domů. Jen žádné emoce. Natož zaplakat si spolu s pacientem nebo s jeho rodinou. To by bylo hrubě neprofesionální.“
Tak nějak nás před padesáti lety vychovávali na lékařských fakultách psychologové. Dnes už to snad takhle neříkají.
Přesto je ve zdravotnictví stále ještě nezřídka možno zaslechnout direktivní povely typu: „Neplačte!“, nebo dokonce: „Nesmíte brečet!“
Proč by nemohli? A proč bychom nemohli za určitých okolností i my, kteří jsme u toho? více

Po pohřbu mojí maminky jsme se sešli s rodinou na pořádném obědě. Věřím, že to tak má být. Po důkladně prožitém smutku je potřeba se pořádně najíst a dát si sklenku dobrého vína. Zavzpomínat na to hezké, co jsme s nebožkou prožili, a navzájem se utěšit. Než nám přinesli jídlo a po jídle znovu jsme se různě přemísťovali a přesedávali si podle toho, kdo s kým si chtěl popovídat. Skoro všem, s nimiž jsem mohla mluvit, jsem zkoušela položit tu otázku: „Jaká vlastně maminka byla? Jak si ji pamatuješ?“ Toužila jsem zjistit, jestli můj obraz maminky, tak jak ho vykresluje moje paměť, se bude shodovat s tím jejich. Znali ji přece i z odlišných situací, než se to podařilo mně. více

Pokušení jsou jako bouře,
která nutí strom zapouštět kořeny
stále hlouběji do země.
Proto jsou pokušení výzvou,
abychom pevněji zakořenili v Bohu.
více

Maria je dar.
Když nám Ježíš dal z kříže téměř všechno – sílu,
Ducha, vlastní krev a energii,
ještě stále mu zůstávalo jedno: jeho matka.
Všimněte si však, že Janovi neřekl:
„Postarej se o mou matku“,
ale odevzdal mu ji se slovy:
„… Hle, tvá matka!“ (Jan 19,27).
více

Týden po narození našeho prvního dítěte jsem utekla. Během toho prvního týdne jsem spala pokaždé jen několik málo hodin a po zbytek času jsem kojila, s výjimkou jediné chvilky, kdy jsem s pocitem provinění nechala lehce spící dcerku na pět minut na naší posteli, abych se osprchovala, přičemž ona během těch pěti minut z postele sklouzla a křičela, běžela jsem k ní, sevřela jsem ji v náručí, vzlykala a bála jsem se, že má poškozený mozek. více

Kam nás Ježíš posílá?
Zde neexistují žádné hranice,
žádné meze: posílá nás ke všem lidem.
Evangelium je pro všechny,
a ne jenom pro některé.
Není jenom pro ty,
kdo se nám zdají bližší, chápavější, vstřícnější.
Je pro všechny. více

Někdy tě mohou pocity méněcennosti přivést do stavu,
že nechceš vidět své nedostatky a slabosti,
ale tím by ses mohl uzavírat růstu a zrání.
Dovol Bohu, ať tě miluje.
On tě miluje takového, jaký jsi,
váží si tě a má k tobě úctu,
a přitom ti také nabízí stále víc:
hlubší přátelství s ním,
více vnitřní síly,
větší pokoj a duchovní radost...
více

O Velikonocích znovu zazněl o slavnostní velikonoční noci zpěv „aleluja“, všeobecně známé hebrejské slovo, které znamená „chvalte Pána“. V době velikonoční se šíří toto pozvání ke chvále od úst k ústům, od srdce k srdci. Hlaholí na základě zcela nové události: Kristovy smrti a zmrtvýchvstání. více

Aby Ježíš naplno zakusil, co je to lidská přirozenost, vede ho Duch svatý na samou hranici jeho lidské křehkosti. Už čtyřicet dnů žije ve vyprahlé poušti a hledá stín v puklinách judských hor. Ticho a samota, které dřív tak rád vyhledával, jsou teď k nevydržení. A hlavně: kolem stále krouží věčný Nepřítel. Ježíš ho vždy zahlédne někde v dálce a pak mu zas na nějaký čas zmizí z očí.

Satan se ještě neodvážil postavit se mu čelem, ale už dlouho čeká, až přijde jeho čas...

Na počátku, když Všemohoucí stvořil Adama a Evu, se satan rozzuřil. On, čistý duch, strašně žárlil a nechápal, jak mohl Bůh stvořit muže a ženu ke svému obrazu. Rychle se však vzpamatoval a Nejvyššímu se pomstil. K pádu prvních lidí stačilo vychytralé pokušení. více

Josef vyčerpaně odložil sekeru a syn, který v rohu dílny přitesával kmeny, svou práci také přerušil. Hřbetem ruky si přejel přes obočí, aby z něj setřel pot. "Ježíši, proč se nechceš oženit?" unaveně se zeptal Josef. "Je ti dvacet. S tou rodinou se přátelíme už léta. A starý Eleazar za mnou zase včera byl..."

Zdálo se, že mladý muž neví, co na to odpovědět.

"Tati, já nemůžu."

"Ale proč, prosím tě? Všichni muží tvého věku se žení. V synagoze mě nedávno znova vyčítali, že u tebe nemám žádnou autoritu!"

"Tati, vždyť víš, že já jsem jiný než ostatní."

"Tak to vím až moc dobře!"

Josef si povzdechl. Zaplavily ho vzpomínky na dobu, kdy mu tenhle Ježíš vstoupil do života... více

Postoj, který vůči krizi zaujmeme,
rozhodne o tom, zda pro nás krize
bude mít negativní
či pozitivní přínos.
více

Dokázali jsme to! Přiměli jsme tátu, aby abstinoval. Teď je na léčení a cítí se dobře…, ale co se to děje? Celá rodina vypadá jako by prošla válečnou vřavou. Máma je podrážděná a vzteklá. Děti se chovají nepřátelsky, podezřívavě a otupěle. Za půl roku se abstinující otec vrací domů. Máma to nemůže vydržet a odstěhuje se. Takhle to přece nemělo dopadnout.
Pro zjednodušení používáme příklad závislého otce, ale stejně tak se to může týkat matky. Vybrali jsme si závislost na alkoholu, avšak mohlo by se jednat o jakoukoliv jinou nutkavou poruchu: drogy, chorobné utrácení, workoholismus nebo gamblerství. Detaily jsou vedlejší, zajímají nás příčiny a důsledky.
Je důležité, aby i celá rodina abstinujícího alkoholika našla cestu k terapii, nejen alkoholik sám. více

V našem reálném životě,
jenž je nám propůjčen jako dočasný domov,
sehrávají krize neocenitelnou roli.
Jsou neodmyslitelným prvkem každého lidského života.
Je to schodiště k duchovní dospělosti. více

... nenávidím, cos mi udělala.
Byla to nádherná dívka, útlá a půvabná. Měřila asi 160 centimetrů, ale přitom nemohla vážit víc než 38 kilogramů. Její blond vlasy zářily i v tak pošmourném a zataženém dnu. Taxikář, který ji přivezl ke hřbitovu, se opíral o auto a pozoroval, jak cíleně kráčí mezi náhrobky s malým balíčkem v ruce. Co měla v úmyslu?
Zastavila se u hrobu, do něhož byl nedávno někdo pohřben.
více

Skutečné umělecké dílo oslovuje nově i další generace. Kýč tuto schopnost nemá, při pohledu na kýčovitý obraz si člověk dokonce řekne: „To bych si zkazil vkus!“ Je potřeba vstoupit do kontaktu s autorem tím, že se jeho dílu vystavím, a dát mu výklad, který vychází z mého vlastního života, kde mě v mé životní situaci obraz oslovil, zastihl. Povzbuzuje mě k hledání odpovědi na mé existenciální otázky. Stimuluje mě k tomu, abych sám vytvořil nějakou hodnotu. více

Ježíš a člověk spolu nesou kříž.
Šimon z Kyrény byl donucen, aby ho nesl.
Tebe ale Ježíš nenutí.
Nenutil ani apoštoly, aby ho následovali až na Kalvárii.
Později se sami svobodně rozhodli a zemřeli pro něj.
A dnes tě já, Matka Ježíšova i tvá, snažně prosím: pomoz mu nést kříž.
více

K našemu seznámení Andreem Bocelli se váže tato příhoda. Andrea poslouchal v rádiu jedno z mých rozjímání a následně se na mě obrátil s návrhem na projekt. „Bydlím ve Forte dei Marmi,“ řekl mi, „Nezorganizujeme tam setkání? Ty bys hovořil, já bych tě podpořil zpěvem.“ Setkání se pak konalo v rámci „Setkávání u kávy v Parku Versiliana“ a moderoval ho spisovatel a novinář Romano Battaglia. Říká papežský kazatel P. Raniero Cantalamessa… více

V aktuálním čísle Katolického týdeníku (vyšlo 25. února 2020) najdete anketu Dobrá kniha, v níž se mezi prvními 12 tituly umístily hned 3 knihy Karmelitánského nakladatelství. více

Kdo byl Tomáš Špidlík? Byl to český jezuita (člen řádu Tovaryšstva Ježíšova), katolický kněz, teolog a myslitel, filosof, vysokoškolský profesor, kazatel, exercitátor, spirituál, zpovědník, duchovní otec a kardinál. Ale hlavně to byl velký člověk. Setkat se s tímto bodrým Moravanem bylo pro tolik lidí tak zásadní, protože jeho myšlení bylo u něj úzce spjato s životem. Kdybych měl jeho dílo charakterizovat jedním pojmem, nazval bych ho „teologií života“. Člověk se rodí ze vztahu lásky, je osobně povolán k životu osobním Bohem. Proto – jak otec Špidlík zdůrazňoval – povolání předchází bytí. Každý přichází na svět už se svým jedinečným posláním, které pak rozvíjí a objevuje v celoživotním dialogu se svým Stvořitelem. Je příznačné, že ze všech titulů, kterými Tomáš Špidlík oplýval, většina lidí volila spontánně oslovení „otče“. Pojem „otec“ vyjadřuje vztah. Otec je otcem, když má syna, a syn je synem, má-li otce. Špidlíkův postoj vůči lidem, kteří jej vyhledávali, byl v tomto smyslu nikoliv paternalistický, ale skutečně otcovský. Stačilo pohledět do j... více

Jednou vyprávěl starý indián svému vnukovi o velké bitvě, která probíhá v nitru každého člověka. více

Dva chudí staří Židé se potloukají v mrazu po ulicích. A aby se trochu zahřáli, vejdou do katolického klášterního kostela, ve kterém právě řeholnice – novicky skládají sliby a stávají se "nevěstami Kristovými". Místními kostelníkovi jsou ti dva Židé nápadní, a tak jde za nimi a ptá se přísně: „Co tu děláte?“ ... více

Měl obtížný charakter, trpěl epileptickými záchvaty, na čas propadl hráčské vášni a často se nacházel ve finanční nouzi. To vše představovalo pro něj i celou jeho rodinu velkou zátěž. Po komplikovaném, ale plodném životě si před smrtí k sobě povolal ženu a děti a nechal si z evangelia svatého Lukáše předčítat příběh o ztraceném synovi. Naléhavě své nejbližší nabádal, aby nikdy neztratili víru v Boha. ... Večer 28. ledna 1881 pak zemřel. více

Často se porovnáváme s někým, kdo má všeho nadbytek.
My ale naopak musíme každou korunu obrátit třikrát.
Proti takovémuto srovnávání, které nás připravuje o klidný spánek,
lze vyslovovat biblický verš:
„Lepší je suchá skýva a k tomu klid
než dům plný hodů a spory“ (Př 17,1).
více

V únoru 1948 jsme měli zrovna exercicie - přípravu na jáhenství. A tenkrát přišel biskup Hlouch a řekl, že jsme se stali komunistickou zemí a že asi tušíme, co to všechno může znamenat. A tak nám dal na vybranou - – kdybychom si své rozhodnutí pro kněžství chtěli ještě rozmyslet... více

Někdy v sobě pocítíme nákupní horečku, pro kterou nemáme žádný rozumný argument. Naše myšlenky se neustále točí kolem toho, co všechno bychom jednou možná mohli potřebovat. více

Mnozí lidé dobře znají strach z budoucnosti nebo dokonce pocit hořkosti plynoucí z myšlenky, že žijí v nedostatku. Může však existovat i hořkost ze života jako takového. Cítím se znevýhodněn. Jiní se mají lépe než já, jsou úspěšnější. Všechno se jim daří, zatímco u mě je toho tolik na levačku. více

Najít si čas na Boha a na sebe
Pro většinu pracujících lidí je čas mimořádně vzácný. Navzdory opěvovanému růstu produktivity práce i vynikající technice (pamatujete si ještě, jak se říkalo, že výpočetní technika povede k čtyřdennímu pracovnímu týdnu?) množství času, které firmy nutí své zaměstnance pracovat, jen roste. Obchody otevřené 24 hodin denně, finanční zpravodajství 24 hodin denně, nepřetržitý přístup k e-mailům, užívání mobilů a notebooků, to vše se přenáší do práce trvající 24 hodin denně. Menší jistota ohledně pracovních míst a větší počet domácností, v nichž pracují oba partneři, znamená více stresu a méně času pro manželské páry a jejich rodičovské povinnosti. více

Když Bůh přišel na svět, nepočínal si jako diplomat.
Mocné a urozené lidi, ba ani kněze o svém příchodu neuvědomil.
Správným hierarchickým postupem se nezabýval.
Žádná tisková konference, na níž by byla ta senzace oznámena, se nekonala.
více

(vyprávění jednoho přítele) Onehdy za mnou přišli skauti a nabízeli, jestli bych si nechtěl od nich zapálit svíčku. Procházeli město. Rozdávali betlémské světlo. Bylo to malí chlapci. A já je nechtěl zklamat. Došel jsem pro svíčku a zapálil ji od jejich plamínku. Neměl jsem s tím světlem nic v úmyslu, jenom jsem nechtěl děti zklamat. Svíčka mi svítila v pracovně na stole. Plamínek se zachvíval u pootevřeného okna. Myslel jsem, až svíčka dohoří, odnesu svícen. A nebudu se už o ten vánoční zvyk starat. Přece nejsem dítě, abych si hrál s betlémským světlem. Betlém už také o Vánocích nestavím po tolik let… Jenže pak mne něco napadlo. více

Dokud je ještě čas.
Ještě jsme spolu.
Ještě můžeme někomu podat ruku.
JEŠTĚ.
Není to krásné heslo, jaké si můžeme připomínat: "JEŠTĚ?" více

Vánoce jsou pro nás záminka.
Záminka pro poetické výlevy (pochybné kvality),
příležitost k tomu, abychom se zas jednou předvedli
jako ti správní křesťané, kteří pomáhají chudým
a dokonce pro ně v rámci dobročinnosti nachystají štědrovečerní večeři. více

Týdny a měsíce utíkaly. Přišly vánoční svátky roku 1944. Vězni si na blocích nazdobili větvičky a koledou si připomněli narození Páně. Bohuslav na svém bloku vedl tichou modlitbu. Nikdo z vězňů nechtěl zbytečně dráždit SS. Tyhle Vánoce byly nadějí, že ty příští již každý z nich prožije doma se svými blízkými. Situace v táboře se však neustále zhoršovala. Vězně trápily hlad a tyfus. více

Je zřejmé, že lidem, kteří řeší obtíže ve svém manželství, mnoho nepomohou úvahy o tom, co a jak měli dříve dělat lépe. Přesto může být užitečné podívat se i do minulosti a identifikovat případné chyby, které život v manželství nadále ovlivňují. Ne proto, aby se na ně člověk vymlouval nebo někoho obviňoval, ale aby manželé hledali, jak vliv těchto chyb v přítomnosti co nejúčinněji odstranit. více

Od dětství mám v oblibě postavu Mikuláše a veškerou tu atmosféru kolem jeho svátku (tedy až na strašení čertem, které jsem vždy pokládal za nefér). Rád vzpomínám na chladné a typicky prosincově tmavé večery, kdy se za zvuku zvonků na pozadí setmělých ulic rojí světlé postavy symbolizující člověka, který dokázal být nezištně dobrý. více

V mladém věku jsem si uvědomil sílu osobního setkání. Když mi byly čtyři roky, věřil jsem na Santa Clause. Nechápal jsem, jak je to možné, že Santa je v bance a další je na rohu ulice a jiný v obchodním domě. Řekli mi, že ti všichni jsou Santovi pomocníci a že pravý Santa je v New Yorku v obchodním domě Altman. Přišel den, kdy jsme s otcem a se sestrou nasedli do vlaku a jeli do města. S otcem jsme šli do jeho kanceláře a potom jsme se setkali s tím pravým Santou. Vypadal přesně tak, jak jsem si ho představoval. Ještě než jsme se k němu přiblížili, podíval se na nás a řekl: „Neale a Rito, pojďte sem.“ Posadil si nás na kolena. Nepamatuji si už nic jiného než to, že jsem přijel domů a řekl: „Mami! Santa věděl, jak se jmenuji!“ O několik let později jsem si uvědomil, že to můj otec předem připravil.
Ale nyní vím o něčem mnohem lepším: všemohoucí Bůh, Stvořitel celého vesmíru, ten, který stvořil hvězdy na obloze a může spočítat každé zrnko prachu v mé matraci, zná mé jméno. více

Princezna Anežka odešla z královského paláce,
aby mohla pomáhat nemocným, chudým a potřebným lidem.
Protože poznala, že jí k tomu volal Bůh i její srdce.
více

„ …Jako miliardář bych na smrtelné posteli zjistil,
že je to všechno na „prd“.
Narodil jsem se, abych umřel…
Co je tohle za kravinu?
Tohle dokážeme prolomit jedině skrze Kristovu cestu…“
Přinášíme vám zajímavé myšlenky o smrti z knižního rozhovoru s oblíbeným P. Josefem Mixou, který zemřel 27. října 2019 v Karlových Varech. více

V roce 1950 - po zatčení Felixe Davídka a uzavření starobrněnského kláštera P. Bohuslav Burian pochopil, že musí pryč z téhle země. Zde mu hrozilo jediné: vězení. V dubnu byl navíc zatčen farář ze sousední farnosti v Prušánkách. Věděl, že je jen otázka času, kdy přijde na řadu. I on byl trnem v oku místním funkcionářům KSČ. Chtěli se ho zbavit, byl nežádoucím knězem. Pochopil, že ten, kdo není loajální vůči novým pořádkům, musí být odstraněn. Modlil se a přemýšlel, co dál. Cítil, že Bůh ho volá, a tak se rozhodl. Odejde do emigrace. více

Bohuslava čekala cesta do koncentračního tábora Sachsenhausen. Na jaře 1945 byli namačkáni do velkých uhelných vagonů, a to vždy po stovce. Bylo to nelidské a kruté. Většina vězňů se již chovala úplně apaticky. Když se vlak dal pohybu, začalo pršet. Každý se snažil si sednout či lehnout. Bohuslav zůstal stát. Sepjal ruce a modlil se. Déšť smáčel jeho vychrtlé tělo. Prosil o milost a o sílu tohle vše vydržet. Prosil za své spoluvězně a odpuštění pro ty, co s nimi takhle jednali. Strastiplná pouť po nacistických lágrech pokračovala dál. více

Když Bohuslav dorazil do Osvětimi, pochopil, že nastal každodenní boj o přežití. V táboře panoval tzv. Eickův táborový řád, pojmenovaný po jeho autorovi, veliteli prvního nacistického tábora u bavorského městečka Dachau. Jeho podstatou byla soustavná terorizace vězňů a snaha o jejich co nejdůkladnější ponížení. Dachau se stalo školou příslušníků SS – organizace, která pod vedením Heinricha Himmlera převzala nad všemi koncentračními tábory správu a podílela se i na šoá. Pro správu táborů byly vyčleněny zvlášť brutální jednotky SS-Totenkopf. více

Rodina je prostředím, ve kterém se formují děti, tedy následující generace. Bez přehánění lze říci, že je ve hře kvalita lidské společnosti v následujících desetiletích. Proto je nutné rodiny podporovat.
Řekneme-li dnes ve veřejné diskusi slovo „rodina“, nemůžeme už jednoduše předpokládat obecnou nepsanou shodu v tom, co tím myslíme, ale je třeba definovat, z jakého chápání vycházíme. Za rodinu je dnes v naší civilizaci považováno a prohlašováno kde co, ne jen stabilní svazek muže a ženy. Všeobecný konsensus nemůžeme předpokládat ani v běžném hodnocení toho, co je „normální“, „morální“ nebo třeba únosné... více

Čím v manželství nic neztratíte, ale můžete tím jen získat? Vyjádřit vděčnost a poděkovat i za maličkosti, například za to, že ten druhý nezapomněl koupit zubní pastu, je nesmírně důležité! Vědomé rozhodnutí být ke druhému laskavý a pozorný dovoluje vaší lásce stále růst. Jen pomyslete na ty desítky každodenně prokazovaných malých pozorností, na tyto zázraky života ve dvou, které tak často podceňujeme. Květinám v zahradě vašeho páru poskytují každodenní závlahu především ony. více

Zamilovanost, to jsou nové, silné emoce, jiskření a vzájemná chemie, ale milovat, to je vědomá volba, která ze zamilovanosti vyplývá a vede nás k rozhodnutí, že „právě s tebou toužím prožít celý život“. Na počátku vztahu, existuje jen romantika. Časem se však začnou objevovat drobné rozmíšky a konflikty. Opravdu je s láskou konec? Možná to nechceme přiznat ani sami sobě, ale už si nejsme tak blízko jako dřív. Začínáme si uvědomovat, že ten druhý se od nás vlastně hodně liší! více

Noviny The Sunday Telegraph zveřejnily 9. února 1997 celostránkový článek s titulkem „Církev na kolenou“. Jeho obsahem byla chmurná zpráva o poklesu počtu účastníků bohoslužeb a podobně. Když jsem text uviděl, okamžitě mě napadlo: „To přece není problém, to je řešení: církev na kolenou!“ více

Jednou z definujících charakteristik církve je ve Skutcích apoštolů odkázanost na modlitbu: v celé knize o tom najdeme šestadvacet přímých zmínek. Je zřejmé, že prvotní církev byla modlitbou zaujatá. více

Antoinetta byla dívka ze Sicílie a moc si přála jet do Spojených států pracovat jako tlumočnice. V jejím úmyslu jsem ji nepodporoval, spíš jsem jí říkával: „Myslíš, že je v Americe ráj?“ Jednoho dne jsme se modlili za její budoucnost a otevřeli Bibli v naději, že Pán vnese do celé záležitosti světlo. Úryvek, na který nám padl zrak, byl o ztroskotání sv. Pavla na Maltě. Antoinetta hned zareagovala: „Nechci jet na Maltu, ale do Ameriky.“ Stále o tom snila, až se nakonec rozhodla kontaktovat americké velvyslanectví v Římě a zjistit, zda by jí nemohli pomoci. Odpověď ji překvapila. Americký velvyslanec na Maltě, jistý pan Paolino, je prý sicilského původu – a on a jeho manželka hledají opatrovnici pro své dvě děti. Antoinetta nabídku přijala a… nakonec se ocitla na Maltě. Ale... více

Aby byla modlitba účinná, neobejde se bez pokání. Když Ježíš učil své učedníky, jak se mají modlit, vložil do modlitby také tato slova: „A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“ (Mt 6,12). A bezprostředně po skončení modlitby pokračoval těmito slovy: „Jestliže totiž odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí také vám váš nebeský Otec; ale když lidem neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše poklesky“ (v. 14–15). více

Svatá země mě vždy fascinovala. Mnohokrát jsem vedl skupinu poutníků na místa, kde žil náš Pána Ježíš Kristus, a vždycky jsem se snažil, aby měli z konkrétního místa opravdový zážitek. Ke zvlášť silným zážitkům patří hodinová adorace potmě u getsemanské skály v prázdné bazilice Národů, uzavřené pro ostatní poutníky. více