...jarní slunce se třpytilo na oroseném listí a obloha nad bílým mramorem chrámových věží měla barvu modrého porcelánu. Byl to den, který omamoval smysly svou krásou a silnice do Betánie byla brzy přeplněna rodinami, jež se většinou více nebo méně odklonily od chrámu. Někteří z galilejských poutníku se připojili ke svým judským bratřím a mnozí začali sekat palmové větve a prostírat je na cestu, po níž mely kráčet nohy Pomazaného. více

Nemá vlastní jméno, přesto jeho tvář patří v dějinách křesťanského umění k nejzobrazovanějším. Tradice mu přiřkla označení, které se stalo téměř jeho druhým jménem: „lotr po pravici“. Ve skutečnosti jej řecký originál evangelia podle Lukáše připomíná v úryvku, který se čte o slavnosti Krista Krále (23,35–43), stejně jako jeho kolegu, ukřižovaného spolu s Ježíšem, výrazem kakúrgos – „zločinec“, kterým se zřejmě běžně označovali protiřímští revolucionáři. Tím se vysvětluje, proč byl odsouzen k ukřižování, způsobu popravy určeném pro otroky a vzbouřence. více

Apoštol Tomáš, aramejsky Toma, v řečtině spojován s přízviskem Didymos, to je „dvojče“, jenž se stal slavným právě díky příběhu o své nevíře vůči vzkříšenému Kristu, kterou vypravuje právě evangelium podle Jana (20,19–31). Jeho proslulost byla taková, že mu byla připsána série apokryfních spisů, mezi nimiž je kromě Skutků Tomášových (3. stol.) také zvláštní evangelium. Je napsané v koptštině, bylo objeveno v roce 1945 v Egyptě a obsahuje 114 Ježíšových vět, z nichž některé najdeme i v kanonických evangeliích a jiné jsou pravděpodobně historické, tedy sahající až k Ježíšovi. více

Láska se týká dobra vůbec, ať ho máme nebo nemáme. Proto je láska ze své přirozenosti prvním úkonem vůle a schopnosti usilovat. Všechna hnutí vůle předpokládají lásku jako svůj kořen. STh I, 20,1 více

Zdá se, že veškerý politický život je zaměřen ke štěstí nazírání: Neboť mír založený a udržovaný úsilím politického života člověku umožňuje, aby se oddával kontemplaci pravdy. STh II-II, 180,4 více

Co jste dělal 17. listopadu 1989? Byl jsem zrovna v Praze na další z našich tajných schůzek, tentokrát v bývalém klášteře voršilek přímo na Národní třídě... více

Pro ty, kteří opravdu přemýšlejí, je vždy alespoň jedna opravdu nemyslitelná překážka v teorii kosmické evoluce; totiž tvrzení, že něco vzniká z ničeho, jako by prázdný džbán produkoval stále větší záplavu vody. Jinak řečeno, existenci světa nám svět nevysvětlí a už vůbec ne tím, že expanduje. A jestliže si evolucionisté stěžují, že je nemyslitelné, aby zcela nemyslitelný Bůh stvořil všechno z ničeho, proč se domnívají, že je myslitelnější, že nic se samo změnilo na všechno ? více

Pasažéři šíleli, spustily se kyslíkové masky, světla blikala, děti plakaly. V kabině přestala fungovat elektřina a letadlo ztratilo výšku. Stevardka svůj zjevný strach zakrývala nepřesvědčivým tvrzením, že „všechno je v pořádku“. Také pilot lhal zaťatými zuby do mikrofonu – než se mu v půli věty vypnul. více

Autor Duchovních cvičení a zakladatel jezuitů svatý Ignác z Loyoly putoval do Svaté země roku 1523, tedy nedlouho po své konverzi.Po prohrané bitvě proti Francouzům u Pamplony ležel s poraněnou nohou doma a měl u sebe ke čtení dvě zbožné knihy: více

Jaký to byl pocit, když do kriminálu přicházeli ti, kdo celý systém pomáhali rozjíždět? Uvědomovali jsme si, že je to boj o moc. Komunisté začali bojovat sami mezi sebou a požírali se navzájem... více

Řekneme-li šíře, představíme si pole. Někdo si dokonce zanotuje píseň „Velké širé rodné lány...“. A co má moudrost s tím společného? Rozsah toho, oč se člověk zajímá a čím se zabývá, může být různý. Někdo myslí jen a jen na sebe. To, co se týká druhých lidí, ho nevzrušuje. Když s ním hovoříme, oživne, jen když se mluví o něm. A slyšíme od něj stále jen „já, já, já“. více

Obrazy stáří. Každý člověk stárne. Přemýšlet o stáří není tedy jen úkolem starých, ale je důležité pro každého. Náš život bude úspěšný jen tehdy, pokud se k procesu stárnutí postavíme čelem. Stárnutí je základní zkušeností člověka. Uvažovat o stáří znamená zároveň také vždycky přemýšlet o tajemství samotného lidského bytí. více

Znovu si čtu, co píše Thomas Merton o „padání do lásky“. „V angličtině říkáme ‘padat do lásky’ (fall in love), jako by láska byla něco, co se slévá v rybníky, jezera, řeky a moře. Člověk do ní může „spadnout“, anebo ji může obejít. Může na ní plachtit anebo v ní plavat anebo ji může pozorovat z bezpečného místa a s odstupem ... Taková je láska. Když nedáváte pozor, kam šlapete, riskujete, že do ní spadnete ... Výraz ‘padat do něčeho’ přesouvá odpovědnost z vlastní vůle na jakousi kosmickou sílu, jako je třeba gravitace. Když padáte, strhává vás síla, kterou nemáte pod kontrolou. Jakmile jste v pohybu, už nezabrzdíte. Jste nastartováni a nevíte, kde skončíte ... Láska vás vyvádí ven z vás samotných. Ztrácíte kontrolu ... Nemůžete, než dát se unášet silou, která je silnější než váš rozum." více

Známe dobře místo evangelia, kde Ježíš hovoří o vitalitě Božího království a připodobňuje ho k hořčičnému zrnku (srov. Mk 4,30-31). Bůh má tolik moci, že z nepatrné skutečnosti může nechat vyrůst něco velikého. Víme, že semínko černé hořčice, která rostla v Palestině, bylo o málo větší než naše zrnko máku, ale rostlina dorůstala velikosti dvou až čtyř metrů. Zvláště v nížinách u Mrtvého moře to býval až čtyřmetrový keř, v jehož větvích pak hnízdili ptáci. více

Zdá se, že vědecké objevy na tomto poli a možnosti technického zasahování postoupily tak kupředu, že nás staví před volbu mezi dvěma způsoby uvažování: Rozum otevřený vůči transcendenci, nebo rozum uzavřený do imanence. Stojíme před rozhodujícím „buď – anebo“. více

Je zapotřebí vyhnout se využívání finančních zdrojů ke spekulativním účelům a pokušení hledat pouze krátkodobý zisk namísto dlouhodobého udržení podniku, jeho přínosu reálné ekonomice a starosti o vhodnou a přiměřenou podporu ekonomických iniciativ v zemích, které potřebují rozvoj. více

Jádrem moudrosti je rovnováha mezi poznáním a pochybnostmi. Imrich Ruisel Kde najít moudrého člověka? A jak ho najít? To jsou otázky, jež si kladou ti, kteří se snaží poznat něco více o moudrosti. Na nejzákladnější rovině je možno vidět, že z hlediska moudrosti existují dva druhy lidí. Jedni, kteří se sami za moudré považují, a ti druzí, kteří klidně řeknou „já moc moudrý nejsem“. S těmi druhými to není tak zlé. Horší je to s těmi prvními. I mezi nimi však existují rozdíly. více

Ukázka z celosvětově nejčtenější knihy papeže Benedikta XVI.
Řekněme to bez příkras a možná i s rizikem, že budeme špatně pochopeni: Pravým křesťanem není náš „stranický kolega“ z téže konfese, ale ten, kdo se díky tomu, že je křesťanem, stal vskutku lidským. více

KŘESŤANSKY CHÁPANÁ SPRAVEDLNOST Být křesťan neznamená plnit určité povinné penzum, a pokud chci být obzvláště dokonalý, pak i jako jistou pojistku dokonce hranici povinnosti překračovat. Křesťan je spíše ten, kdo ví, že tak jako tak žije v každém případě nejprve z obdarování, a že všechna spravedlnost může proto spočívat pouze v tom, že se sám stane dárcem podobným žebrákovi, který to, co přijal, z vděčnosti velkoryse dává dál. více

… Být křesťanem znamená hlavně přechod od bytí pro sebe sama k bytí pro druhé. Tím se také vysvětluje, co se ve skutečnosti myslí pojmem vyvolení („vyvolenost“), který nám tak často připadá zvláštní. Neznamená to dát přednost jednomu, oddělit ho od ostatních a nechat ho být, ale zapojit se do společného úkolu. více

VÍRA, LÁSKA A POSLEDNÍ SOUD Za vyznání víry v Krista, které od nás žádá Pán a Soudce, se ve velikém podobenství o Posledním soudu prohlašuje nalézání Krista v nejposlednějších bratřích a sestrách, v těch, kteří potřebují mou pomoc. Vyznávat Krista tudíž znamená považovat člověka, který mě potřebuje, za Krista, který mi jde tady a teď vstříc; znamená to chápat výzvu k lásce jako nárok víry. více

Křesťanská víra je něco víc než rozhodnutí pro duchovní základ světa, její ústřední formule nezní „Věřím v něco“, nýbrž „Věřím v tebe“. Víra je setkávání s člověkem Ježíšem a my v tomto setkávání poznáváme smysl světa jako osobu. více

VÍRA A POCHYBNOSTI Nikdo nemůže položit druhému Boha a jeho království na stůl, ani věřící sám sobě ne. Kdyby se tím však nevíra hodlala sebevíce ospravedlňovat, přesto v ní vždy zůstane ono zneklidňující „snad je to přece jen pravda“. více

… Bůh není jen nějakým teoretickým závěrem představ o světě, jímž se utěšujeme, jehož se přidržujeme, či se s ním prostě míjíme. To je dnes patrné všude tam, kde je Bůh důsledně popírán a kde jeho nepřítomnost už není ničím zmírňována. Kde je Bůh vytěsněn, jde zpočátku zdánlivě všechno dál jako doposud. více

Věda člověka nespasí. Člověk je vykoupen láskou. To platí už i v čistě světské oblasti. Když někdo ve svém životě zakusí velkou lásku, jako by v tom okamžiku zažil „vykoupení“, jež dává smysl celému jeho životu. Nicméně si velmi brzy všimne, že láska jemu věnovaná jeho životní problém sama o sobě neřeší; je napadnutelná a zranitelná. více

Znáte to. Visačce na tričku se symbolem „čistit jen chemicky“ věnujeme více pozornosti než varování „způsobuje rakovinu“ na cigaretách. Rady, abychom používali krém na opalování, pouštíme jedním uchem tam a druhým ven, dokud nemusíme jít na vyšetření s pigmentovou skvrnou. Ignorujeme výzvy, abychom více pili, dokud se nám nevytvoří první ledvinový kámen. Zjevně se řídíme tím, co je pro nás důležitější pro danou chvíli, než abychom se zamýšleli nad tím, co nám to přinese do budoucna. více

Požehnán buď muž, který důvěřuje Hospodinu Jeremiáš 17,7 Každý máme svá zamilovaná témata. Znám muže, pro něhož je motocykl snad to nejpřitažlivější na světě. Hudba mu nic neříká. Ale oživne, jakmile se začne hovořit o motocyklech. A znám jiného, který je takto směrován na moderní hudbu. Doma má tisíce cédéček. Má nejlepší možné přehrávače, sluchátka a s moderní hudbou vstává i usíná. I já mám své téma. Jsou jím stromy. Ani ne tak ovocné stromy (ač pocházím ze „zahrady Čech“), ale stromy zvané okrasné. Platany jsem měl spočítané v celém Československu. Osaměle rostoucí vzrostlý strom (tak zvaný solitér) musím navštívit, kdyby na chleba nebylo. více

Ti, kteří se odborně (profesionálně) zabývají moudrostí, nás upozorňují na to, že jedním z hlavních znaků moudrosti je vhled. Co to ale vhled je? Když jsem byl v Anglii, zašel jsem se mimo jiné podívat do Cambridge do ústavu fyziky, kde byl před lety vedoucím Isaac Newton. Chtěl jsem vidět tu jabloň, na níž se on kdysi díval. Když viděl, jak z ní padá jablko, vyvodil z toho tři základní zákony gravitace. Ty platí pro celý vesmír. Newtonův vhled do světa přírody mne fascinoval a fascinuje dodnes – i když jsem tam tu jabloň již nenašel. více

Možná se to nezdá, ale v tichu je cesta k nalezení Boha více

Aby se naše stárnutí zdařilo, je k tomu zapotřebí některých ctností. Německé slovo „ctnost“ (Tugend) vychází ze slovesa „být k něčemu vhodný“ (taugen). Stáří samo o sobě není „vhodné“. Je proto třeba nacvičovat postoje, které nás i ve stáří udrží v tom správném směru. V biblické knize Sirachovcově, která v sobě obsahuje zrnka židovské i řecké moudrosti, jsou vyjmenovány rozličné ctnosti, které mají zdobit starého člověka: více

Příjemnou chuť v sobě najde jen takový člověk, který se bezpodmínečně přijímá a staví se sám k sobě kladně. Mnoho starých lidí si stěžuje, že v životě přišli zkrátka a museli mnoho vytrpět. Jsou plni obviňování a výčitek. Mají pocit, že byli neustále přehlíženi a nic neznamenají. Protože v jejich životě zůstává tolik nezdravého, nejsou schopni přijmout sami sebe a svůj život – svůj život jako celek. Nedokážou často přijmout ani svoje stáří a rádi by byli středem pozornosti jako zamlada. více

Nejdůležitější úkol starých lidí: ukazovat na světlo, i když se zdá být skryté. Pokud starý člověk neporozumí smyslu stáří, dívá se s hněvem na život mladých. Závidí „mladým lidem jejich mládí, jejich budoucnost, plány a naděje a pokouší se jim ztrpčovat život tím, že zavrhuje všechno nové, nebo tím, že glorifikuje všechno staré“ (R. Guardini). Stárnutí je nejen fenomén, který se nás všech fyzicky dotýká. Je to také proces, který má určitý smysl. A jen když tento smysl objevíme, budeme schopni své stárnutí správným způsobem přijmout. C. G. Jung srovnává život s pohybem slunce: „Smyslem rána je nepochybně rozvoj jedince, jeho usazení a rozmnožení se ve světě a péče o potomstvo“ (C.G.Jung). Životní odpoledne ale nemůže být jen přívěskem k ránu. Podobně jako slunce pohlcuje své paprsky, aby osvětlilo samo sebe, i starý člověk má obrátit pozornost ke svému nitru a objevit jeho bohatství. více

Bez Boha člověk neví, kam má jít, ani není schopen pochopit, kdo je. Tváří v tvář obrovským problémům rozvoje národů, jež nás odrazují a vedou k malomyslnosti, nám přichází na pomoc slovo Pána Ježíše Krista, který nás učí: „Beze mne nemůžete dělat nic“ (Jan 15,5) a který nás povzbuzuje: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ (Mt 28,20). více

V dnešní kultuře, která z velké části ztratila smysl pro nadpřirozeno a která se domnívá, že musí odkrýt všechna tajemství, protože se dospělo až ke kořeni života, se objevily a prosazují oplodnění ve zkumavce (in vitro), výzkum na embryích, možnosti lidského klonování a hybridů. Zde absolutní nárok techniky dochází svého vrcholného výrazu. více

S technologickým rozvojem je spojen rostoucí vliv hromadných sdělovacích prostředků. Dnes je skoro nemožné představit si život lidské rodiny bez nich. více

Tváří v tvář nezadržitelnému růstu globální vzájemné závislosti a uprostřed probíhající světové recese je silně pociťována potřeba reformy Organizace spojených národů a mezinárodní ekonomické a finanční architektury, aby se pojmu rodina národů dostávalo konkrétních obrysů. více

Jak regulace finančního sektoru, která poskytuje nejslabším subjektům záruky a zabraňuje skandálním spekulacím, tak pokusy o nové formy financování, určené přednostně k podpoře rozvojových programů, jsou pozitivní zkušenosti, které je třeba prohloubit, podporovat a spolu s tím apelovat na vlastní odpovědnost střadatele. více

K ochraně přírody nestačí jenom zásahy oživující či omezující ekonomiku a nestačí ani vhodná osvěta. Jsou to jistě důležité nástroje, ale rozhodujícím problémem je celkový morální stav společnosti. více

Skutečnost, že některé státy, mocenské skupiny a významné společnosti hromadí zásoby neobnovitelných zdrojů energie, představuje vážnou překážku pro rozvoj chudých zemí. Tyto země nemají ekonomické prostředky k tomu, aby si zjednaly přístup k stávajícím neobnovitelným zdrojům energie, ani nejsou s to financovat výzkum nových alternativních zdrojů. více

V současnosti jsme svědky tíživého protikladu. Na jedné straně se vymáhají práva, mající nahodilý a postradatelný ráz, přičemž se nárokuje jejich uznání a šíření ze strany veřejných struktur, a na druhé straně jsou zneuznávána a pošlapávána elementární základní práva velké části lidstva. více

Současný mezinárodní ekonomický vývoj, poznamenaný závažnými deformacemi a selháními, si žádá hluboké změny také v chápání podnikání. Staré způsoby podnikání ustupují do pozadí a na obzoru se začínají objevovat nové, slibné formy. Jedním z největších nebezpečí je jistě to, že podnikání bude uspokojovat výlučně ty, kdo investují – tím by se ale omezila jeho společenská hodnota. více

Shodne-li se logika trhu i logika státu vzájemně na tom, že si oba i nadále podrží monopol na svou oblast vlivu, pak se v dlouhodobé perspektivě mnohé vytratí: solidarita ve vztazích mezi občany, participace a soudržnost, nezištné jednání, které se liší od postoje „dám, abych získal“ (typického pro logiku směny) i od postoje „dám z povinnosti“ (vyplývající z logiky veřejného jednání, uloženého státními zákony). více

Církev vždy zastávala názor, že ekonomickou činnost nelze považovat za něco antisociálního. Trh sám o sobě není, a tedy ani nemá být, místem, kde se projevuje převaha silnějšího nad slabším. Společnost se nemá před trhem chránit, jako kdyby jeho rozvoj vedl ipso facto k ničení opravdu lidských vztahů. více

Vládne-li vzájemná a obecná důvěra, je trh ekonomickou institucí umožňující setkání lidských osob jako ekonomických subjektů, které své vztahy upravují prostřednictvím smluv a vzájemně si směňují zboží a služby rovnocenné hodnoty, aby uspokojili své potřeby a touhy. Trh podléhá zásadám takzvané komutativní spravedlnosti, která usměrňuje vztahy dávání a přijímání mezi rovnocennými partnery. více

Důstojnost lidské osoby a potřeby spravedlnosti vyžadují, aby – obzvláště dnes – ekonomická rozhodnutí nevedla k přílišnému, morálně nepřijatelnému zvyšování majetkových rozdílů a aby jako prioritu i nadále sledovala dostupnost zaměstnání a možnost pracovat pro všechny. více

Některé nevládní organizace se aktivně přičiňují o šíření interrupcí: v chudých zemích někdy prosazují provádění sterilizací, v některých případech i bez vědomí žen, jichž se to týká. Kromě toho existuje i opodstatněné podezření, že sama rozvojová pomoc je někdy vázána na jistý typ zdravotnické politiky, který zahrnuje faktické zavedení přísné kontroly porodnosti. více

Hlad neplyne tolik z materiálního nedostatku, jako spíše z nedostatku společenských zdrojů – a ten nejzávažnější má institucionální povahu. Chybí totiž řádně etablované ekonomické instituce, které by byly schopny jednak zaručit pravidelný a z hlediska potřeb dostatečný přístup k jídlu a vodě, jednak řešit nouzové situace, kdy je třeba zajistit primární potřeby během skutečných potravinových krizí, vyvolaných přírodními katastrofami nebo neodpovědnou národní či mezinárodní politikou. více

Ze společenského hlediska mohou systémy sociálního zabezpečení a sociální péče, jež v mnoha zemích existovaly už v dobách Pavla VI., jen stěží – a v budoucnu, za hluboce změněné výslednice sil, ještě hůře – dosahovat cílů skutečné sociální spravedlnosti. Trh, který se stal globálním, vedl především v bohatých zemích k hledání oblastí, kam je možno přemístit výrobu s nižšími náklady, s cílem snížit cenu různých druhů zboží, zvýšit kupní sílu a tak urychlit míru rozvoje, založenou na zvýšené spotřebě uvnitř svého domácího trhu. více

Integrální lidský rozvoj předpokládá odpovědnou svobodu jednotlivce i národů: žádná struktura není schopna zaručit tento rozvoj, opomíjí-li lidskou odpovědnost nebo staví-li se nad ni. více

Právě proto, že Bůh říká člověku své velké „ano“, nemůže se člověk obejít bez otevřenosti k božskému povolání, aby uskutečňoval svůj vlastní rozvoj. Pravda o rozvoji spočívá v jeho celistvosti: pokud se netýká celého člověka a každého člověka, nelze hovořit o pravém rozvoji. více