Čas je nejen ústředním hlediskem, ale i paradoxem života. Můžeme na něj při nějaké činnosti zapomenout nebo jej toužebně očekáváme. Proti subjektivně rozdílně prožívanému času se staví technické chápání času: kontinuální, měřitelný a rovnoměrně plynoucí čas – každá minuta přesně stejná jako ta další. A v okamžicích mystické zkušenosti se může naše vnímání času dokonce dočista vytratit. více

Mnozí se rádi modlí ústně a podle knihy; je to dobré a Pán tuto modlitbu přijímá a miluje je. Když se však někdo modlí k Bohu a myslí přitom na něco jiného, takovou modlitbu Bůh neslyší. více

Dne 8. září 2002 během modlitby „Anděl Páně“ papež Jan Pavel II. řekl: „Moderní člověk se zdá sebejistý, a přece, především v kritických okamžicích, musí uznat svou nemohoucnost: tehdy si uvědomuje, že nedokáže účinně jednat, a tak žije v nejistotě a ve strachu. Způsob, jak čelit nejen těmto citelným obtížím a osobním či společenským problémům, nabízí modlitba plná víry. Ten, kdo se modlí, neklesá na mysli ani tváří v tvář těm největším obtížím, protože si uvědomuje, že Bůh je s ním a že v jeho otcovském náručí nalézá útočiště, klid a pokoj ducha. A navíc, otvíráme-li se v důvěře Bohu, otvíráme se velkoryseji i bližním, stáváme se schopnějšími utvářet dějiny podle Božího plánu.“ více

Chceme-li mluvit o Bohu, musíme si nejprve uvědomit, že jsme a zůstaneme „analfabety“: Boha nelze popsat ani definovat. A přece mluvíme o Bohu jako o „Protějšku“, jako o tom „odkud“ náš život a naše víra pramení a „kam“ směřuje. Nejde o to, abychom zde reflektovali, jak například mluví o Bohu jednotlivá světová náboženství. Chceme jen krátce nastínit, jak hovoří o Bohu křesťanské poselství víry a jaké možnosti i hranice nám odhaluje. více

Víra v odpuštění není samozřejmostí. K pojmu odpuštění a k jeho nárokům se stavíme různě: odpuštění požadujeme, odmítáme, dáváme, přijímáme, nahrazujeme něčím jiným anebo skutečně v odpuštění věříme. Mluvíme-li o víře v odpuštění, půjde vždy o vztah Boha a člověka nebo Boha a lidí, nejen o vztah člověka k člověku nebo k několika lidem. více

Bůh a člověk: milovat oba stejnou jedinečnou láskou! Ale vždyť je to bláznovství! To je utopie! To není možné, a přece… Matka Marie Skobstova měla odvahu říci: „Tato dvě přikázání jsou dvě stránky jediné pravdy.“ Tato pravoslavná mniška svá slova podepsala vlastní krví: dala svůj život, aby zachránila židovské děti. více

Šel poutník cestou necestou z Čech až na konec světa. Jednou přišel do krajiny, kde bylo rušno. Již zdálky viděl, že se tam něco dělá. více

Jeden můj přítel, jehož povoláním je veřejná intelektuální činnost a který je právě skrze tuto činnost všeobecně znám jako katolický křesťan, mi vyprávěl tuto zajímavou zkušenost:... více

Do tmy nočního bdění šlehlo světlo. Mrtvý žije. Všechno je tedy jinak, Ježíš naši naději nezklamal. Ale dá se tomu vůbec věřit? Vždyť je to jako blesk z čistého nebe! Ale anděl klidně říká: Vy, kdo hledáte Ježíše ukřižovaného, nebojte se! více

Ježíš učil a kázal přibližně tři roky. Bylo jaro: doba každoročních velikonočních svátků. Ježíš řekl svým učedníkům, že půjde do Jeruzaléma a přidá se tam k zástupům poutníků. více

Člověk je polem, v němž je ukrytý poklad (srov. Mt 13,44). Hluboko ve svém nitru chováme nesmírné bohatství – božský život. Je třeba prokopat mnoho vrstev, než se k němu dopracujeme. více

Perspektiva je zajímavé slovo. Pochází z latinského per- (skrze) a -spicere (dívat se). Takže mít perspektivu doslova znamená být schopný prohlédnout situaci. Znamená to, že jste schopni povznést se nad svá předem připravená vysvětlení dost vysoko, abyste viděli věci v širším kontextu a zahlédli svět, který existuje za vaším plotem. více

Kámen, který uzavírá hrob, je symbolem blokád, jež nám brání žít. Mnozí znají pocit, že na nich leží kámen a nenechává je žít. Možná jde o balast minulosti, o nohá zranění a rány, které nám znemožňují vstát a jít svou cestou.I obavy nás mohou ochromovat.Někdy nás jako kámen na srdci tíží budoucí události: máme strach z nějakého rozhovoru, zkoušky, těžké operace. Někdy nás tíží jako kámen lidé: mají nad námi moc a v jejich blízkosti nemůžeme volně dýchat. Omezují nás. Blokují nás. Nechováme se tak, jací skutečně jsme. více

Fyzicky jste se narodili v den svých narozenin a duchovně při křtu, ale co se děje od té doby? Nevolá vás Kristus dnes k tomu, abyste ve svém životě někam pokročili? Představte si svůj pokoj. Každé ráno ještě předtím, než vstanete, je tady rozhodnutí, které je třeba udělat. Komu patřím dnes? Ti, kdo Krista následují, se pro něj rozhodují každý den. Vědí, že dokáže proměnit i tu nejtemnější temnotu ve světlo a život. více

„Onehdy jsem byl v dost obtížné situaci,“ řekl obchodník K. V. „Ten, kdo se věnuje obchodování, mi porozumí. Byl jsem dlužný dost peněz, jenomže mnohem víc peněz, než jsem byl dlužný, mi naopak dlužila jedna firma. Jenomže ta firma neplatila a já věděl, že má asi dvě stě míst, na kterých je dlužná, a že se blíží okamžik, kdy zbankrotuje… více

...a sám sobě nevěříš, nestojí-li tvůj život za nic, protože neustále bloudíš, klopýtáš, propadáš se, pak je tato kniha pro tebe. Dočteš se v ní jednu důležitou věc: Jsi milován, i když o tom nemáš zdání! Nebraň se setkání s Nejvyšším, ten nikdy nikoho neopustí! více

Tajemství Církve je však také plné světla. Katolická církev je „korouhev zvednutá uprostřed národů“, jak se vyjádřil První vatikánský koncil slovy proroka Izaiáše , aby všem byla poznávacím znamením, „zvala k sobě všechny, kdo ještě nemají víru a ujišťovala vlastní děti, že víra, kterou vyznávají, spočívá na těch nejjistějších základech“. více

jestli jsi v průšvihu, jestli se ti nic nedaří, jestli tě tvoje láska opustila, jestli tě tvůj nejlepší přítel zradil, jestli jsi nemocný, jestli jsi postižený, jestli jsi osamělý, jestli… tak si spolu projděme Křížovou cestu. více

Ježíš se podíval kolem stolu na jedenáct apoštolů, kteří mu zbyli. Jedli s chutí těch, kdo znají, co je hlad. Naslouchal jejich hovoru, zkoumal jejich myšlenky a znovu se přesvědčoval o tom, co už věděl – že jsou to dobří lidé. Byl zarmoucen, protože s nimi prožíval poslední chvíle a měl jim ještě tolik co říci. více

Vyjádření „na počátku bylo Slovo“ obsahuje jako v zárodku celé budoucí učení o Trojici. Říká, že Bůh Bible je jediný, ale ne osamělý, že je vztahem, komunikací, protože není slovem, které by nepředpokládalo (v případě Boha, který netvoří) rozmlouvajícího, které by nepředpokládalo „ty“. V této první meditaci se však nechci věnovat Slovu v Trojici, ale Božímu slovu v dějinách, Božímu promlouvání k nám. více

Aby slavení Velikonoc přineslo užitek, vyzývá v těchto dnech církev věřící k přijetí svátosti smíření, která je pro každého z nás jistým druhem smrti a vzkříšení. více

„A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti“ (Jan 13,1). To se ukazuje obzvlášť navečer na Zelený čtvrtek, kdy se při ustanovení eucharistie vtělil Kristus do podoby, v níž se mohl vzdát sám sebe a darovat se. V chlebě ho lze rozlámat a rozdílet lidem, ve víně ho lze rozlévat a pít. Takto sebe zanechal tělesně církvi a v této pokorné podobě zůstává s námi po všechny dny až do konce světa (srov. Mt 28,20). Dnešní večer zřetelně ukazuje, že se nám Ježíš zanechal trojím způsobem. více

Existují lidé, kteří sní o městě bez Boha. Květnou nedělí by musel takový sen být dosněn. Bůh vjíždí ve svém Synu Ježíši Kristu do města Jeruzaléma, a to navždy. Každé město je městem Jeruzalémem, místem Boží přítomnosti. Je totiž Boží radostí přebývat s lidmi. V zásadě ode dneška není žádných bezbožníků; neboť ode dneška je Bůh v Kristu stále na cestě do Jeruzaléma. Každý člověk je „Jeruzalém“, místo Boží přítomnosti. K bezbožnosti je vždy zapotřebí dvou. Boha a člověka. více

Ježíš vjíždí do svého města Jeruzaléma. To není minulost, to je přítomnost. Prostřednictvím své církve vjíždí na dnešní Květnou neděli do všech měst a obcí světa. Typickým směrem pohybu církve není „odcházet“, nýbrž „vcházet“. „Jděte do celého světa,“ říká Pán, nikoli: „Odejděte z celého světa ven.“ Proto pro nás neexistuje církev za kolonialismu, za kapitalismu, za socialismu, žádná církev zdola, zleva nebo zprava. To vše by v různých „ismech“ a směrech univerzální církev nekatolicky ohraničovalo, diferencovalo, separovalo a relativizovalo. Jelikož církev dnes jde, stejně jako Kristus, ke všem lidem a do celého světa, je církví Páně, církví Boží a církví světa. více

Na světě je hodně lidí, kteří se o Boha příliš nezajímají. Neexistuje však člověk, jenž by se nezajímal o lásku. Tento zájem bývá občas obrácený naruby: hledáme ji tam, kde ji nelze nalézt. Přesto se tímto citem zabýváme ve všem, co děláme, nejvíce. více

Představte si ten těžký kříž, který nese. Předtím byl bit. Dlouho mu tekla krev. Na jeho hlavu byly naraženy zvlášť dlouhé trny z Východu. Je vyčerpaný a musí si sám nést nástroj svého umučení. více

Tvůj život nemůže být tedy ničím jiným než darem. Tvůj život především. více

Křížovou cestu jsou křesťané zvyklí se modlit především v pátek a v době postní, protože si skrze ni připomínají Ježíšovo utrpení a smrt za nás a pro nás. Většinou se křížovou cestu modlíme společně. více

Kdybychom mohli slyšet mlčenlivý výkřik, který stoupá z celého lidstva, uslyšeli bychom strašlivý řev: „Nechci zemřít!“ více

...jarní slunce se třpytilo na oroseném listí a obloha nad bílým mramorem chrámových věží měla barvu modrého porcelánu. Byl to den, který omamoval smysly svou krásou a silnice do Betánie byla brzy přeplněna rodinami, jež se většinou více nebo méně odklonily od chrámu. Někteří z galilejských poutníku se připojili ke svým judským bratřím a mnozí začali sekat palmové větve a prostírat je na cestu, po níž mely kráčet nohy Pomazaného. více

Nemá vlastní jméno, přesto jeho tvář patří v dějinách křesťanského umění k nejzobrazovanějším. Tradice mu přiřkla označení, které se stalo téměř jeho druhým jménem: „lotr po pravici“. Ve skutečnosti jej řecký originál evangelia podle Lukáše připomíná v úryvku, který se čte o slavnosti Krista Krále (23,35–43), stejně jako jeho kolegu, ukřižovaného spolu s Ježíšem, výrazem kakúrgos – „zločinec“, kterým se zřejmě běžně označovali protiřímští revolucionáři. Tím se vysvětluje, proč byl odsouzen k ukřižování, způsobu popravy určeném pro otroky a vzbouřence. více

Apoštol Tomáš, aramejsky Toma, v řečtině spojován s přízviskem Didymos, to je „dvojče“, jenž se stal slavným právě díky příběhu o své nevíře vůči vzkříšenému Kristu, kterou vypravuje právě evangelium podle Jana (20,19–31). Jeho proslulost byla taková, že mu byla připsána série apokryfních spisů, mezi nimiž je kromě Skutků Tomášových (3. stol.) také zvláštní evangelium. Je napsané v koptštině, bylo objeveno v roce 1945 v Egyptě a obsahuje 114 Ježíšových vět, z nichž některé najdeme i v kanonických evangeliích a jiné jsou pravděpodobně historické, tedy sahající až k Ježíšovi. více

Láska se týká dobra vůbec, ať ho máme nebo nemáme. Proto je láska ze své přirozenosti prvním úkonem vůle a schopnosti usilovat. Všechna hnutí vůle předpokládají lásku jako svůj kořen. STh I, 20,1 více

Zdá se, že veškerý politický život je zaměřen ke štěstí nazírání: Neboť mír založený a udržovaný úsilím politického života člověku umožňuje, aby se oddával kontemplaci pravdy. STh II-II, 180,4 více

Co jste dělal 17. listopadu 1989? Byl jsem zrovna v Praze na další z našich tajných schůzek, tentokrát v bývalém klášteře voršilek přímo na Národní třídě... více

Pro ty, kteří opravdu přemýšlejí, je vždy alespoň jedna opravdu nemyslitelná překážka v teorii kosmické evoluce; totiž tvrzení, že něco vzniká z ničeho, jako by prázdný džbán produkoval stále větší záplavu vody. Jinak řečeno, existenci světa nám svět nevysvětlí a už vůbec ne tím, že expanduje. A jestliže si evolucionisté stěžují, že je nemyslitelné, aby zcela nemyslitelný Bůh stvořil všechno z ničeho, proč se domnívají, že je myslitelnější, že nic se samo změnilo na všechno ? více

Pasažéři šíleli, spustily se kyslíkové masky, světla blikala, děti plakaly. V kabině přestala fungovat elektřina a letadlo ztratilo výšku. Stevardka svůj zjevný strach zakrývala nepřesvědčivým tvrzením, že „všechno je v pořádku“. Také pilot lhal zaťatými zuby do mikrofonu – než se mu v půli věty vypnul. více

Autor Duchovních cvičení a zakladatel jezuitů svatý Ignác z Loyoly putoval do Svaté země roku 1523, tedy nedlouho po své konverzi.Po prohrané bitvě proti Francouzům u Pamplony ležel s poraněnou nohou doma a měl u sebe ke čtení dvě zbožné knihy: více

Jaký to byl pocit, když do kriminálu přicházeli ti, kdo celý systém pomáhali rozjíždět? Uvědomovali jsme si, že je to boj o moc. Komunisté začali bojovat sami mezi sebou a požírali se navzájem... více

Řekneme-li šíře, představíme si pole. Někdo si dokonce zanotuje píseň „Velké širé rodné lány...“. A co má moudrost s tím společného? Rozsah toho, oč se člověk zajímá a čím se zabývá, může být různý. Někdo myslí jen a jen na sebe. To, co se týká druhých lidí, ho nevzrušuje. Když s ním hovoříme, oživne, jen když se mluví o něm. A slyšíme od něj stále jen „já, já, já“. více

Obrazy stáří. Každý člověk stárne. Přemýšlet o stáří není tedy jen úkolem starých, ale je důležité pro každého. Náš život bude úspěšný jen tehdy, pokud se k procesu stárnutí postavíme čelem. Stárnutí je základní zkušeností člověka. Uvažovat o stáří znamená zároveň také vždycky přemýšlet o tajemství samotného lidského bytí. více

Znovu si čtu, co píše Thomas Merton o „padání do lásky“. „V angličtině říkáme ‘padat do lásky’ (fall in love), jako by láska byla něco, co se slévá v rybníky, jezera, řeky a moře. Člověk do ní může „spadnout“, anebo ji může obejít. Může na ní plachtit anebo v ní plavat anebo ji může pozorovat z bezpečného místa a s odstupem ... Taková je láska. Když nedáváte pozor, kam šlapete, riskujete, že do ní spadnete ... Výraz ‘padat do něčeho’ přesouvá odpovědnost z vlastní vůle na jakousi kosmickou sílu, jako je třeba gravitace. Když padáte, strhává vás síla, kterou nemáte pod kontrolou. Jakmile jste v pohybu, už nezabrzdíte. Jste nastartováni a nevíte, kde skončíte ... Láska vás vyvádí ven z vás samotných. Ztrácíte kontrolu ... Nemůžete, než dát se unášet silou, která je silnější než váš rozum." více

Známe dobře místo evangelia, kde Ježíš hovoří o vitalitě Božího království a připodobňuje ho k hořčičnému zrnku (srov. Mk 4,30-31). Bůh má tolik moci, že z nepatrné skutečnosti může nechat vyrůst něco velikého. Víme, že semínko černé hořčice, která rostla v Palestině, bylo o málo větší než naše zrnko máku, ale rostlina dorůstala velikosti dvou až čtyř metrů. Zvláště v nížinách u Mrtvého moře to býval až čtyřmetrový keř, v jehož větvích pak hnízdili ptáci. více

Zdá se, že vědecké objevy na tomto poli a možnosti technického zasahování postoupily tak kupředu, že nás staví před volbu mezi dvěma způsoby uvažování: Rozum otevřený vůči transcendenci, nebo rozum uzavřený do imanence. Stojíme před rozhodujícím „buď – anebo“. více

Je zapotřebí vyhnout se využívání finančních zdrojů ke spekulativním účelům a pokušení hledat pouze krátkodobý zisk namísto dlouhodobého udržení podniku, jeho přínosu reálné ekonomice a starosti o vhodnou a přiměřenou podporu ekonomických iniciativ v zemích, které potřebují rozvoj. více

Jádrem moudrosti je rovnováha mezi poznáním a pochybnostmi. Imrich Ruisel Kde najít moudrého člověka? A jak ho najít? To jsou otázky, jež si kladou ti, kteří se snaží poznat něco více o moudrosti. Na nejzákladnější rovině je možno vidět, že z hlediska moudrosti existují dva druhy lidí. Jedni, kteří se sami za moudré považují, a ti druzí, kteří klidně řeknou „já moc moudrý nejsem“. S těmi druhými to není tak zlé. Horší je to s těmi prvními. I mezi nimi však existují rozdíly. více

Ukázka z celosvětově nejčtenější knihy papeže Benedikta XVI.
Řekněme to bez příkras a možná i s rizikem, že budeme špatně pochopeni: Pravým křesťanem není náš „stranický kolega“ z téže konfese, ale ten, kdo se díky tomu, že je křesťanem, stal vskutku lidským. více

KŘESŤANSKY CHÁPANÁ SPRAVEDLNOST Být křesťan neznamená plnit určité povinné penzum, a pokud chci být obzvláště dokonalý, pak i jako jistou pojistku dokonce hranici povinnosti překračovat. Křesťan je spíše ten, kdo ví, že tak jako tak žije v každém případě nejprve z obdarování, a že všechna spravedlnost může proto spočívat pouze v tom, že se sám stane dárcem podobným žebrákovi, který to, co přijal, z vděčnosti velkoryse dává dál. více

… Být křesťanem znamená hlavně přechod od bytí pro sebe sama k bytí pro druhé. Tím se také vysvětluje, co se ve skutečnosti myslí pojmem vyvolení („vyvolenost“), který nám tak často připadá zvláštní. Neznamená to dát přednost jednomu, oddělit ho od ostatních a nechat ho být, ale zapojit se do společného úkolu. více

VÍRA, LÁSKA A POSLEDNÍ SOUD Za vyznání víry v Krista, které od nás žádá Pán a Soudce, se ve velikém podobenství o Posledním soudu prohlašuje nalézání Krista v nejposlednějších bratřích a sestrách, v těch, kteří potřebují mou pomoc. Vyznávat Krista tudíž znamená považovat člověka, který mě potřebuje, za Krista, který mi jde tady a teď vstříc; znamená to chápat výzvu k lásce jako nárok víry. více