Myšlenky k biblickým textům 2. neděle postní více

Biblická kniha Jób je navzdory své starobylosti kniha velmi aktuální. Je plná úzkosti, záhad, napětí a rozporů a jedinečným způsobem nás uvádí do snad nejstaršího problému, kterému člověk čelí – problému krize naděje. více

Je mi blízký svatý Petr, který byl nadšený pro Krista, zbrklý, někdy myslel rukama. Byl to normální prostý člověk. Pomáhá mi to bojovat se svými chybami a uvědomovat si, že i přes své nedostatky můžu být prospěšný. více

Zamyšlení nad biblickými texty 1. neděle postní (cyklus B). více

Postní doba nás povzbuzuje, abychom nechali svůj život prostoupit slovem Božím a poznali základní pravdu, tedy kdo jsme, odkud přicházíme a kam máme směřovat, která cesta je správná a po které se máme v životě dát. více

O Popeleční středě
překračujeme práh postní doby,
čtyřicetidenního období,
které prožíváme v duchu obrácení a návratu k Bohu.
více

Život ve dvou přináší plno radostí, ale jeho součástí je i práce na sobě, vnitřní putování a posilování ale srdce. Jsou v něm klidná období, v nichž můžeme načerpat nové síly, ale i bouřky, které se žádnému páru nevyhnou. Na začátku vztahu máme dojem, že se doplňujeme, že na všechno nahlížíme stejně. Nedokážeme si představit, že bychom mohli žít jeden bez druhého, a zdá se nám, že se známe odjakživa… Postupem času se však toto silné vzájemné spojení proměňuje, stává se realističtějším a objevují se první trhliny. To, co se nám na druhém tolik líbilo, nás teď často nejvíc rozčiluje. Jste zkrátka odlišní a to vám může občas připadat skoro děsivé. více

Svatý Valentin, jeden z nejuctívanějších světců na světě, byl občanem Interamny (dnešní Terni) v Umbrii a podstoupil mučednickou smrt stětím. Svatopisci obvykle určují jeho úmrtí do roku 273. Prameny, které uvádějí tohoto světce, jsou různé. Nejstarším je Jeronýmské martyrologium (seznam svátků jednotlivých mučedníků v pořadí církevního roku, pozn. red.) sepsané v době mezi první polovinou 5. století a první polovinou století následujícího. více

Jedna z nástrah, která ohrožuje všechny vztahy, spočívá v tom, že v našem malém světě chceme mít vždycky pravdu a že se o svůj prostor nehodláme s nikým dělit. Každou bitvu musíme bezpodmínečně vyhrát. Ale jestliže vy vyhrajete, znamená to přece, že váš partner prohraje. A když vyhraje váš partner, prohrajete zase vy. Je toto láska? Opravdu si myslíte, že tento postoj může být pro váš vztah přínosem? Vaše vzájemné konflikty by se měly stát výzvou k tomu, abyste začali reagovat jinak, abyste se vždy chápali jako celek. Díky tomu se bude váš vztah rozvíjet a vám v něm bude dobře. více

Často jsem viděl mladé a krásné stromy,
které vyháněly své větve k nebi ve snaze růst stále výš,
a připadaly mi jako zpěv naděje.
Ale později, po bouři, jsem je našel spadlé a bez života.
Neměly hluboké kořeny.
Rozpínaly své větve,
aniž byly pevně usazeny v zemi,
a tak jakmile příroda projevila svou sílu, padly.
více

Co zbylo z Jóbovy víry? Jóbova surová víra, plná předsudků a iluzí, prošla zkouškou ohně. To, co z ní zbylo, je očividně malé, mnohem menší než na začátku. Jak malinkou se jeví Jóbova víra ve srovnání s velkou vírou jeho šťastnějších přátel! Netroufá si už na žádné jednoznačné, silácké prohlášení. Skromně trvá na tom, že ničemu nerozumí. Jeho víra je opravdu malá, je však čistá. více

Občas nás přepadá strach z nebezpečí, samoty, odmítnutí nebo zranění.
Svíčka vydává světlo, které zahání temnotu.
Podobně i Boží láska zahání temnoty,
které cítíme v sobě.
Láska zahání strach,
podobně jako světlo zahání tmu.
Svíce je působivý symbol Božího světla,
které září do temnoty.
více

Zůstaň, Pane, s těmi,
jimž je v tento večer odepřen spánek,
s těmi, kdo bdí a pláčou.
Skloň se k nemocným, Ježíši Kriste.
Poskytni úlevu těm, kdo klesají na mysli,
požehnej umírajícím,
ulehči trpícím,
slituj se nad sklíčenými
a ochraňuj ty, kdo se radují,
i nás všechny ve své veliké lásce. Amen.
(sv. Augustin) více

(*Roccasecca 1225/26 - +Fossanova 7.3.1274). Tomáš patří k největším teologům a filozofům křesťanského Západu. více

Svátek obrácení svatého Pavla (25.1.)
Před svým obrácením nebyl Pavel v žádném případě vzdálen Bohu a jeho Zákonu. Naopak, byl pravověrným Židem, až fanaticky věrným předpisům Zákona. Ve světle setkání s Kristem však pochopil, že se tím snažil prosazovat jen sám sebe a svou vlastní spravedlnost a že s celou svou spravedlností žil jenom sám pro sebe. Pochopil, že je zcela nevyhnutelné změnit zaměření svého života. A toto nové zaměření vyjádřil ve slovech: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval“ (Gal 2,20). více

Když chybí Bůh, mizí také naděje.
Vše „řídne“ a ztrácí kompaktnost.
Je to, jako by se ztrácela ta nejhlubší dimenze,
jako by se vše zploštilo
a bylo okradeno o svůj symbolický význam,
který přesahuje čistě materiální stránku.
více

Kdo
se modlí,
nemarní svůj čas,
i když se daná situace
jeví jako naléhavá
a všechno nasvědčuje tomu,
že je nutno výhradně jednat.
více

Už uplynulo více než 100 let od narození Ester "Etty" Hillesum. Etty se narodila 15. ledna v roce 1914 v židovské rodině gymnasijního profesora. Získala právnické vzdělání a studovala i psychologii. V roce 1942 se dobrovolně přihlásila do koncentračního tábora Westerbork, aby mohla sdílet utrpení se svými souvěrci. 7. září 1943 byla s celou svou rodinou zařazena do transportu do Osvětimi, kde byla 30. listopadu se svými rodiči a dvěma mladšími bratry popravena. Etty si během druhé světové války psala deníky. Její deníky a dopisy, které vypovídaly o běžném životě v těžké době a o vnitřní proměně jedné mladé ženy, byly zveřejněny až desítky let po válce a staly se bestsellerem. více

Je velmi důležité přečíst si během dne jeden úryvek z evangelia.
Proč? Abychom se ho naučili nazpaměť? Ne.
Ale abychom nalezli Ježíše,
protože Ježíš je přítomen právě ve svém slově, ve svém evangeliu.
Pokaždé když čtu evangelium, nacházím Krista.
více

Ježíš se nechal pokřtít se od Jana. Když vystupoval z řeky na břeh, spatřil, jak se nad ním otevřelo nebe a jak na něho z otevřeného nebe sestupuje Boží Duch jako holubice. Z nebeských výšin se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn. V tobě jsem si zalíbil!“ Holubice znamenala ve starém Orientu posla lásky toho či onoho božstva. V tomto úryvku o Ježíšově křtu tedy přirovnání k holubici znamená Boží „vyznání lásky“. Ještě dnes můžeme v mnoha kostelech vidět Ducha Svatého v podobě holubice – jsou to „Boží vyznání lásky“ také nám a našemu světu. více

Řekl bych, že jak pro koho a jak kdy. Poznat starého člověka či manžele a vidět či zakusit jejich vzájemnou lásku a dobrotu je krásné. Být svědkem stárnutí člověka, kterého dlouho známe a máme ho rádi, může být ale obtížné. Tam se nám jeho stáří třeba nelíbí a my mu jakoby nechceme dovolit, aby zestárl. To bývá problém dospělých dětí stárnoucích rodičů. Chtěli by mít rodiče stále „v plné parádě“. Jenže oni potřebují být milováni i při svém stárnutí. Je třeba nám, stárnoucím a starým, dovolit stárnout – a přitom nás neposílat na smetiště. Protože když nás pošlete na to smetiště, může být naší obranou, že se budeme stále stavět jako mladí. Nebudeme sami sebou. A to není nakonec pro nikoho dobré. více

Lidé si myslí, že takový král, kníže nebo prezident vůbec neví, co je to strach. Hlídají ho stráže v paláci, střeží ho vojáci, dává na něj pozor armáda, není, čeho by se bál. To je veliký omyl. Oni jsou vám ti vládcové a potentáti ustrašení víc než my všichni dohromady. Tak zrovna král Herodes. více

Když chtěli mudrci z Východu pozdravit novorozeného židovského krále,
museli jistě překonat řadu protivenství, než se vydali na cestu, aby ho vyhledali.
Rozhodli se však postupovat důsledně podle svého plánu.
Hledat Boha je dobrodružství.
Nikdo předem neví,
kudy povede
cesta.
více

V Jeruzalémě se o ničem jiném nehovořilo:
„Prý se narodil židovský král…“
„A kdo to říká?“
„Přijeli nějací mudrci z východu, pohané, milovníci hvězd.“ V chrámu si to šeptali kněží a obchodníci, rabíni pátrali ve svých knihách a hledali stopu, která by jim pomohla najít ono dítě, pastýři se svými stády roznášeli zprávu v sousedních národech, vždy nedůvěřiví rolníci se dívali úkosem na nebe, zdali tam i oni náhodou nespatří hvězdu, a dokonce i celníci zapomněli na chvíli na svou práci výběrčích, aby se poptali, kdo může být onen tak obávaný a očekávaný král. více

Alžběta Anna Setonová (1774–1821), žena námořního obchodníka z New Yorku, zůstala po smrti manžela bez peněz a s pěti dětmi. Byla praktikující členkou episkopální církve, avšak doba smutku, kterou strávila v Itálii, ji přivedla k přestoupení do katolické církve, a to i přes určitý odpor společnosti. Její životní příběh a založení učitelského řádu Milosrdných sester sv. Josefa i jeho rozšíření je pozoruhodným příkladem osobního povolání, které bylo realizováno na správném místě a ve správný čas. více

Křesťan si nemusí nechat dělat horoskop, aby viděl do budoucnosti. Neví, kam kráčí, ale je veden. Jsme muži a ženy, kteří kráčí za příslibem, směřují k setkání, jdou za příslibem – do země, kterou máme obdržet jako dědictví. více

Bůh miluje naši nepatrnost. Jeho milosrdenství nemá konce. Hospodin je shovívavý a plný lásky. Vybral svůj lid ne proto, že byl velký a mocný, ale proto, že byl ze všech nejmenší a nejubožejší. více

Bože, od něhož pochází každé otcovství na nebi i na zemi,
Otče, který jsi láska a život,
učiň, aby se každá lidská rodina na zemi
stala skrze tvého Syna Ježíše Krista zrozeného z ženy
a skrze Ducha Svatého pramenem Boží lásky,
skutečným chrámem života a lásky pro generace,
které se neustále obnovují.
více

Jestliže dítě v jesličkách chápeš jako Spasitele, Krista a Pána,
pak se tvůj život uzdraví a scelí, pak budeš svobodný,
a budeš sám sobě vládnout, místo aby ses nechal ovládat druhými.
Uděláš-li s božským dítětem Ježíšem tuto zkušenost,
pak tvé srdce bude plné radosti.
A tvůj život se rozzáří, tak jako se pastýřům
náhle rozjasnila temná noc světlem anděla.
více

Jak Bůh projevuje lásku?
Ve velikých věcech?
Ne.
Umenšuje se
až k malým projevům
něhy a dobroty.
Činí se malým.
více

Na počátku si Bůh chtěl postavit betlém, a tak stvořil vesmír, aby měl čím ozdobit jesličky. Nejprve vymyslel čas a rozdělil ho na měsíce, týdny a dny. Dny vznikaly milióny let, které jsou pro Boha jako mžik. A pak se pustil do práce. více

Ježíš od nás chce, abychom byli milosrdní a nesoudili.Často se zdá, že jsme byli jmenováni za soudce ostatních: řečmi, pomluvami a souzením všech. Ale Pán nám říká: „Nesuďte, a nebudete souzeni.“ Nakonec žádá, abychom odpouštěli, a bude odpuštěno i nám. Každý den to říkáme v Otčenáši: „Odpusť nám ..., jako i my odpouštíme…“ Pokud neodpouštím, jak mohu prosit Otce o odpuštění? To je křesťanský život. Někdo možná namítne: „Ale otče, to je hloupost!“ více

Kvůli pandemii koronaviru jsme zažili naprosto ojedinělou situaci, kdy byly kostely zavřené a řadu týdnů se nekonaly veřejné bohoslužby. Zeptám se možná trochu provokativně – bylo to ohrožení naší víry?

Jestliže chápeme víru především jako vztah člověka k Bohu a jako kladnou odpověď na Boží slovo, tak zavřené kostely na ni nemají přímý vliv. Víra člověka ovšem nestojí izolovaně – prožíváme ji a sdílíme v mezilidských vztazích, ve skutcích zbožnosti, ve vyrovnávání se s podmínkami života. A zde už musíme rozlišovat. Neřekl bych sice, že jde přímo o víru, ale, řečeno trochu světsky, o míru komfortu, v jakém své křesťanství žijeme. A ten byl opravdu menší a někteří z nás to nesli dost těžce. Někdy to ale vypadá tak, jako kdyby slavení svátostí a společné konání v kostele bylo něčím, na co máme samozřejmý nárok a co nám někdo bere. Jako by to nebyl v prvé řadě vzácný dar.

Okolnosti způsobené pandemií zasáhly do našich životů, a tedy i do života z víry. Z dávných i nedávných dějin ovšem víme, že víra mnohých neutrpěla, ale... více

Svatý Jan od Kříže, obecně známý jako „mystický učitel“, se narodil roku 1542 ve Fontiveros, malém kastilském městečku. Už něžný lidský příběh jeho rodičů byl pro Jana téměř předpovědí: tatínek, Gonzalo de Yepes, ze šlechtického toledského rodu, se oženil proti vůli svých bohatých příbuzných s Kateřinou Alvarezovou, chudou tkadlenou, do níž se zamiloval. více

Jak utěšuje Pán? Něhou. Toto slovo odstraňují neřesti, které nás vzdalují od Pána, neřesti těch, kdo se nechtějí pohnout a jsou vlažní. Něha budí strach. „Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede“ (Iz 40,11). Takto těší Pán: utěšuje laskavostí. Když dítě pláče, maminka ho přece laská, těší a upokojuje. Řekl bych dokonce, že útěcha má být jakýmsi habituálním stavem křesťana. více

Jan od Kříže jednou napsal:
„Kristus je cesta, a tato cesta je umírání.
V okamžiku své smrti byl i on zdeptán na duši,
zcela bez útěchy a pomoci.“
A i takový osud potkal Jana od Kříže,
který zemřel v opuštěnosti a odmítnutí 14.12.1591...
více

Anděl Gabriel je poslán k Marii. A ona s ním vede dialog. Chce, aby jí vysvětlil, co se to v ní – a s ní – děje. Anděl ji pak uvádí stále hlouběji do tajemství jejího života. Vysvětluje jí, že nalezla milost u Boha, a proto počne dítě, které „bude nazváno svaté, Syn Boží“ (Lukáš 1,35). Na otázku, jak se to má stát, anděl odpovídá: „Duch Svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní!“ (Lukáš 1,35).

Jestliže v nás tedy působí Duch Svatý, pak se v nás stane možným řada věcí, jež jsme až doposud považovali za nemožné. Protože u Boha není žádné slovo bez účinku a moci. Jak říká anděl Marii: „U Boha není nic nemožného.“ Maria andělovi věří a odpovídá mu: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova!“ (Lukáš 1,38). Odevzdává se Bohu, aby v ní Bůh jednal. A stává se tak požehnáním pro lidstvo. Narodí se z ní totiž Ježíš, který tento svět promění, prozáří a uzdraví. více

Neposkvrněné početí Panny Marie
Ciírkev skládá Marii poklonu a nazývá ji Tota ipulchra, „Celá krásná“.
Její mládí netkví ve věku ani její krása nespočívá v zevnějšku.
Jak ukazuje evangelium, Maria nevyniká vnějším dojmem –
- pocházela z prosté rodiny, žila skromně v Nazaretě.
Nebyla slavná – ani když ji navštívil anděl, nikdo se to nedozvěděl,
na místě tehdy nebyl žádný reportér.
Blahoslavená Panna nevedla pohodlný život,
ale prožívala starosti a znepokojení,
a když „od ní anděl odešel“ (Lk 1,38), problémy ještě přibyly.
více

„Moje přednosti...?! Vůbec nevím, kam se poděly. Byla jsem zvídavá holčička, tvořivá puberťačka, oblíbená vedoucí ve skautu, nadšená vysokoškolská studentka. Zato dneska...“ Vyhrkla ze sebe Klára a zlomil se jí hlas.
„Někdy se vůbec nepoznávám: na děti křičím a manžela pořád peskuju. Mám pocit, že se ze mě stala stará, hašteřivá megera.“
„Dřív jsem si nikdy nestěžovala, dávala jsem, a nepočítala... Teď počítám úplně všechno: každou minutu, každý halíř, každý čtvereční centimetr. Strašně ráda bych zase byla sama sebou, dokázala se pro něco nadchnout, rozvíjela své nadání, všechny ty dary, které jsem od Boha dostala.“ více

Mikuláš, světec patřící k těm z křesťanského prostředí nejznámějším, se narodil kolem roku 260 v Patrasu v Malé Asii (dnešní jižní Turecko). Kolem roku 300 lid v Myře sám zvolil Mikuláše svým biskupem. Velmi pravděpodobnou příčinou biskupské volby z nadšení lidu byla pověst světce lásky. více

Co udělám, aby byl na světě mír?
Někdo řekne: „Ale svět, to je něco příliš vzdáleného...“
Co udělám, aby byl mír v mé čtvrti, ve škole, na pracovišti?
Vymlouvám se, když začínám válčit, nenávidět a pomlouvat druhé? I to je přece válka!
Jsem umírněný?
Snažím se stavět mosty?
Neodsuzuji?
více

Poslední kniha Bible Zjevení Janovo končí slovy: „A Duch i nevěsta praví: ‘Přijď!’ A kdokoliv to slyší, ať řekne: ‘Přijď!’ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života. (...) Ten, od něhož je to svědectví, praví: ‘Ano, přijdu brzo.’ Amen, přijď, Pane Ježíši! Milost Pána Ježíše se všemi“ (Zj 22,17.20-21). Tento eschatologický text čteme obvykle v adventu a týká se paruzie – druhého Kristova příchodu. Ale nevnímejme paruzii jenom jako něco budoucího, ale hlavně přítomného. více

Advent je opět tady.
Jak jej prožít nějak smysluplně, plodně?
Nabízíme vám zvukový záznam pořadu TV Noe,
se kterým lze dobře využít chvíle
při práci, žehlení, pečení, řízení, běhání...
více

Poslední neděli liturgického roku slavíme svátek Ježíše Krista, Krále celého stvoření. Vyvstává otázka, jak je to s Ježíšovou královskou důstojností. – Jedná se o důstojnost toho, kdo až do konce miluje, odpouští, usiluje o společenství s lidmi, kteří jsou jeho bratřími. Je to panování toho, kdo kraluje „ze dřeva“, jak s oblibou říkávali církevní otcové. Nezapomínejme na to, že až když visel na kříži, byl nad jeho hlavu zavěšen nápis „židovský král“. více

Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen úžasný listopadový obrat. Současná situace našeho národa mne ale však skličuje. více

Na počátku církevního roku stojí advent. Každému roku je přiřazena jiná série úryvků z Bible, které se předčítají při bohoslužbě. Po adventu následují Vánoce, dále liturgické mezidobí, postní doba, Velikonoce a pak po zbytek církevního roku znovu mezidobí. Každé období má svou vlastní barvu, kterou nacházíme na látkách použitých v kostele i na oděvu, který má na sobě kněz. více

Česká princezna Anežka Přemyslovna je naprosto mimořádným zjevem v duchovních i kulturních dějinách naší země. Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I., její matkou byla Konstancie, dcera uherského krále Bély III. Když byly Anežce pouhé tři roky, byla poslána se svou starší sestrou Annou do polské Třebnice. Obě byly zasnoubeny synům slezského knížete Jindřicha Bradatého a svaté Hedviky, a proto byly poslány na vychování do tamního kláštera cisterciaček, který svatá Hedvika založila. více

Láska je dřina.
Ale
manželství
není
polepšovna…
více

Svatý Martin se narodil pohanským rodičům roku 316, nebo 317 v panonské Sabarii (dnešní Szombathely v Maďarsku). Své dětství prožil v Pavii (dříve Ticinum) patrně proto, že jeho otec tribun tam byl se svou posádkou přemístěn. V Pavii zrál jeho smysl pro víru. Přes odpor rodičů byl ve dvanácti letech přijat do katechumenátu, ale až po šesti letech mohl přijmout křest. Navíc byl v patnácti letech přinucen narukovat. Stal se důstojníkem jízdní stráže a brzy si získal oblibu a úctu u vojáků. Známou se stala příhoda ze zimy roku 334. Tehdy se Martin před branami města Amiens rozdělil se žebrákem o svůj plášť. Poté měl vidění, v němž se mu Kristus zjevil oděný do toho kusu pláště, kterým podaroval chudáka v Amiens. Pro Martina to bylo znamení, aby přestal být císařským vojákem a stal se vojákem Kristovým. Než se tak stalo, uběhla spousta let. Martin opustil vojenskou službu až roku 356. více

Dne 9. listopadu 1906 zemřela na Karmelu sv. Josefa v Dijonu ve Francii mladá karmelitka Elisabeth de la Trinité (Alžběta od Nejsvětější Trojice). Bylo jí 26 let a strávila na Karmelu pět let a tři měsíce. 25. listopadu byla 1984 blahořečena Janem Pavlem II. Sv. otec tehdy řekl: "V blahoslavené Alžbětě nám září nové světlo, v ní nalézáme nové bezpečné a jisté vedení." Alžběta od Trojice přinesla několik zásadních a svěžích pohledů pro život z křesťanské víry. Svatořečena byla 16.10.2016. více