Bože, od něhož pochází každé otcovství na nebi i na zemi,
Otče, který jsi láska a život,
učiň, aby se každá lidská rodina na zemi
stala skrze tvého Syna Ježíše Krista zrozeného z ženy
a skrze Ducha Svatého pramenem Boží lásky,
skutečným chrámem života a lásky pro generace,
které se neustále obnovují.
více

Na počátku si Bůh chtěl postavit betlém, a tak stvořil vesmír, aby měl čím ozdobit jesličky. Nejprve vymyslel čas a rozdělil ho na měsíce, týdny a dny. Dny vznikaly milióny let, které jsou pro Boha jako mžik. A pak se pustil do práce. více

... Nebyli jste žádní prostomyslní chudáčci, jinak by vám těžko někdo svěřil svá stáda. Byli jste typickými příslušníky národa kočovných pastevců, vědomi si své odpovědnosti i ceny. Nemohli jste se – daleko od vesnic a měst – spoléhat na cizí pomoc, museli jste se umět rychle a správně rozhodovat. Mnohdy vám nezbylo než se zbraní v ruce vystoupit na obranu proti dravé zvěři i lidským zlodějům. Vaše ruce, tváře i způsoby byly hrubé, zcela cizí umělé hladkosti městských obchodníků a farizeů. Spali jste na zemi, pod nebem plným hvězd, – a vzhlíželi jste k němu. více

Náš Pán tě miluje, má drahá dcero, a miluje tě velmi něžně.
Pokud ti nedává vždycky okoušet sladkost této své lásky,
pak to činí proto, aby tě učil hlubší pokoře a skromnosti.
více

Čas se naplnil.
Zjevuje se mocný Bůh
skrytý v malém dítěti.
Viditelný je čistým srdcem.
Těm, kteří jej přijali,
dává moc
stát se Božími dětmi.
více

Porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a uložila ho do jeslí, protože ve světnici neměli dost místa. (Bible Lukáš 2,7).

Vážení provozovatelé hostinských zařízení v Betlémě,
je tomu už drahně let, co jste ve svých domech nenašli místo pro mladý poutnický pár, který nakonec musel vzít zavděk nouzovým přístřeším ve chlévě. Ano, už si na ten nešťastný případ vzpomínáte: byl to jakýsi nazaretský tesař se svou ženou, která očekávala narození prvního dítěte. Ještě ji vidíte, jak sedí na oslu, ztrápená úmornou cestou a nadcházejícími porodními bolestmi. Kolik jen jste od té doby zaslechli výčitek; od sousedů i vlastního svědomí… Nechci k nim přidávat další. Spíše bych vám chtěl sdělit, že VÁS CHÁPU, a obhájit vaše jednání. více

Kamarádka mi přinesla krásně zabalený dárek. Mačkaný hedvábný papír, krásná stuha. „Uvnitř je kouzelné zrcadlo,“ řekla mi zcela vážně. „Je ve zlatém rámu vykládaném drahokamy a není jen tak obyčejné. Jako každé kouzelné zrcadlo pravdivě ukazuje věci, které běžně nejsou vidět. Na zadní straně je napsané zaklínadlo. To musíš nahlas říct a potom se do zrcadla podívat. Pak uvidíš.“ Radila mi, abych dobře zvážila, koho do něj nechám dívat jako do kouzelného zrcadla. Varovala mě: „Každý to nesnese.“ Ti, kdo neznají tajemství zrcadla, uvidí jen obyčejné zrcátko. více

Mé sestře je deset let. Ve škole jí učitelka řekne: "víš, že ve tvé rodině je významný vědec?“ Karin mlčí jako zařezaná. „No jistě, někdo, kdo je ti velmi blízko.“ Karin marně přemýšlí. „Možná dědeček, byl veterinář a vynalezl léčbu pro krávy.“ „Jsi vedle, dítě moje, jde o tvého otce.“ Tak jsme jednoho dne zjistily, že tatínek je známý a uznávaný vědec. Samozřejmě jsme slyšeli o Downově syndromu, který způsobuje, že děti vypadají, jak se tehdy říkalo, jako mongolové. Lidé z Mongolska nám prý tehdy naši zdvořilost vraceli, když tvrdili, že jejich děti s Downovým syndromem zase připomínají nás. více

Neposkvrněné početí Panny Marie
Ciírkev skládá Marii poklonu a nazývá ji Tota ipulchra, „Celá krásná“.
Její mládí netkví ve věku ani její krása nespočívá v zevnějšku.
Jak ukazuje evangelium, Maria nevyniká vnějším dojmem –
- pocházela z prosté rodiny, žila skromně v Nazaretě.
Nebyla slavná – ani když ji navštívil anděl, nikdo se to nedozvěděl,
na místě tehdy nebyl žádný reportér.
Blahoslavená Panna nevedla pohodlný život,
ale prožívala starosti a znepokojení,
a když „od ní anděl odešel“ (Lk 1,38), problémy ještě přibyly.
více

Mikuláš, světec patřící k těm z křesťanského prostředí nejznámějším, se narodil kolem roku 260 v Patrasu v Malé Asii (dnešní jižní Turecko). Kolem roku 300 lid v Myře sám zvolil Mikuláše svým biskupem. Velmi pravděpodobnou příčinou biskupské volby z nadšení lidu byla pověst světce lásky. více

Co udělám, aby byl na světě mír?
Někdo řekne: „Ale svět, to je něco příliš vzdáleného...“
Co udělám, aby byl mír v mé čtvrti, ve škole, na pracovišti?
Vymlouvám se, když začínám válčit, nenávidět a pomlouvat druhé? I to je přece válka!
Jsem umírněný?
Snažím se stavět mosty?
Neodsuzuji?
více

Poslední kniha Bible Zjevení Janovo končí slovy: „A Duch i nevěsta praví: ‘Přijď!’ A kdokoliv to slyší, ať řekne: ‘Přijď!’ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života. (...) Ten, od něhož je to svědectví, praví: ‘Ano, přijdu brzo.’ Amen, přijď, Pane Ježíši! Milost Pána Ježíše se všemi“ (Zj 22,17.20-21). Tento eschatologický text čteme obvykle v adventu a týká se paruzie – druhého Kristova příchodu. Ale nevnímejme paruzii jenom jako něco budoucího, ale hlavně přítomného. více

V době adventní se zkus během dne (nebo večer) zamyslet:
kde byl Bůh v tomto dni?
Vidím nějaké jeho stopy, impulzy?
Jak ke mně promlouval?
K čemu směřuje můj život?
Proč dělám to, co dělám?
více

C. S. Lewis byl jedním z nejpřednějších křesťanských apologetů 20. století, který skrze své dílo pronikl k milionům lidí. Léta studií a na počátku své kariéry byl C. S. Lewis přesvědčeným ateistou. Od křesťanské víry se odvrátil jako adolescent a kontakty s církví zůstávaly zpřetrhány až dlouho do jeho dospělosti. Osobní zkušenost s 1. Světovou válkou, následný válečný stres, bolestivá zranění, ani odloučení od lidí, které miloval, jej nedokázaly přimět, aby znovu obrátil své srdce k Bohu. více

Poslední neděli liturgického roku slavíme svátek Ježíše Krista, Krále celého stvoření. Vyvstává otázka, jak je to s Ježíšovou královskou důstojností. – Jedná se o důstojnost toho, kdo až do konce miluje, odpouští, usiluje o společenství s lidmi, kteří jsou jeho bratřími. Je to panování toho, kdo kraluje „ze dřeva“, jak s oblibou říkávali církevní otcové. Nezapomínejme na to, že až když visel na kříži, byl nad jeho hlavu zavěšen nápis „židovský král“. více

Milé děti, papež je hlavou římskokatolické církve. Žije ve Vatikánu, což je malý stát v centru Říma. Máte někdy na starosti mladšího sourozence nebo domácího mazlíčka? Papež s dalšími biskupy má na starosti více než miliardu a tři sta tisíc katolíků. To je teprve odpovědnost! Začněme tím, že se podíváme na několik oficiálních papežských titulů: více

Stal jsem se vojákem. Dnes bychom řekli důstojníkem. Měl jsem dokonce i svého otroka, který byl zároveň mým nejlepším kamarádem. V roce 335 dorazila naše vojenská jednotka do města Amiens. Nechci, aby mé vyprávění bylo jednotvárné. A tak nechám promluvit svého dobrého přítele Sulpicia Severa: více

Svatý Martin vypráví: V armádě jsem sloužil už řadu let, ale po příhodě s žebrákem jsem začal tušit, že se má důstojnická kariéra blíží ke konci. Naše jednotka se přesunula na severní hranici, protože Římskou říši napadli barbaři. Schylovalo se k bitvě a císař Julián shromáždil vojsko. více

„Je těžké uchovat si křesťanskou naději a víru“,
píše si do deníku vojenský kaplan
Britského letectva RAF z druhé světové války…
"Před spaním jsem si včera večer
četl kapitolu z knihy Kazatel. Připadl jsem na ni náhodou.
Jaký strašlivý popis v ní je:
´Pamatuj na svého Tvůrce…
… než přijdou zlé doby a dostaví se léta,
o kterých řekneš: ‘Nemám je rád’.“
více

Když se zdá, že nastává chvíle odchodu,
a je-li umírající připraven na smrt jako křesťan,
může se někdo z přítomných pomodlit
některé následující modlitby:
více

Alice: O životě po smrti jsem vždy pochybovala. Jak si můžeme být jistí, že jednou, až zemřeme, budeme navěky žít? Tato věc mě stále znepokojuje!

Ježíš: Když Bůh stvořil člověka, učinil ho odlišného od ostatních živočichů. Co se týče těla, rozdíl je malý. Na chvilku však nechme stranou problém evoluce a humanizace, tedy polidšťování. Skutečný rozdíl spočívá v tomto: smrt zvířete znamená jeho úplný konec, zatímco u člověka to neplatí! Když zemře člověk, zemře jen jeho tělo, ale ne duch. Jeho život pokračuje navěky. více

Modlitba za zemřelé rodiče
Bože, ty jsi nám přikázal ctít a milovat otce a matku;
vyslyš mé modlitby za mé zemřelé rodiče.
Odevzdávám je do tvé náruče
a odpouštím jim vše, čím se snad ze slabosti proti mně provinili.
Odplať jim za všechno dobré, co mě i druhým prokázali
a ve svém milosrdenství jim odpusť,
čím se provinili proti tobě a bližním.
Dej, abych je jednou mohl(a) znovu vidět
v radosti a jistotě, že už nikdy nebudeme od sebe odloučeni
a že všichni najdeme u tebe věčný domov.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
více

Když přemýšlím o tom, jaký by mohl být onen svět, obracím se pomocí analogie k úžasné ukázce Božího milosrdenství v podobenství o marnotratném synu (srov. Lk 15,11–24). Máme tu židovského chlapce, který spáchá dva z nejhorších možných hříchů – prohýří otcovo dědictví a je na tom tak bídně, že by vzal zavděk i jídlem pro vepře. Pak se rozhodne jít domů a usmířit se s otcem. Myslím, že tak bude vypadat smrt, poslední cesta, pro každého z nás. více

S Ježíšem se můžeme setkat různým způsobem, ale rád bych vám ukázal čtyři stupně nebo čtyři různé způsoby či dimenze tohoto setkání. Formuluji to takto jen pro větší srozumitelnost. Nemám v úmyslu rozdělovat lidi do různých kategorií, jako kdyby byl jeden člověk na prvním stupni a další na druhém… Tyto stupně nebo různé dimenze se často navzájem prolínají, ale měli bychom si je pro lepší pochopení zapamatovat. více

Nastoupil jsem do prvního ročníku litoměřického semináře. Po slavnostním zahájení akademického roku jsem se první říjnovou neděli s ostatními bohoslovci vypravil na Radobýl. Přibližne 120 let přede mnou byl v Litoměřicích advokátním koncipientem Karel Hynek Mácha. V neděli 23. října 1836 také došel na kopec Radobýl a posadil se u tří křížů. Vytáhl z kapsy papír a tužku a začal psát svou poslední báseň. Dole ve městě vyšlehl plamen. Mladý básník se nerozpakoval. Běžel do města k hořícímu ohni... více

Přijímejme okolnosti, ve kterých se nacházíte! Apoštol Pavel říká: Jsem zvyklý jíst dobré jídlo zrovna tak jako špatné. Jsem zvyklý snášet zimu i vedro. Jsem zvyklý být přijímaný i nepřijímaný. Jsem zvyklý žít v jakýchkoli podmínkách… To je charakterní muž. Tento přístup svědčí o umění přijímat nesnáze. více

Byl jednou jeden farmář, který žil v horách. Byl to chudý muž, podobně jako ostatní farmáři, kteří žili v jeho sousedství. Ale díky houževnatosti a pracovitosti se mu podařilo koupit si koně. Radoval se z toho. Farmáři z okolí mu záviděli, ale přesto přišli a blahopřáli mu. Říkali mu: “Přejeme ti, abys měl s tímto koněm hodně štěstí.” Ale on odpověděl: “Štěstí, neštěstí, kdo ví, co z toho bude.” více

Následující výstižný příběh pochází z dob pouštních otců. Jistému nezkušenému mladému učedníkovi připadalo náročné modlit se usebraně delší čas. Ustavičně pozoroval však starého mnicha, který sedával na břehu jezera a byl neustále ponořen do hluboké meditace. Po nějakou dobu chodíval za starcem s prosbou, aby ho naučil modlit se. Mnich si ho dlouho nevšímal, až jednou konečně ztratil trpělivost, chytil učedníka za hlavu a ponořil mu ji pod vodu. Ubohý mladík měl pocit, že se topí, a tak se přirozeně snažil ze všech sil vynořit. více

Jako mladý kněz jsem byl v době komunistické normalizace poslán do Českého Krumlova. Měl jsem obavy ze Státní bezpečnosti, ale skutečnost předčila všechny mé představy. Naivně jsem se domníval, že když nebudu příliš vyčnívat, estébáci si mě nevšimnou. Opak byl pravdou. Byl jsem tu více na očích. Poprvé mě dotyční pánové navštívili ve středu 1. dubna 1975. Přišli bez ohlášení dopoledne a po zaklepání vstoupili do farní kanceláře. Strávil jsem s nimi hodinu. Slibovali, že mohu být jmenován vikářem. Na to jsem jim řekl, že už vikářem jsem. Zarazilo je to, neměli nejnovější informace, ale nenechali se zviklat a dále slibovali i vyšší církevní posty. Začal jsem být ostražitý. Pochopil jsem, kam směřují. Velmi brzy mi nabídli, abych s nimi podepsal spolupráci. více

Často se modlíme k Marii,
ale zpravidla nás ani nenapadne,
že bychom se mohli modlit s Marií.
A přitom – bylo by velmi příjemné vstoupit
během modlitby do její přítomnosti.
Cítit ji u sebe, cítit, že se modlí s námi,
že s námi chválí Boha a děkuje mu.      
Její přítomnost bezesporu umocňuje naši modlitbu,
činí ji efektivnější. Co konkrétně to však znamená? více

Terezie Martinová - dívka z bohaté rodiny, která si může dopřát mnoho... Místo toho ale vstupuje do přísného kláštera. Bylo jí patnáct let. Vstoupila na Karmel a už nikdy klášter neopustila. Svůj život strávila na několika metrech čtverečních, a přesto se stala světovou patronkou misií. Neudělala nic oslnivého, a přesto se její autobiografie stala bestsellerem. Chtěla žít ve skrytosti, a přece ji v současnosti milují a vzývají miliony křesťanů. Její teologický, misionářský a duchovní vliv je obrovský. více

Působení papeže Pavla VI. - Giovanni Battista Montiniho - se někdy jakoby ztrácí mezi dvěma velkými osobnostmi, jež udávaly tón na cestě katolické církve druhou polovinou dvacátého století. A to Janem XXIII. a hlavně Janem Pavlem II. Proto se na něj poněkud zapomíná, navzdory tomu, že Pavel VI. kormidloval odvážně navzdory křehké a subtilní fyzické konstituci lodičku sv. Petra ve složitých dobách velkých společenských otřesů a musel proplouvat mezi útesy složitých problémů a napětí uvnitř církve. více

Dvěma příhodám z dětství přičítal otec Pio vždycky zvláštní důležitost, proto se k nim často vracel se svými duchovními vůdci. K oběma došlo asi v jeho patnácti letech, krátce před rokem 1903, kdy vstoupil ke kapucínům. Obě příhody měly velký význam pro průběh otcova života. více

O mladičké Ludmile jde pověst celou zemí. Jak je krásná! A jaké má dobré srdce! Na břeh Labe přijíždí vznešené poselstvo: „Sám vládce české země, kníže Bořivoj, prosí Ludmilu, aby se stala jeho ženou!
Ludmila opouští rodný kraj. Kolem cesty jsou zástupy lidí, každý jásotem a radostným voláním zdraví svou novou kněžnu. Hoj, to je ale slavná svatba! Když poté kníže Bořivoj přivádí Ludmilu do korunovační síně a nová česká kněžna usedá na trůn, všichni padají na kolena a klaní se své paní.
Ludmile však úzkostně bije srdce v hrudi. Má stát po boku svému muži, vládci celé země. Dokáže to? Bude dobrou kněžnou?
více

Jedna moje známá přišla o dceru,
za velmi drastických okolností.
Statečně tomu čelí,
nachází oporu ve své víře
a ve své přirozené důstojnosti. více

Byl jsem svědkem toho, jak jedna maminka vysvětlovala svému dítěti, že kříž pravou rukou od čela k srdci a od levého ramene k pravému děláme proto, že Bůh je nahoře, dole, vlevo i vpravo. Je pravda, že Bůh je skutečně všude a obklopuje nás zezadu i zpředu (Žl 139). Ale to není důvod, proč děláme na začátku mše znamení kříže. více

Život v lágru ukázal, že člověk může "žít jinak“. Existuje dost příkladů, často heroických, které prokázaly, že se třeba apatie nebo podrážděnost potlačit dá. Že existuje zbytek duchovní svobody, svobodného postoje našeho „já“ k okolí dokonce i v této zdánlivě absolutně vnucené situaci. Kdo z těch, kteří prožili koncentrační tábor, by nemohl vyprávět o lidech, kteří chodili po apelplacech nebo po ubikacích a rozdávali tu dobré slovo, tu poslední sousto chleba? více

V zemích Západu byla objevena nová smrtelná nemoc – virus HIV způsobující nemoc AIDS. První případy byly zaznamenány mezi homosexuály v USA v roce 1981. Brzy se ukázalo, že kromě homosexuálů jsou nákazou tímto virem ohroženy i jiné skupiny, zvláště narkomani, kteří si drogu píchají do žil, jejich sexuální partneři a ti narkomani, kteří si vzájemně půjčují jehly. O nemoci panovalo mnoho předsudků. Hodně lidí se obávalo, že ji lze chytit ze záchodových sedátek, ručníků a hrníčků, kterých se dotkli nakažení. Matka Tereza se o zničujícím dopadu HIV poprvé dozvěděla v červnu 1985, když navštívila pacienty univerzitní nemocnice George Washingtona ve Washingtonu D. C. více

Když bylo v Lidicích zahájeno vyvádění všech obyvatel z domů, byl v každé skupině vojáků byl vždy jeden, který uměl česky. Všechny probudili, vyzvali obyvatele, aby si vzali s sebou veškeré doklady, peníze, šperky a vkladní knížky. Lidičtí měli být ještě před smrtí o vše okradeni. „Budete evakuováni, vemte si jídlo na dva dny, vrátíte se“, uklidňovali všechny. Lidice se postupně rozsvěcovaly. Poznávací znamení. V domě, odkud již byli všichni obyvatelé odvedeni, se rozsvítilo. Některé rodiny rozdělovali již poté, co opustily dům. Ženy s dětmi odváděli do školy a na Horákův statek přiváděli jen muže. více

Nechme se vést
k velmi praktické
a otevřené víře.
více

Ó cesty plné zákrut!
Běda opovážlivé duši, která doufá,
že dosáhne něčeho lepšího,
když se od tebe vzdálí, Bože!
Převracej se dopředu,
na záda, na bok nebo na břicho,
všechno je tvrdé – a jen ty jsi odpočinutí.
A hle, ty jsi tady a osvobozuješ nás
od politováníhodných omylů
a uvádíš nás na svou cestu.
více

U Moniky – jako mladé dívky – se nepozorovaně objevila náklonnost k vínu. Když ji totiž rodiče poslali, aby nabrala ze sudu víno, ponořila do sudu nádobu na víno, ale než z ní přelila víno do láhve, trošičku z nádoby usrkla: víc zprvu vypít nesvedla, protože jí to nechutnalo. Ale když k té kapce přidávala den po dni kapky další, propadla tomuto návyku tak, že už byla schopná vypít pohárky plné vína až do dna. více

Nikde v Bibli není ani nejmenší náznak, že by peníze byly něco špatného. Ježíš nikdy nic takového neřekl. Řekl však, že peníze jsou tím nejsilnějším, co se snaží uchvátit naše srdce. Také řekl, že má-li někdo velké bohatství, může mu to bránit ve vstupu do jeho království. Nikdy však neprohlásil, že by peníze byly zlo nebo něco, čemu je třeba se vyhnout. Ve skutečnosti byly peníze častým tématem jeho kázání. více

Pro nezasvěcené lidi je dosti překvapivé, že v koncentračním táboře existovalo něco takového jako humor. Sice spíše jen v náznacích a jen na několik vteřin nebo minut, ale existoval. Také humor je totiž zbraní duše v boji o přežití. O mimořádně pozitivní roli humoru v lidském životě se ví. Humor dovede vytvořit odstup a postavit člověka nad situaci, třebas jen na pár vteřin. více

Byl jsem přesvědčen, že katolíci uctívají Marii tak, jako se my protestanti modlíme k Bohu. Na mnoha fotografiích lidé klečí před obrazem Marie nebo před její sochou či ikonou. Existuje nespočetné množství obsáhlých knih o Marii a desítky modlitebních knížek. Klasický protestantský názor, opírající se o biblický zákaz uctívání model, mariánskou úctu hodnotil jako formu modlářství. Otázky týkající se Marie mě znepokojovaly a instinktivně jsem je odsouval do pozadí. Nezastávala významné místo ani v mých kázáních, ani v životě. více

František Jägerstätter vytušil, že po převezení do Berlína bude muset počítat naprosto se vším. Podle válečného trestního řádu vydaného 17. srpna 1938 byly procesy před válečnými soudy vedeny vždycky jen v jediné instanci. Říšský válečný soud v Berlíně proto řešil jen mimořádné případy. Podle trestního řádu patřilo mezi trestné činy příslušející pod říšský válečný soud také „podvracení branných sil“. Jägerstätterův případ byl přeložením do Berlína tedy klasifikován jako vážný. Ještě před zpřístupněním spisů někdejšího říšského válečného soudu ve Vojenském historickém archivu v Praze bylo zjevné, že odmítnutí branné služby z náboženských důvodů se posuzovalo kvalitativně jinak nežli tentýž skutek z politických důvodů. více

I když jsou peníze pro zajištění našich farností a pastorační služby peníze zásadní, musíme být stále ve střehu, aby v našem úsilí nešlo pouze o peníze. Sloužíme Bohu, který je vlastníkem všeho. Všechno mu patří. Jednoho dne to každému bude zřejmé. více

Stručná odpověď zní: svatý Ignác z Loyoly žil v 16. století. Byl vojákem, ze kterého se stal mystik, založil katolickou řeholi Tovaryšstvo Ježíšovo, známou také pod názvem jezuité. Zajímat by nás měl proto, že jeho způsob života pomohl milionům lidí objevit radost, pokoj, svobodu a v neposlední řadě zakoušet Boha v každodenním životě.
„Způsob duchovního pokroku“ svatého Ignáce, abychom použili jeden z jeho oblíbených výrazů, vedl lidi více než 450 let k plnějšímu životu. To celkem vzato není špatná bilance.
Ignácův způsob spočívá v hledání svobody – svobody stát se tím, kým máme být, svobody dávat a přijímat lásku, správně se rozhodovat, vnímat krásu stvoření a tajemství Boží lásky. Tento způsob vychází z přístupu, který nám zanechal ve svých dílech, i z tradice, praxe a duchovních zkušeností, které si jezuitští kněží a bratři předávali z generace na generaci.
více

Gereon Goldmann by německý františkán, který za II. světové války prošel s německou armádou část Evropy a Afriky jako zdravotník a následně jako zajatec... Jeho strhující životní příběh je poutavým a čtivým způsobem popsaný v knize "Ve stínu všemocného". V následujícím textu nabízíme jeho vzpomínky na své kněžské svěcení v jednom zajateckém táboře v Africe roku 1944. více

Láska a manželství jsou velice důležitou součástí života mnoha lidí. Láska potřebuje také rozum a zkušenost, přestože jen málokdo si do svých vztahů nechá mluvit. Pak může pomoci moudrost předků, vyjádřená v příslovích. O lásce a manželství najdeme hojně přísloví snad ve všech kulturách. více