Za jedné velmi temné noci
kdy nesvítil měsíc,
kráčel před mnoha lety
temnými ulicemi jednoho města muž
a nesl hořící lampu naplněnou olejem.
více

Kdosi řekl:
„Jdu pomalu,
protože hrozně spěchám...“
Výrok dává víc smyslu,
než se zdá. více

Když jeden bohatý podnikatel narazil na rybáře, který poklidně seděl opřený o loď a hrál si s dětmi, zděšeně se ho zeptal: „Proč nerybaříš?“ „Protože pro dnešek jsem už ulovil dostatečné množství ryb,“ odpověděl rybář. „Proč neulovíš ještě nějaké další?“ více

Jeden řezník se věnoval své práci, když s překvapením zjistil, že do obchodu vstoupil pes. Snažil se ho zahnat, ale pes se okamžitě vrátil. Opět ho chtěl vystrnadit, ale všiml si, že pes v hubě přinesl vzkaz. Vzal si ho a četl: „Mohl byste mi poslat dvanáct párků a tři klobásy, prosím?“ Řezník si všiml, že ke vzkazu byla také připevněna bankovka. Vzal si tedy peníze, vložil do tašky dvanáct párků a tři klobásy a spolu s drobnými ji zavěsil psovi do tlamy. Řezník byl ohromen, a protože už byla zavírací doba, rozhodl se sledovat psa, který se vydal po ulici s taškou zavěšenou v tlamě. více

Kdyby nám svatí mohli vyprávět, jak smýšlejí o tom, co o nich bylo napsáno, velice by nás to překvapilo. Bezpochyby by nám často vyznali, že se nepoznávají v portrétech duší, které jsme jim vymalovali. (Sv. Terezie od Dítěte Ježíše) více

Krize nemusí v lidském životě znamenat tragickou událost. I když tato zkušenost bývá obvykle velmi bolestná, jedná se o doprovodný proces vnitřního růstu. Chce-li člověk dospět k nové životní etapě, musí bezpodmínečně opustit tu starou. více

Sami zakusíme nesrovnatelně větší štěstí, budeme-li si ve svém okolí všímat spíše dobrého než zlého. více

Kdybychom si přeložili Mariino „staň se“ doslovně, znělo by: „Kéž se mi stane podle tvého slova!“ Nikoli rezignace ani strach, co zase Pán Bůh vymyslí... Boží vůle nemusí být vždycky to nejlehčí, ale ani z principu to nejtěžší, jak si někdy představujeme. A v nejhlubší podstatě nemůže být Boží vůle nic jiného než láska a dobro, protože Bůh sám je Láska a Dobro nejvyšší. více

Modlím se docela prostě. Všechno, co mě napadá, co musím dělat, co mi dělá starosti, také všechno potěšitelné a především lidi, na které myslím, předkládám Bohu. více

Byl jednou jeden náročný a přísný učitel, kterého si ale mnozí studenti cenili jako člověka spravedlivého a chápajícího. Když jednoho letního dne skončila výuka a učitel na stole urovnával papíry, přistoupil k němu jeden student a vyzývavým způsobem řekl: „Pane učiteli, ani nevíte, jak jsem rád, že už po vyučování nebudu muset poslouchat ty vaše nesmysly a dívat se na ten váš nudný ksicht.“ více

Víra v Boha nespočívá v jednoduchém přejímání hotových dogmatických článků, které by v každé lidské duši uhasilo vrozenou žízeň po Bohu. Naopak, víra vede lidi, putující v čase, k Bohu, který je ve své nekonečnosti stále nový. více

Teprve v nebi uvidíme pravdu o všem. Na zemi je to nemožné. (sv. Terezie od Dítěte Ježíše) více

Všichni peníze potřebujeme, ale jedni mají více než druzí a mnoho lidí má málo i na pokrytí svých zcela základních potřeb. Jaký postoj tedy máme k penězům a k jejich užívání zaujmout? více

Jediným zločinem, ze kterého Herodes obvinil Ježíše, bylo to, že je blázen... Já si to také myslím. Vždyť to bylo bláznovství, že hledal malá srdce smrtelných lidí. (Sv. Terezie od Dítěte Ježíše) více

Věřit a následovat Krista znamená upustit od sebejistoty a v dobrém i zlém se svěřit Bohu do rukou. Ten bude naší jedinou zárukou. (Myšlenka k 23. neděli v mezidobí - cyklus C; Lk 14,25-33) více

Kdysi jako mladá řeholnice pracovala v Severní Koreji a byla tam v padesátých letech byla komunisty vězněna. více

Jeden malý chlapec s hrůzou v očích vyprávěl své matce, že v lese je zlý duch, ze kterého má strach, protože duch na něho volal, že ho nemá rád. Matka se s dítětem vydala k lesu na místo, odkud předtím uteklo. více

Mrtvý člověk, kterého doprovázel na místní hřbitov smuteční průvod, zničehonic oživl a začal bušit na víko rakve. Zvedli víko a dotyčný se posadil. „Co to děláte?“ ptal se lidí shromážděných k obřadu. „Já nejsem mrtvý.“ Všichni mlčeli, ale bylo vidět, že jeho slovům nikdo nevěřil. Nakonec promluvil jeden z pozůstalých: „Příteli, lékař i notář tě oba prohlásili za mrtvého. Takže mrtvý jsi, to nám věř.“ A řádně ho pochovali. více

Přátelství je pro mě něco drahocenného, vzácného, je to Boží dar. Rozlišuji ale mezi přátelstvím a vstřícností, laskavostí. Vstřícní bychom měli být ke všem lidem, ne s každým však můžeme být přítelem. více

Ani v temných chvílích nesmíme zapomínat na štěstí, kterého se nám dostalo. Kdo děkuje, dospěje k jinému pohledu na svoje štěstí, cítí, že je mnohem silnější. více

Ježíš nedává svým učedníkům žádnou záruku. Musíme se odvážit nést riziko, následujeme-li někoho, kdo nemá, kam by hlavu položil (Lk 9,58). Bereme-li ale Mistrovy radikální výzvy vážně, budeme šťastnější a bude se nám žít lehčeji. více

V době krize přestává být situace člověka taková, jaká bývala dříve. Proto se objevuje nostalgická touha znovu získat to, co bylo ztraceno, protože za původních podmínek jsme se cítili dobře, znali jsme je, tvořily náš domov. více

Ó milostivý chlebe,
rač v nás oheň Ducha svatého tak zapálit,
abychom hrozni byli všelikým nepřátelům
jako lvové ohněm dýchajíce,
totiž zapálenou pravdou a láskou. více

Bůh po nás chce, abychom měli důvěru, abychom důvěřovali jemu i sobě navzájem. Tak se z nás stanou jistí, silní lidé. Lidé, kteří se naučili důvěřovat, se nechvějí, nýbrž mají odvahu zasáhnout, protestovat, když někdo říká něco opovržlivého, zlého, ničivého. A především mají odvahu říct ano, když je jich zapotřebí. Bůh chce, abychom věděli, že je na naší straně. více

I mezi námi jsou mnozí, kteří věří snadno, takřka srdcem, jako uvěřila Marie, ale jsou i Tomášové, kteří neuvěří, dokud se nepřesvědčí. Obojí jsou ale Pánu stejně milí... více

Přestože každý z oněch deseti apoštolů, kteří viděli na vlastní oči vzkříšeného Ježíše, poskytl Tomášovi přesvědčivé svědectví, nechtěl uvěřit (srov. Jan 20,25). Je dost pravděpodobné, že jeho nevěřícnost plyne ze závisti. Lze vytušit jeho myšlenky: „Proč jsem nemohl být s ním? To není spravedlivé.“ více

Kdybychom častěji hleděli na kříž, upustili bychom od jakéhokoli pomyšlení na to, že nás Bůh obviňuje a že se o nás nestará. více

Pán neříká: Kdybyste byli velkorysejší, obětavější, nesli byste více ovoce a dělali byste větší pokroky na své cestě. Nežádá nás, abychom se starali o svou cestu, ale abychom se s rozhodností vydali po jeho cestě. více

Výběr z knižního rozhovoru s výraznou osobností církve 20. století Otou Mádrem. (15.2.1917 - 27.2.2011) více

Poznal jsem ve svém životě, že není malých rolí. Někdy totiž stačí jedna docela malinká role, aby změnila „velké“ věci. více

Slova „buď vůle tvá“ by se měla stát pro křesťana životní normou,
měla by usměrňovat průběh dne od rána do večera,
měla by být neustále naší hlavní myšlenkou.
Všechny ostatní starosti vezme Bůh na sebe,
více

Má-li pravda zvítězit, není to nikdy samo sebou, to člověk musí nasadit všechnu svou sílu proti lži. více

Konflikty nezpůsobuje rozdílnost... více

Věříme v Ježíše Krista, který se zjevil v těle a stal se člověkem, poněvadž bychom ho jinak nepochopili. Poněvadž bychom totiž nemohli hledět na něj tak, jak byl, stal se takovým jako my, abychom tímto způsobem měli štěstí jej požívat. Jestliže nemůžeme plně patřit na slunce, které bylo stvořeno až čtvrtého dne, jak bychom mohli patřit na Boha, tvůrce tohoto slunce? více

Začíná rok s číslem 13. Bydleli jste již někdy v domě, nebo pokoji s číslem 13? A víte, proč v Praze nejezdí tramvaj s číslem 13? více

„Vsaď se, že nakopnu do zadku toho pána, který si tamhle zavazuje tkaničku!“

„Zfackuje tě.“

více

Moji rodiče spolu žili, jak jsem byla přesvědčená, jenom kvůli mně, jenom – jak říkávají zahořklé ženy – jenom kvůli dítěti… Nepamatuji si, že by si někdy něco hezkého řekli. Třeba celý týden spolu nepromluvili, chodili kolem sebe jako lidé, co se neznají. Vyrůstala jsem v tomhle prostředí a dost mě to poznamenalo. více

(vyprávění jedné snoubenky)
Na Štědrý den mě opustil ten, kterého jsem milovala…
Strrrrrrrrrrrrašně milovala.
Ale na ten Štědrý den jsem také dostala dárek: jednu větu.
I věta může být dárkem a posilou. více

Peter Wust, profesor filozofie na univerzitě v Münsteru, napsal v adventu 1939 dopis svým studentům. Byl to dopis na rozloučenou, neboť Wust už dva roky trpěl rakovinou dutiny ústní. Peter Wust pomohl skrze své spisy mnohým lidem přestát hrůzy druhé světové války, mnohým dalším pak pomohl uprostřed této hrůzy zemřít ve smíření s Bohem i se sebou samým. více

Když se podíváme na statistiky, zjistíme, že praktikujících křesťanů v Evropě notně ubývá. Copak už se dnes vůbec nikdo neptá, co mohou církve nabídnout? více

Mnozí se na Vánoce v hloubi srdce těší, navenek na ně ale nadávají. Svátek Vánoc ale dokáže mnohdy oslovit i nedotknutelné komnaty našich srdcí. Jde jen o to nechat se oslovit a neodmítat to, co k nám přichází, třebas i v podobě, kterou jiní navenek odmítají. Nová knížečka "Je tu přece Ježíšek" přináší mnoho životní moudrosti v podobě zaznamenaných příběhů a vyprávění. Tato knížka se může stát inspirací, jak prožít Vánoce "tak tochu jinak" i uprostřed nepříznivých životních okolností. více

(vyprávění jedné prababičky) Jednou … jako mladé děvče … jsem si připadala strašně zbytečná … Svět se mi zdál nesmyslný… O Vánocích v onom roce k nám přijela má prababička. více

Času je samozřejmě zapotřebí užívat a využívat. Jenže zbývá otázka: K čemu? více

Advent je vstupní branou, jíž musíme projít, abychom vešli do vánoční svatyně. Po stranách brány stojí dvě postavy, jež svatyni střeží a ptají se nás, proč chceme vstoupit; zároveň nás poučují, jak to máme udělat. více

Až Syn člověka přijde s mocí a velkou slávou, bude to pro Pánovy učedníky „požehnaná událost“! Mají pak s hrdostí zdvihnout hlavu, neboť uvidí naplnění Pánových příslibů a zakusí osvobození ode všeho zla, jež museli strpět. (1. neděle adventní, cyklus C) více

Když se množí pohromy světa, zdvihněte hlavu, to znamená rozveselte srdce, neboť se blíží vykoupení, po kterém jste toužili... (Myšlenky k adventu ) více

V Pekingu na náměstí Tchien-an-men stojí mohutné mauzoleum Mao Ce-tunga. Člověk vstupuje do děsivě působícího prostoru, vyloženého zeleným a částečně rudým sametem, a na katafalku vidí ve skleněné rakvi Mao Ce-tunga. Celá scéna mě vedla k zamyšlení: Co tu vlastně pohledáváme? A co znamená tenhle muž pro tento národ? Jaké dědictví po sobě zanechal? Kolik mrtvých vroubí jeho životní cestu? více

Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen úžasný listopadový obrat. Současná situace našeho národa mne ale však skličuje. více

Česká princezna Anežka Přemyslovna je naprosto mimořádným zjevem v duchovních i kulturních dějinách naší země. Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I., její matkou byla Konstancie, dcera uherského krále Bély III. Když byly Anežce pouhé tři roky, byla poslána se svou starší sestrou Annou do polské Třebnice. Obě byly zasnoubeny synům slezského knížete Jindřicha Bradatého a svaté Hedviky, a proto byly poslány na vychování do tamního kláštera cisterciaček, který svatá Hedvika založila. více

Svatý Martin se narodil pohanským rodičům roku 316, nebo 317 v panonské Sabarii (dnešní Szombathely v Maďarsku). Své dětství prožil v Pavii (dříve Ticinum) patrně proto, že jeho otec tribun tam byl se svou posádkou přemístěn. V Pavii zrál jeho smysl pro víru. Přes odpor rodičů byl ve dvanácti letech přijat do katechumenátu, ale až po šesti letech mohl přijmout křest. Navíc byl v patnácti letech přinucen narukovat. Stal se důstojníkem jízdní stráže a brzy si získal oblibu a úctu u vojáků. Známou se stala příhoda ze zimy roku 334. Tehdy se Martin před branami města Amiens rozdělil se žebrákem o svůj plášť. Poté měl vidění, v němž se mu Kristus zjevil oděný do toho kusu pláště, kterým podaroval chudáka v Amiens. Pro Martina to bylo znamení, aby přestal být císařským vojákem a stal se vojákem Kristovým. Než se tak stalo, uběhla spousta let. Martin opustil vojenskou službu až roku 356. více