Jeden malý chlapec s hrůzou v očích vyprávěl své matce, že v lese je zlý duch, ze kterého má strach, protože duch na něho volal, že ho nemá rád. Matka se s dítětem vydala k lesu na místo, odkud předtím uteklo. více

Mrtvý člověk, kterého doprovázel na místní hřbitov smuteční průvod, zničehonic oživl a začal bušit na víko rakve. Zvedli víko a dotyčný se posadil. „Co to děláte?“ ptal se lidí shromážděných k obřadu. „Já nejsem mrtvý.“ Všichni mlčeli, ale bylo vidět, že jeho slovům nikdo nevěřil. Nakonec promluvil jeden z pozůstalých: „Příteli, lékař i notář tě oba prohlásili za mrtvého. Takže mrtvý jsi, to nám věř.“ A řádně ho pochovali. více

Přátelství je pro mě něco drahocenného, vzácného, je to Boží dar. Rozlišuji ale mezi přátelstvím a vstřícností, laskavostí. Vstřícní bychom měli být ke všem lidem, ne s každým však můžeme být přítelem. více

Ani v temných chvílích nesmíme zapomínat na štěstí, kterého se nám dostalo. Kdo děkuje, dospěje k jinému pohledu na svoje štěstí, cítí, že je mnohem silnější. více

Ježíš nedává svým učedníkům žádnou záruku. Musíme se odvážit nést riziko, následujeme-li někoho, kdo nemá, kam by hlavu položil (Lk 9,58). Bereme-li ale Mistrovy radikální výzvy vážně, budeme šťastnější a bude se nám žít lehčeji. více

V době krize přestává být situace člověka taková, jaká bývala dříve. Proto se objevuje nostalgická touha znovu získat to, co bylo ztraceno, protože za původních podmínek jsme se cítili dobře, znali jsme je, tvořily náš domov. více

Ó milostivý chlebe,
rač v nás oheň Ducha svatého tak zapálit,
abychom hrozni byli všelikým nepřátelům
jako lvové ohněm dýchajíce,
totiž zapálenou pravdou a láskou. více

Bůh po nás chce, abychom měli důvěru, abychom důvěřovali jemu i sobě navzájem. Tak se z nás stanou jistí, silní lidé. Lidé, kteří se naučili důvěřovat, se nechvějí, nýbrž mají odvahu zasáhnout, protestovat, když někdo říká něco opovržlivého, zlého, ničivého. A především mají odvahu říct ano, když je jich zapotřebí. Bůh chce, abychom věděli, že je na naší straně. více

I mezi námi jsou mnozí, kteří věří snadno, takřka srdcem, jako uvěřila Marie, ale jsou i Tomášové, kteří neuvěří, dokud se nepřesvědčí. Obojí jsou ale Pánu stejně milí... více

Přestože každý z oněch deseti apoštolů, kteří viděli na vlastní oči vzkříšeného Ježíše, poskytl Tomášovi přesvědčivé svědectví, nechtěl uvěřit (srov. Jan 20,25). Je dost pravděpodobné, že jeho nevěřícnost plyne ze závisti. Lze vytušit jeho myšlenky: „Proč jsem nemohl být s ním? To není spravedlivé.“ více

Kdybychom častěji hleděli na kříž, upustili bychom od jakéhokoli pomyšlení na to, že nás Bůh obviňuje a že se o nás nestará. více

Pán neříká: Kdybyste byli velkorysejší, obětavější, nesli byste více ovoce a dělali byste větší pokroky na své cestě. Nežádá nás, abychom se starali o svou cestu, ale abychom se s rozhodností vydali po jeho cestě. více

Výběr z knižního rozhovoru s výraznou osobností církve 20. století Otou Mádrem. (15.2.1917 - 27.2.2011) více

Poznal jsem ve svém životě, že není malých rolí. Někdy totiž stačí jedna docela malinká role, aby změnila „velké“ věci. více

Slova „buď vůle tvá“ by se měla stát pro křesťana životní normou,
měla by usměrňovat průběh dne od rána do večera,
měla by být neustále naší hlavní myšlenkou.
Všechny ostatní starosti vezme Bůh na sebe,
více

Má-li pravda zvítězit, není to nikdy samo sebou, to člověk musí nasadit všechnu svou sílu proti lži. více

Konflikty nezpůsobuje rozdílnost... více

Věříme v Ježíše Krista, který se zjevil v těle a stal se člověkem, poněvadž bychom ho jinak nepochopili. Poněvadž bychom totiž nemohli hledět na něj tak, jak byl, stal se takovým jako my, abychom tímto způsobem měli štěstí jej požívat. Jestliže nemůžeme plně patřit na slunce, které bylo stvořeno až čtvrtého dne, jak bychom mohli patřit na Boha, tvůrce tohoto slunce? více

Začíná rok s číslem 13. Bydleli jste již někdy v domě, nebo pokoji s číslem 13? A víte, proč v Praze nejezdí tramvaj s číslem 13? více

„Vsaď se, že nakopnu do zadku toho pána, který si tamhle zavazuje tkaničku!“

„Zfackuje tě.“

více

Moji rodiče spolu žili, jak jsem byla přesvědčená, jenom kvůli mně, jenom – jak říkávají zahořklé ženy – jenom kvůli dítěti… Nepamatuji si, že by si někdy něco hezkého řekli. Třeba celý týden spolu nepromluvili, chodili kolem sebe jako lidé, co se neznají. Vyrůstala jsem v tomhle prostředí a dost mě to poznamenalo. více

(vyprávění jedné snoubenky)
Na Štědrý den mě opustil ten, kterého jsem milovala…
Strrrrrrrrrrrrašně milovala.
Ale na ten Štědrý den jsem také dostala dárek: jednu větu.
I věta může být dárkem a posilou. více

Peter Wust, profesor filozofie na univerzitě v Münsteru, napsal v adventu 1939 dopis svým studentům. Byl to dopis na rozloučenou, neboť Wust už dva roky trpěl rakovinou dutiny ústní. Peter Wust pomohl skrze své spisy mnohým lidem přestát hrůzy druhé světové války, mnohým dalším pak pomohl uprostřed této hrůzy zemřít ve smíření s Bohem i se sebou samým. více

Když se podíváme na statistiky, zjistíme, že praktikujících křesťanů v Evropě notně ubývá. Copak už se dnes vůbec nikdo neptá, co mohou církve nabídnout? více

Mnozí se na Vánoce v hloubi srdce těší, navenek na ně ale nadávají. Svátek Vánoc ale dokáže mnohdy oslovit i nedotknutelné komnaty našich srdcí. Jde jen o to nechat se oslovit a neodmítat to, co k nám přichází, třebas i v podobě, kterou jiní navenek odmítají. Nová knížečka "Je tu přece Ježíšek" přináší mnoho životní moudrosti v podobě zaznamenaných příběhů a vyprávění. Tato knížka se může stát inspirací, jak prožít Vánoce "tak tochu jinak" i uprostřed nepříznivých životních okolností. více

(vyprávění jedné prababičky) Jednou … jako mladé děvče … jsem si připadala strašně zbytečná … Svět se mi zdál nesmyslný… O Vánocích v onom roce k nám přijela má prababička. více

Času je samozřejmě zapotřebí užívat a využívat. Jenže zbývá otázka: K čemu? více

Advent je vstupní branou, jíž musíme projít, abychom vešli do vánoční svatyně. Po stranách brány stojí dvě postavy, jež svatyni střeží a ptají se nás, proč chceme vstoupit; zároveň nás poučují, jak to máme udělat. více

Až Syn člověka přijde s mocí a velkou slávou, bude to pro Pánovy učedníky „požehnaná událost“! Mají pak s hrdostí zdvihnout hlavu, neboť uvidí naplnění Pánových příslibů a zakusí osvobození ode všeho zla, jež museli strpět. (1. neděle adventní, cyklus C) více

Když se množí pohromy světa, zdvihněte hlavu, to znamená rozveselte srdce, neboť se blíží vykoupení, po kterém jste toužili... (Myšlenky k adventu ) více

V Pekingu na náměstí Tchien-an-men stojí mohutné mauzoleum Mao Ce-tunga. Člověk vstupuje do děsivě působícího prostoru, vyloženého zeleným a částečně rudým sametem, a na katafalku vidí ve skleněné rakvi Mao Ce-tunga. Celá scéna mě vedla k zamyšlení: Co tu vlastně pohledáváme? A co znamená tenhle muž pro tento národ? Jaké dědictví po sobě zanechal? Kolik mrtvých vroubí jeho životní cestu? více

Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen úžasný listopadový obrat. Současná situace našeho národa mne ale však skličuje. více

Česká princezna Anežka Přemyslovna je naprosto mimořádným zjevem v duchovních i kulturních dějinách naší země. Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I., její matkou byla Konstancie, dcera uherského krále Bély III. Když byly Anežce pouhé tři roky, byla poslána se svou starší sestrou Annou do polské Třebnice. Obě byly zasnoubeny synům slezského knížete Jindřicha Bradatého a svaté Hedviky, a proto byly poslány na vychování do tamního kláštera cisterciaček, který svatá Hedvika založila. více

Svatý Martin se narodil pohanským rodičům roku 316, nebo 317 v panonské Sabarii (dnešní Szombathely v Maďarsku). Své dětství prožil v Pavii (dříve Ticinum) patrně proto, že jeho otec tribun tam byl se svou posádkou přemístěn. V Pavii zrál jeho smysl pro víru. Přes odpor rodičů byl ve dvanácti letech přijat do katechumenátu, ale až po šesti letech mohl přijmout křest. Navíc byl v patnácti letech přinucen narukovat. Stal se důstojníkem jízdní stráže a brzy si získal oblibu a úctu u vojáků. Známou se stala příhoda ze zimy roku 334. Tehdy se Martin před branami města Amiens rozdělil se žebrákem o svůj plášť. Poté měl vidění, v němž se mu Kristus zjevil oděný do toho kusu pláště, kterým podaroval chudáka v Amiens. Pro Martina to bylo znamení, aby přestal být císařským vojákem a stal se vojákem Kristovým. Než se tak stalo, uběhla spousta let. Martin opustil vojenskou službu až roku 356. více

Při jednom pohřbu pronesl řečník ještě před uložením rakve do země následující slova: „Sbohem, milovaný příteli! Opouštíš nás a zanecháváš v tomto slzavém údolí zoufalou mladou vdovu, které je teprve dvacet pět let!“ více

Jednou řekla vinná réva svému majiteli: „Proč se ke mně přibližuješ s těmi nůžkami? Chceš mě snad prořezávat, jak se to dělávalo kdysi za starých časů? Zahoď je pryč: nevíš, že se časy už změnily?“ více

Jedna vlaštovka dorazila bohužel pozdě na každoroční podzimní setkání sestřiček vlaštovek před odletem do teplých krajin. Přesto ale neváhala a rozletěla se nad vlnami, aby se mohla dostat přes moře. Byla velmi sklíčená, protože se bála, že nezvládne svou pouť dokončit, když letí sama. více

Od října 2012 do listopadu 2013 bude v celé církvi probíhat Rok víry. Víra nás uschopňuje, abychom poznali Krista. A jeho láska nás vybízí, abychom mu sloužili všude tam, kde se on stává našim bližním na cestě životem. Posilněni vírou a nadějí upřeme svůj zrak na své působení ve světě a přitom očekávejme „nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost“. více

Chci vám povědět, co jsem se jako mladá učitelka dozvěděla od jedné staré učitelky, opravdové dámy. Věděla toho o andělské láskyplné výchově tolik, kolik toho může člověk na světě pochytit. Byla jsem tehdy začínající učitelka, zmatená, nejistá – učitelka ve svém prvním působišti, v pohraničí. Moc jsem toho neuměla…Tedy, znala jsem látku, kterou jsem měla učit, tu jsem uměla skvěle, jako vychovatelka jsem toho moc neuměla. více

Znaven a trápen pakostnicí odešel do své kaple, vrhl se na kolena před svatostánkem a setrval dlouho ve vroucí modlitbě. „Řekni mi, Pane, co ode mě žádáš!“ volal v úzkosti srdce. „Svět zahyne, nezachráníš-li ho. Promluv ke mně, jako jsi promluvil k Mojžíšovi v hořícím keři. Seslal jsi hořící oheň, ty sám jsi byl v něm a vedl jsi svůj lid všemi nocemi. Kde je tvůj oheň, Pane, z něhož k nám promlouváš, v němž před námi kráčíš jako kdysi před svým vyvoleným lidem?“ Papežovo oko se upřelo na malé světélko planoucí před svatostánkem a jeho duše byla náhle ozářena jako bleskem, který sjede a roztrhne temnotu. Ano, to bylo světlo a oheň, z něhož mluvil Pán. Zde sálá požár, jímž Pán chtěl zanítit svět. více

Mniši z Tibhirine i oranský biskup, všichni biskupové, řádoví představení a mnozí další křesťané v Alžírsku si kladli otázku: Proč zůstávat? Po dlouhých úvahách se rozhodli vytrvat. více

Jiným duševním stavem je strach a chybná tendence přemáhat strach tím, že se snažím mít všechno pod kontrolou. Terapie při tomto stavu je dokonale vystižena podobenstvím o hřivnách. Také v tomto podobenství nás Ježíš fascinuje a rozčiluje. První dva služebníci hospodaří se svěřenými hřivnami a jsou za to bohatě odměněni. Avšak během líčení třetího služebníka se v posluchačích zvedá vlna soucitu a hněv vůči pánovu přísnému přístupu k němu. Těm se Ježíš snaží říci: Jen se na toho třetího pořádně podívej. Dost možná se v něm poznáš. více

Janovi rodiče byli staří, velmi staří. Když byl ještě dítě, často ho lidé poslali: „Řekni dědovi...“ A když jim odpovídal: „Kněz Zachariáš je můj otec, a ne děda,“ slýchal urážlivý smích, který v něm vzbuzoval hněv. Posměch si z něj tropili také jeho vrstevníci ve škole, kde se opakováním učil verše svatých knih. Zmlkli, jen když je k tomu přiměl ranami. více

Ukázka z knihy Moje modlitební kniha Anselma Grüna. Najdete modlitbu Adventní, Na svatého Mikuláše, Na svatou Barboru, V předvánoční čas, O Vánocích, Zachránce, Bůh náš, se zrodil (hymnus z benediktinského antifonálu). více

Významný vliv na rozvoj cukrářského umění mělo slavení náboženských i světských svátků spojených s různými krajovými obyčeji. Bylo tomu tak v Itálii, když se v 15. století v Miláně na Vánoce objevilo velice originální pečivo zvané panettone neboli Antonínský chlebíček, který se těší podnes velké oblibě nejenom v Itálii. Jde o kynutou buchtu s rozinkami, která nesměla chybět na svátečním stole o svátcích Ježíšova narození. více

Svatý Benedikt nás mnichy nabádal, abychom se nepřetržitě modlili, jak to píše svatý Pavel v listu do Soluně: „Bez přestání se modlete“ (1 Sol 5,17). více

Už jste někdy navštívili Řím? Jestli ano, tak víte, že dopravní ruch tady na ulicích probíhá poměrně razantně. A přece, vstoupí-li do vozovky chodec, nemusí mít strach. Jenom se nesmí zastavit. Jinak se vystavuje riziku, že ho krátce před dosažením chodníku porazí nějaký skútr. Kolikrát už jsem si pomyslel: Teď byl můj anděl strážný v nejvyšší pohotovosti. Andělé mají v Římě plné ruce práce, tím jsem si jist. více

„Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: ‘Už nemají víno’“ (Jan 2,3). Dva Mariiny činy v evangeliu, které vycházejí z její vlastní iniciativy, navštívení a Kána, jsou činy velmi konkrétní lásky k bližnímu. Maria projevuje klidnou pozornost dobré paní domu, která má oči všude a hned se staví tam, kde je jí třeba. Protože soucítí s mladým manželským párem, s jejich ponížením, s jejich nedostatkem, bere věci do svých rukou. více

První věc, které si lidé všimli, když se Matka Tereza uchýlila k modlitbě, bylo její okamžité stažení se do hlubin své bytosti. Její nejčastěji citovanou větou, která se týkala modlitby, bylo: V tichu srdce promlouvá Bůh. V srdci, ne v hlavě. více

V září 1946 byla Matka Tereza, tehdy šestatřicetiletá, poslána na každoroční duchovní obnovu a nezbytný odpočinek do loretánského konventu v Dárdžilingu, městě schouleném v předhůří Himalájí asi čtyři sta mil severně od Kalkaty. Během cesty vlakem, v úterý 10. září 1946, se jí dostalo rozhodujícího mystického setkání s Kristem. více