Utečenec, který jako kněz pečoval o utečence - P. Pavel Kučera
23.2.2020
"Uprchlický farář" P . Pavel Kučera utekl v roce 1964 z komunistického Československa. Jeho posláním se pak na dlouhá léta stalo pečovat o utečence v německém utečeneckém táboře Zindorf... Mons. Pavel Kučera zemřel 24. února 2016. Přinášíme vám několik jeho poutavých (a zvláště dnes stále aktuálních) vzpomínek z knihy rozhovorů Lágr.
V utečeneckém táboře Zirndorf u Norimbeku
... Do uprchlického tábora v Zirndorfu jsem zpočátku roku 1966 jezdil každé tři neděle. Brzo se ukázalo, že by Češi měli zájem o setkání každý víkend. A tak jsem začal do Zirndorfu jezdit každý víkend.
Narazil jste na dobrou vůli i u zirndorfského faráře?
Zpočátku jsem většinou přespával v nějakém penzionku. Když jsem později získal důvěru P. Alfonse Weberta,
Lidi měli zájem se mnou mluvit nejen o věcech sociálně ekonomických, byli i takoví, kteří si chtěli dát do pořádku také své záležitosti náboženské. Řada z nich neměla pokřtěné děti, v Československu se to báli udělat kvůli svému povolání – byli to učitelé, doktoři… Mnoho lidí si dalo v Zirndorfu do pořádku manželství, kde nebyla nějaká překážka, mohli uzavřít církevní sňatek.
Plnil jsem i úlohu jakéhosi důvěrníka, psychologa. Uprchlíci cítili v novém prostředí tlak, se kterým si mnohdy neuměli poradit. Byli v úplně jiných poměrech než dosud, všecko se jim proměnilo. Vzpomínám
Vyskytli se i takoví, kteří začali trpět depresí, měli sebevražedné myšlenky, trpěli výčitkami svědomí, že doma nechali třeba babičku, maminku nebo děti. Rozbité rodiny bylo časté téma, které musel táborový kněz řešit. Nastávaly problémy s dětmi – rodiče jim mnohdy předem neřekli, že utečou. Jeden třináctiletý chlapec se s tím neuměl srov
Co bylo pro utečence v lágru nejhorší?
Ne s
Jak dlouho trval před srpnem 1968 průměrný pobyt v táboře?
U někoho třeba čtyři měsíce i déle. Nedalo se to předem odhadnout, lidi se museli
Za tu dobu se už dal na vázat osobní vztah. Mohli jste se pozna t.
Často mi říkali: „Pater, za pár dní letíme do Ameriky“ a já uspořádal bohoslužbu
Jako táborový kněz jste měl přímo „v popisu práce“ sestupovat do duší utečenců.
Byla to zcela mimořádná forma pastorace, protože se odehrávala v mimořádných podmínkách. Pobyt v táboře byl pro všechny zúčastněné bez výjimky
Jak to myslíte? Vždyť řada z nich se chtěla od své minulosti oprostit a osvobodit.
Ano, mnozí předpokládali, že emigrací se kromě jiného vyřeší jejich rodinný či pracovní problém, některým doma hrozil i nějaký postih. Brzo ale pochopili, že to není tak jednoduché, protože čeho se nikdy nezbavili a co si s sebou neomylně vzali, byl jejich charakter, jejich povaha. Pokud některé momenty nedokázali zpracovat doma, tím spíš to nedokázali v cizině v podmínkách utečeneckého lágru a nejisté budoucnosti. Docházelo pak k psychickým zhroucením i k návratům zpět.
Utečenci se vraceli?
Zřídka, ale ano, vraceli se. Většinou se tak rozhodli vlivem nějakého zkratu. Kritické situace
Práce s uprchlíky bylo tolik, že nestačilo jen dojíždět. Potřeboval jste v Zirndorfu přímo bydlet.
Svůj první plat z biskupství z Augsburgu jsem dostal 1. led
Tak začala fungovat vaše „uprchlická“ farnost
Po právní stránce jsme žádnou farností nebyli. Ani jsem si zpočátku neuvědomil, že bych se měl hlásit
Stal jste se tedy bamberským...
Každý kněz musí být někde inkardinovaný, já jsem to měl ale složité a nepatřil jsem vlastně nikam. Na jáhna mě ještě v Československu tajně vysvětil litoměřický biskup, tak jsem mohl patřit i jemu. Na biskupství Bamberk mě pak uváděli jako kněze diecéze pražské, i pověření z Říma uvádělo, že patřím Praze.
Po 21. srpnu 1968 bylo v Zindorfu na jednou asi všechno jina k.
Dovedete si představit, jak to vypadalo, když sem denně přicházely stovky Čechů a Červený kříž musel
Situace došla tak daleko, že další utečenci se už do tábora nevešli a čekali před bránou. Češi z lágru jako zkušení mazáci vycházeli ven a dávali jim potřebné informace. „Je tady český farář, už jste s ním mluvili?“ říkali často. Tenkrát jsem nosil cílevědomě kolárek, aby lidi hned viděli, že jsem kněz – a mnozí se
Když nás obsadili Rusové a nikdo nevěděl, jak bude okupace postupovat, objevila se doslova psychóza strachu. Hodně lidí přicházelo do Zirndorfu třeba z Jugoslávie, kde byli
Vzpomínám
Zejména Vánoce jsou pro exulanty tím nejtěžším obdobím roku. Jako by jim tento svátek otevíral vrátka k domovu, kterými ovšem nelze projít.
Vánoce jsou pro každého, ať už věří, nebo nevěří, zvláštním obdobím. S
Tenkrát mnoho uprchlíků jezdilo k hranicím dívat se domů. I já to zažil, měl jsem dalekohled a třeba u Železné Rudy jsem koukal do Československa. Bylo to zvláštní dívat se domů a přitom tam nesmět.
Kdy začala do Zirndorfu proudit vlna posrpnových?
Bezprostředně po 21. srpnu, někteří přišli ještě ten den. Přední místnost v táborové kapli sloužila jako kulturní, společenské a nyní hlavně informační středisko. Umístil jsem tam televizi, jelikož německé sdělovací prostředky nepřetržitě přinášely zprávy o obsazeném Československu. Všichni Češi tam sledovali nejnovější události. Na začátku jsme čekali skutečnou revoluci, větší krveprolití, ale jak se situace uklidňovala, začala se tříbit i rozhodnutí utečenců, jestli
Tenkrát vycházeli Němci Čechům nesmírně vstříc, pročesky bylo
Okupace byla pro
Jako ke svému duchovnímu otci se ke mně hlásila i zhruba čtyřicetičlenná skupi
Narostla po srpnu 1968 s příchodem Čechů v Zirndorfu krimina lita?
Jen částečně. Vybavuji si
Sám utečenec, který jako kněz pečoval o utečence z komunistického Československa. více
Odchod ze země původu je fenomén, který se českou historií táhne po staletí. Málokdy v historii však zasáhl samou podstatu naší společnosti tak jako ve 20. století. Nemalá část exulantů stanula před branami utečeneckého tábora Zirndorf v Bavorsku. Duchovní i ekonomickou pomoc, radu i podporu jim tu neúnavně poskytoval táborový kaplan Pavel Kučera (1932).
Vzhledem k tomu, že Mons. Pavel Kučera stál v pomyslné „první linii“, mohl utečence poznat v jejich skutečném lidství. Kučera nezastírá, že mezi uprchlíky byli komunističtí agenti, nevyzrálé osobnosti, stejně jako lidi, kteří se exilem pokoušeli řešit své osobní problémy. Ty příběhy někdy bývají opravdu hodně bolestné…
A naopak: už v Československu, kdy pracoval jako dělník a měl kontakty na tajnou církev, ale i během čtyř desítek let strávených v exilu, se Pavel Kučera setkal s celou řadou inspirujících osobností. Hovoří např. o Josefu Beranovi, Pavlu Hnilicovi, Bóžovi Modrém, Járovi Kohoutovi, Karlu Krylovi, Anastázi Opaskovi, Tomáši Špidlíkovi, Štěpánu Trochtovi a dalších. A vyprávět, to Pavel Kučera umí!
Kniha Lágr zaznamenává dosud poněkud opomíjenou kapitolu české novodobé historie. Exulanti se snažili na dobu strávenou v táboře co nejrychleji zapomenout. Česká literatura by to ale dělat neměla.
Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému
Související články
aktuality
22.1.2021
Křesťan v záběhu
Anonymní katolík + Křesťan v záběhu
Thierry Bizot
Když známý televizní producent Thierry Bizot znovu objevil křesťanskou víru, napsal o tom knihu Anonymní katolík.
19.1.2021
Modlitby za umírající a zemřelé
Vojtěch Kodet
Umírání a smrt našich blízkých patří k zlomovým okamžikům našich životů. Jak v tu chvíli překonat bezradné mlčení?
7.1.2021
Katolická Bible pro mládež. S předmluvou papeže Františka
Y-Bible
Výbor stěžejních pasáží Starého a Nového zákona, doplněný o úvody, vysvětlivky a krásné fotografie.
2.1.2021
Potřebujete ještě stolní kalendáře na rok 2021?
Vyberte si ještě z kalednářů, které máme skladem...