Boží vyznání lásky k nám a k našemu světu

11.1.2020

Boží vyznání lásky k nám a k našemu světuJežíš se nechal pokřtít se od Jana. Když vystupoval z řeky na břeh, spatřil, jak se nad ním otevřelo nebe a jak na něho z otevřeného nebe sestupuje Boží Duch jako holubice. Z nebeských výšin se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn. V tobě jsem si zalíbil!“ Holubice znamenala ve starém Orientu posla lásky toho či onoho božstva. V tomto úryvku o Ježíšově křtu tedy přirovnání k holubici znamená Boží „vyznání lásky“. Ještě dnes můžeme v mnoha kostelech vidět Ducha Svatého v podobě holubice – jsou to „Boží vyznání lásky“ také nám a našemu světu.

Jan Křtitel
Ježíšův předchůdce

Evangelia přinášejí zprávu o Janovi, synu kněze Zachariáše. Když dospěl v muže, zaslechl Boží volání: měl se stát Mesiášovým předchůdcem. Jan se vydal do údolí poblíž ústí řeky Jordánu. Vyzýval lidi: „Odvraťte se od svých špatných cest a obraťte se zpátky k Bohu! Smiřte se s Bohem! Litujte zla, kterého jste se dopustili, a já vás ponořím do vody na znamení, že z vás Bůh smývá hříchy.“

Davy se sbíhaly k Janovi na břeh Jordánu. A on je učil: „Buďte jako stromy, které nesou dobré ovoce. Strom, který nenese dobré ovoce, dá sadař porazit…“
„A co tedy máme dělat?“ chtěli vědět lidé.

„Kdo má dvoje šaty, může jedny darovat!
Kdo má dost jídla, může se o ně rozdělit s tím, kdo má hlad.“

Tomu, co jim Jan vysvětloval, dokázali velice snadno porozumět. Říkal jim: „Kdo má dvoje šaty, může jedny darovat! Kdo má dost jídla, může se o ně rozdělit s tím, kdo má hlad.“

K Janovi přicházeli také celníci. Ti pro Římany vybírali poplatky a daně, a proto je ostatní Židé podezřívali, že okrádají a zrazují vlastní národ. Prokázali tedy velikou odvahu, když se rozhodli přijít a dát se pokřtít. Také oni se ptali: „Učiteli, co máme dělat?“ Jan věděl, že každý, úplně každý tvor, má zakusit milosrdnou Boží záchranu. Proto nikoho neposlal pryč a mluvil úplně se všemi. Celníkům říkal: „Nechtějte po lidech víc peněz, než je předepsáno!“

Přicházeli k němu i vojáci. „A co my?“ chtěli vědět. „Co máme dělat?“ Jan pokřtil i je a radil jim: „Od této chvíle se spokojte se svým žoldem. Už nesmíte rabovat a nikoho vydírat!“

Lidé odcházeli od Jana s lehčím srdcem. Dobře si uvědomovali, že se usmířili s Bohem. Bylo to, jako by se zhluboka nadechli. Mnozí o Janovi přemýšleli a s napětím se ptali jeden druhého: „Není to náhodou Mesiáš?“ „Já to nejsem!“ bránil se Jan. „Já vás křtím vodou, ale brzo přijde jiný, silnější než já. Nezasloužím si, abych mu směl rozvázat řemínky u sandálů. Ten vás bude křtít Duchem Svatým!“ (podle Lukášova evangelia 3,1–16)

Jan nosil oděv z velbloudí vlny přepásaný koženým pásem. Jedl sušené kobylky a med z plástů divokých včel. Proudili k němu lidé z Jeruzaléma a z celého Judska i z okolí Jordánu. Litovali svých zlých skutků a Jan je křtil vodou z řeky.

„Hadí plemeno!“ křičel Jan na jeruzalémské hodnostáře

Přišli k němu také kněží a učenci z Jeruzaléma. Zlobil se na ně, protože oni určovali, kdo se smí účastnit bohoslužeb v chrámu a kdo ne, a proto se tam nedostalo mnoho nemocných, nesměli tam celníci a další hříšníci, ale třeba ani pastýři, poněvadž se příliš nevyznali v náboženských pravidlech. Jan však byl přesvědčen, že Bůh miluje všechny lidi bez rozdílu.

„Hadí plemeno!“ křičel na jeruzalémské hodnostáře. „Jak se opovažujete si myslet, že se můžete vyhnout Božímu soudu? Domníváte se, že vám k tomu stačí jen to, že jste požehnané Abrahámovy děti a vyvolení Boží oblíbenci a že jste se narodili jako Židé?“ (podle Matoušova evangelia 3,4–9)

Ježíš se nechává od Jana pokřtít

Tehdy Ježíš sešel z Nazareta dolů k Jordánu. Dal se od Jana pokřtít, a když vystupoval z řeky na břeh, spatřil, jak se nad ním otevřelo nebe a jak na něho z otevřeného nebe sestupuje Boží Duch jako holubice. Z nebeských výšin se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn. V tobě jsem si zalíbil!“ (podle Markova evangelia 1,9–13)

Holubice znamenala ve starém Orientu posla lásky toho či onoho božstva. V tomto úryvku o Ježíšově křtu tedy přirovnání k holubici znamená Boží „vyznání lásky“. Ještě dnes můžeme v mnoha kostelech vidět Ducha Svatého v podobě holubice – jsou to „Boží vyznání lásky“ také nám a našemu světu.

Z knihy:

Velká dětská Bible


 

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému